Temná noci! jasná noci!
Obě k želu mne budíte.
Temná noc mne v hloubi tiskne,
Jasná noc mě vzhůru vábí;
Temné hlubiny se hrozím,
Ach a k světlu nelze jiti.
Vy hvězdy jasné, vy hvězdy ve výši!
K vám já toužím tam světla ve říši!
Ach a jen země je má!
Člověkem jsem; než člověk pohyne;
Ve své mě lůno zas země přivine,
Zajme, promění a v postavě jiné
Matka má, země, zas mě vydá!
Vy hvězdy jasné, vy hvězdy ve výši!
K vám budu toužiti světla ve říši,
Ach a jen zem bude má!
Květinou-li mne životu navrátí,
List můj i květ můj se k světlu obrátí;
Však ach, jen země zas tma mne uchvátí,
Světla ve stány jiti nedá!
Vy hvězdy jasné! — Vy hvězdy ve výši!
