Kapitola XXI.
Staw Rytjřſký
Sſlechetſtwj a Erby zač ſe dáwagj.
Podjweg ſe aſpoň, dj Tlumočnjk: gaká počeſtnoſt kdo ſe tu hrdinſky chowá, a ſkrze Meče, Oſſtjpy, Sſjpy a Kaule probige. Takž mne wedau na gakýs Palác, kdež vzřjm ſedjcýho pod Mageſtátem, a některých geſſto ſobě zmužilegi počjnali, před ſebe powoláwagjcýho. Y přicházeli mnozý, neſauce s ſebau Leby, Hnáty, Žebra, Pěſti, Měſſce a Wačky, nepřátelům zodtjnané a zodgjmané: což gim chwáleno bylo, a ten pod Mageſtátem dáwal gim za to coſy malowaného, a zwláſſtnj gakéſy před ginými ſwobody: což oni na Žerď naſtrčjce, tak na odiwu wſſechněm noſyli,
Giných také ſe do toho Stawu třenj.
2 To widauce ginj, negen z Bogownjků gako před čaſy, ale negedni y z Řemeſel, a od Knih, také přiſtupowali: a nemagjc gako onino ſſrámů, aneb Nepřátelům zódgjmaných nábytků kteréž by vkažowali, wytahowali a předſtjrali ſwé wlaſtnj Měſſce, aneb Sſtrychy kterých nadělali w Knihách. Y dáwala ſe gim také takowá gako oněm, a obyčegně nádherněgſſj Znamenj, a pauſſtjni byli na wyšſſj Sýň.
Ozdoby Rytjřů.
3 Za nimiž gá wegda, ſpatřjm gich hromady ſe procházeti, s podpéřenými hlawami, zaoſtřenými patami, a přiocelenými boky. Y neſměl ſem bljzko přiſtaupiti, a vdělal ſem dobře. Nebo ſem hned vhlédal, gak ſe giným mezy ně ſe pletaucým ne wſſechněm ſſwámě wedlo. Někteřj zagiſté přjliš ſe gim bljzko k boku plichtjce, někteřj doſti w ſtranu newyhýbagjce, někteřj doſti njzce kolen neohybugjce, někteřj tytulů doſti pořádně wykřikowati nevměgjce, s pěſtmi ſe potkáwali. Čehož y gá ſe boge, proſyl ſem abychom odtud ſſli. Ale Wſſezwěd řekl: Podjweg ſe geſſtě lép, gen opatrně.
Rytjřſké Činy.
4 Hledjm tedy ſobě zdaleka, gacý by činowé gegich byli: a ſpatřjm, že Práce gegich (podlé ſwobod Stawu toho gakž prawili) geſt, Sſlapati Dlážku; přewěſſowati dwě Nohy přes Koně; honiti Chrty, Zagjce, a Wlky; zawoditi Sedláky do robot; ſázeti ge do Wěžj, a pauſſtěti zaſe; vžjwati dlauhých rozličnými miſami wyſazowaných Tabulj, a pod nimi co negdél nohy držjwati; vměti ſſauſtati nohama, a ljbati prſty; přebjrati řemeſlné Wrhcáby a Koſtky; tlampati bez ſtudu o wěcech ſlzkých a plzkých; a těm podobné. Měli pak to Swobodami ſtwrzené, gakž prawili, aby cokoli činj ſllechtictwjm ſlaulo, a žádný k nim, kromě poctiwý Člowěk, aby ſe nemjſyl. Někteřj ſobě weſpolek Sſtjty měřili gedni s druhými rownagjc; a čjm který wetſſegſſj a zaſſlegſſj byl, tjm byl wjc wážen: kdo nowý noſyl, za tjm ginj hlawami mrdali. Wjce ſem tu y giného ledcos vhlédal, což ſe mi diwné a nemotorné zdálo: ale wſſeho prawiti neſmjm. Toto gen powjm, že nadjwage ſe gá doſti na ty marnoſti gegich, znowu ſem Průwodčj ſwých, abychom ſſli proſyl, a obdržel.
Ceſta k hradu ſortuny.
5 Když gdeme dj mi Tlumočnjk: Nu gižs prohlédl Práce a kvaltowánj lidſká, a nezlíbiloť ſe nic; protože ſe ſnad domnjwáš, že mimo prácy lidé ti nic nemagj. Ale wěz že wſſecky ty práce k odpočinutj gſau ceſta, k němuž napoſledy wſſickni kdo ſebe w prácech nelitowali, přicházegj: že totiž když Statku a zbožj, aneb Šláwy a poctiwoſti, aneb Pohodlj a rozkoſſj doſáhnau, mysl gegich doſti ſe w čem kochati má. Protož giž tě ale k Hradu Potěſſenj powedeme, aby ſe, gaký cýl geſt pracý lidſkých, podjwal. Čemuž ſem ſe zradowal, tam ſobě giſté myſli odpočinutj a potěchu ſlibuge.
From: Jaroslav Porák, Chrestomatie k vývoji českého jazyka (13. – 18. století) (Praha: SPN, 1979), p. 324-325.