Karel Hynek Mácha: Máj (1836)

New readers may prefer to skip the dedicatory verses and proceed straight to První zpěv.

Mnohováženému pánu a panu
Hynkovi Kommovi
usedlému měšťanu pražskému,
vlastenci horlivému,
na důkaz uctivosti obětuje
spisovatel.

	Čechové jsou národ dobrý!	The Czechs are a kind people!
	Nešťastný, jenž v nouzi lká,	The wretch who sobs in need,
	nechť se k Čechovi obrátí,	Let him turn to the Czech,
	ten mu rychlou pomoc dá;	He will swiftly give him aid;
5	byť i Čecha nepřítelem,	Even if the Czech's own foe,
	nešetří Čech jeho vin.	A Czech will not heed his guilt.
	Čechové jsou národ dobrý,	The Czechs are a kind people,
	a Ty Čechů věrný syn!	And you the Czechs' faithful son!

	Sbor	Chorus

	Věrný syn i bratr náš,	Faithful son, and our brother,
10	dobré Čechů srdce máš!	You have the Czechs' kind heart!

	Čechové jsou národ statný,	The Czechs are a stout people,
	nepřemožen český voj.	Unvanquished is the Czech host.
	Nechť se s vítězstvím rozloučí,	Let him say farewell to victory,
	proti němuž český boj.	Against whom stands the Czech fight.
15	Čech kde stojí, krutá bitva	Where a Czech stands, cruel battle
	tamť, i mnohý slavný čin.	Is there, and many a noble deed.
	Čechové jsou národ statný,	The Czechs are a stout people,
	a Ty Čechů věrný syn!	And you the Czechs' faithful son!

	Sbor	Chorus.

	Věrný syn i bratr náš,	Faithful son, and our brother,
20	statné Čechů srdce máš!	You have the Czechs' stout heart!

	Čechové jsou národ věrný,	The Czechs are a faithful people,
	věrnost jejich první čest;	Faithfulness is their first honour;
	vlasti své i svému králi	To their country and their king
	Čech i v smrti věrný jest.	The Czech is faithful even in death.
25	Bůh můj - král můj - vlasti moje!	My God - my king - my country!
	poslední je Čecha vzdech.	Is the last sigh of a Czech.
	Čechové jsou národ věrný,	The Czechs are a faithful people,
	a Ty syn jich - věrný Čech!	And you their son - a faithful Czech!

	Sbor	Chorus

	Věrný Čech i bratr náš,	Faithful Czech, and our brother,
30	věrné Čechů srdce máš!	You have the Czechs' faithful heart!

	Věrný syn jsi Čechů kmene,	You are the Czech tribe's faithful son,
	věrný bratr bratřím svým;	Faithful brother to your brothers;
	jazyk český je i Tobě	The Czech tongue is to you as well
	otců drahým dědictvím.	Your fathers' dear inheritance.
35	České hory - české doly -	The Czech hills - the Czech vales -
	české luhy - český háj -	The Czech fields - the Czech grove -
	šírá vlasť - ta česká země	The whole wide country - this Czech land
	nejmilejšíť Tobě ráj.	Is your dearest paradise.

	Sbor	Chorus

	Věrný Čech jsi - vlastenec,	A faithful Czech you are - a patriot,
40	protož vděčný u věnec	And so a blossom in your garland
	květ Ti vije Čecha máj!	Grateful weaves a Czech's own May!



	1

	Byl pozdní večer - první máj -	It was late eve - the first in May -
	večerní máj - byl lásky čas.	Eve in May - it was love’s hour.
	Hrdliččin zval ku lásce hlas,	The turtle-dove’s voice called to love,
	kde borový zaváněl háj.	Where the pine grove wafting lay.
5	O lásce šeptal tichý mech;	Love whispered soft the quiet moss;
	květoucí strom lhal lásky žel,	The blossoming tree lied love’s woe,
	svou lásku slavík růži pěl,	The nightingale sang love to the rose,
	růžinu jevil vonný vzdech.	The rose’s shown by an odorous sigh.
	Jezero hladké v křovích stinných	Smooth the lake in shadow’d bushes
10	zvučelo temně tajný bol,	Darkly sounded secret pain,
	břeh je objímal kol a kol;	The shore embraced it round and again;
	a slunce jasná světů jiných	And the bright suns of other worlds
	bloudila blankytnými pásky,	Wandered through the azure zones,
	planoucí tam co slzy lásky.	Burning there like tears of love.
15	I světy jich v oblohu skvoucí	And their worlds to the heavens shining
	co ve chrám věčné lásky vzešly;	As to love eternal’s temple rose;
	až se - milostí k sobě vroucí	Until - aflame with mutual passion
	změnivše se v jiskry hasnoucí -	Transforming into dying sparks -
	bloudící co milenci sešly.	Like wandering lovers they conjoined.
20	Ouplné lůny krásná tvář -	The full moon’s face so beautiful -
	tak bledě jasná, jasně bledá,	So palely bright so brightly pale,
	jak milence milenka hledá -	Like lover seeking her beloved -
	ve růžovou vzplanula zář;	Flamed into a rosy glow;
	na vodách obrazy své zřela	Her watery images she espied,
25	a sama k sobě láskou mřela.	And there for love of self she died.
	Dál blyštil bledý dvorů stín,	Further, gleams pale farms’ shade,
	jenž k sobě šly vzdy blíž a blíž,	Veering together ever nearer nearer,
	jak v objetí by níž a níž	As if embracing lower lower,
	se vinuly v soumraku klín,	Entwining into twilight’s lap,
30	až posléz šerem v jedno splynou.	Till in the gloom they merge as one.
	S nimi se stromy k stromům vinou. -	With them trees to trees entwine. -
	Nejzáze stíní šero hor,	Behind, hills’ darkness overshadows,
	tam bříza k boru, k bříze bor	There birch to pine, pine to birch
	se kloní. Vlna za vlnou	Incline. Wave after wave
35	potokem spěchá. Vře plnou -	Hastens downstream. So brimful seethes
	v čas lásky - láskou každý tvor.	With love at love’s hour every thing.

	Za růžového večera	In the rosy light of evening
	pod dubem sličná děva sedí,	Beneath an oak a fair maid sits,
	se skály v břehu jezera	From the cliff on the lake’s shore
40	daleko přes jezero hledí.	Far across the lake she gazes.
	To se jí modro k nohoum vine,	Here it laps blue to her feet,
	dále zeleně zakvítá,	Further off it greenly blossoms,
	vzdy zeleněji prosvítá,	Ever greener there it gleams,
	až v dálce v bledé jasno splyne.	Merging afar in the pale brightness.
45	Po šírošíré hladině	O’er the wide wide water’s face
	umdlelý dívka zrak upírá;	The girl fixed her fainting gaze;
	po šírošíré hladině	O’er the wide wide water’s face
	nic mimo promyk hvězd nezírá;	She sees naught but stars’ glinter.
	Dívčina krásná, anjel padlý,	A fallen angel, maiden fair,
50	co amarant na jaro svadlý,	Like amaranth in springtime sear,
	v ubledlých lících krásy spějí.	In pallid cheeks the beauties flit.
	Hodina jenž jí všecko vzala,	The hour which took from her all,
	ta v usta, zraky, čelo její	On her lips, her eyes, her brow
	půvabný žal i smutek psala. -	Beguiling sorrow there has writ.

55	Tak zašel dnes dvacátý den,	So passed today the twentieth day,
	v krajinu tichou kráčí sen.	Sleep marches on the silent land.
	Poslední požár kvapně hasne,	The last fires hastily expire,
	i nebe, jenž se růžojasné	And the sky that rosy bright
	nad modrými horami míhá.	Glimmers above the blue hilltops.
60	“On nejde - již se nevrátí! -	“He is gone! ne’er to return!”
	Svedenou žel tu zachvátí!”	Grief overcomes the seduced.
	Hluboký vzdech jí ňádra zdvíhá,	A deep sigh fills her breast,
	bolestný srdcem bije cit,	A painful throb beats in her heart,
	a u tajemné vod stonání	And the maiden’s tearful sobs mingle
65	mísí se dívky pláč a lkání.	With the waters’ mysterious moaning.
	V slzích se zhlíží hvězdný svit,	Her tears reflect the stars’ glitter,
	jenž po lících co jiskry plynou.	Flowing spark-like down her cheeks.
	Vřelé ty jiskry tváře chladné	Those fervent sparks on the cold cheek
	co padající hvězdy hynou;	Like falling stars they perish;
70	kam zapadnou, tam květ uvadne.	Where they fall, a flower withers.

	Viz, mihla se u skály kraje;	See her, glimpsed at the cliff’s edge;
	daleko přes ní nahnuté	Bending out far o’er,
	větýrek bílým šatem vlaje.	Her white dress blown by the breeze.
	Oko má v dálku napnuté. -	Her eye is fixed upon the distance. -
75	Teď slzy rychle utírá,	Now she quickly wipes the tears,
	rukou si zraky zastírá	Shading with her hand her gaze,
	upírajíc je v dálné kraje,	Fixing it upon those distant lands
	kde jezero se v hory kloní,	Where the lake inclines into the hills;
	po vlnách jiskra jiskru honí,	O’er the waves spark pursues spark,
80	po vodě hvězda s hvězdou hraje.	O’er the water star with star makes sport.

	Jak holoubátko sněhobílé	Like a tiny snow-white dove
	pod černým mračnem přelétá,	Fluttering under a black rain-cloud
	lílie vodní zakvétá	A water lily blossoms
	nad temné modro; tak se číle -	Above the dark blue, so, swiftly -
85	kde jezero se v hory níží -	Where the lake descends into the hills -
	po temných vlnách cosi blíží,	Across the dark waves something is nearing,
	rychle se blíží. Malá chvíle,	Quickly nearing. A short moment,
	a již co čápa vážný let,	And like the solemn flight of a stork,
	ne již holoubě či lílie květ,	No longer dove or lily flower,
90	bílá se plachta větrem houpá.	A white sail rocks upon the wind.
	Štíhlé se veslo v modru koupá,	The slender oar is dipped in blue,
	a dlouhé pruhy kolem tvoří.	It shapes about itself long furrows,
	Těm zlaté růže, jenž při doubí	Whose brows the skies’ golden roses
	tam na horách po nebi hoří,	Burning by the oak groves on the hills
95	růžovým zlatem čela broubí.	Edge with hue of rosy gold.
	“Rychlý to člůnek! blíž a blíže!	“A swift boat! Ever closer closer!
	To on, to on! Ty péra, kvítí,	‘Tis he, ‘tis he! The plumes, the flowers,
	klobouk, oko, jenž pod ním svítí,	The hat, the eye that gleams beneath,
	ten plášť!” Již člůn pod skalou víže.	The cloak!” The boat ties at the cliff.

100	Vzhůru po skále lehký krok	Up the cliff with light tread
	uzounkou stezkou plavce vede.	The narrow pathway leads the boatman.
	Dívce se zardí tváře bledé	The maiden’s pale cheeks turn red;
	za dub je skryta. - Vstříc mu běží,	Hidden behind the oak - she runs
	zaplesá - běží - dlouhý skok -	To meet him - dances - one long leap -
105	již plavci, již na prsou leží -	Now she lies upon the boatman’s breast -
	“Ha! Běda mi!” Vtom lůny zář	“Ah! alas!” For the moon’s glow
	jí známou osvítila tvář;	Lit up a much familiar face;
	hrůzou se krev jí v žilách staví.	The blood froze in her veins with dread.
	“Kde Vilém můj?” “Viz,” plavec k ní	“Where is Vilém?” “See,” the boatman
110	tichými slovy šepce praví:	Murmuring in soft words said,
	“Tam při jezeru vížka ční	“There by the lake a tower juts
	nad stromů noc; její bílý stín	Above trees’ night; its shadow white
	hlubokoť stopen v jezera klín;	Deep plunged into the lake’s own lap;
	však hlouběji ještě u vodu vryt	But deeper still in the water graved
115	je z mala okénka lampy svit;	Is the lamplight from the tiny window;
	tam Vilém myšlenkou se baví,	There Vilém ponders on the thought,
	že příští den jej žití zbaví.	Tomorrow’s day his life will end.
	On hanu svou, on tvoji vinu	For he has learned his shame,
	se dozvěděl; on svůdce tvého	Your guilt; that he in slaying
120	vraždě zavraždil otce svého.	Your seducer his own father slew.
	Msta v patách kráčí jeho činu. -	Vengeance follows fast the deed. -
	Hanebně zemře. - Poklid mu dán,	He dies in shame. - No respite till
	až tváře, jenž co růže květou,	His cheeks which blossom like the rose
	zbledlé nad kolem obdrží stán,	Above the wheel find pallid rest,
125	až štíhlé oudy v kolo vpletou.	His slender limbs in the wheel entwined.
	Tak skoná strašný lesů pán! -	So ends the dread forests’ lord! -
	Za hanu jeho, za vinu svou	For this his shame, for this your guilt
	měj hanu světa, měj kletbu mou!”	The world’s shame, my curse be yours!”

	Obrátí se. - Utichl hlas -	He turned. - The voice went quiet -
130	Po skále slezl za krátký čas,	And soon he climbed back down the cliff,
	při skále člůn svůj najde.	Beneath the cliff he found his boat.
	Ten rychle letí, co čápa let,	Swiftly it flies, like flight of stork,
	menší a menší, až co lílie květ	Smaller, smaller, till like a lily flower
	mezi horami po vodě zajde.	Between the hills it passes o’er the water.

135	Tiché jsou vlny, temný vod klín,	Quiet are the waves, the dark waters’ lap,
	vše lazurným se pláštěm krylo;	All is covered with an azure cloak;
	nad vodou se bílých skví šatů stín,	Above the water gleams the white dress’s shade,
	a krajina kolem šepce: “Jarmilo!”	The countryside around whispers: “Jarmila!”
	V hlubinách vody: “Jarmilo! Jarmilo!!”	In the depths of the water: “Jarmila! Jarmila!!”

140	Je pozdní večer první máj -	It is late eve - the first of May -
	večerní máj - je lásky čas.	Evening May - it is love’s hour.
	Zve k lásky hrám hrdliččin hlas:	The turtle-dove calls to love’s sports:
	“Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!”	“Jarmila! Jarmila!! Jarmila!!!”

	2

	Klesla hvězda s nebes výše,	A star sank from the heavens’ height,
145	mrtvá hvězda siný svit;	A dead star, and a livid light;
	padá v neskončené říše	It falls into unending realms,
	padá věčně v věčný byt.	It falls eternally to eternity.
	Její pláč zní z hrobu všeho,	Its weeping sounds from the tomb of all,
	strašný jekot, hrůzný kvíl.	A horrid yell, a fearful wail.
150	“Kdy dopadne konce svého?”	“When will it attain its end?”
	Nikdy - nikde - žádný cíl.	Never - nowhere - there’s no goal.
	Kol bílé věže větry hrají,	Round the white tower the winds make sport,
	při níž si vlnky šepotají.	By its side the ripples whisper.
	Na bílé zdě stříbrnou zář	On the white walls a silvery haze,
155	rozlila bledá lůny tvář;	Poured out by the pale moon’s gaze;
	však hluboko u věži je temno pouhé;	But, deep in the tower, is utter dark;
	neb jasna měsíce světlá moc	For the bright moon’s shining might,
	uzounkým oknem u sklepení dlouhé	Through a narrow window into the long vault
	proletši se změní v pološerou noc.	Flitting, is altered into twilit night.
160	Sloup sloupu kolem rameno si podává	Pillar within links arms to pillar
	temnotou noční. Z venku větru vání	In night’s blackness. Outside, winds
	přelétá zvražděných vězňů co lkání,	Blow o’er like slaughtered captives’ moaning,
	vlasami vězně pohrává.	Toying with the prisoner’s locks.
	Ten na kamenný složen stůl	He, leaning on the stony table,
165	hlavu o ruce opírá;	Rests his head upon his arms;
	polou sedě a kleče půl	There, half sitting and half kneeling,
	v hloub myšlenek se zabírá.	He ponders on, deep sunk in thought.
	Po měsíce tváři jak mračna jdou,	As clouds cross the face of the moon,
	zahalil vězeň v ně duši svou;	The prisoner wraps his soul in them,
170	myšlenka myšlenkou umírá.	Thought follows thought, dying.

	“Hluboká noc! ty rouškou svou	“Deep night! You with your veil
	teď přikrýváš dědinu mou,	Now cover the village of my birth,
	a ona truchlí pro mě! -	And she is mourning now for me! -
	Že truchlí? - pro mě? pouhý sen!	Mourning? - for me? - a mere dream!
175	Ta dávno neví o mně.	For I am long ago forgot.
	Sotvaže zítra jasný den	And scarcely shall tomorrow’s day
	nad její lesy vstane,	Rise above its woods than I
	já hanebně jsem odpraven,	Shall shamefully be put to death,
	a ona - jak v můj první den -	While she - as on my earliest day -
180	vesele, jasně vzplane.”	Shall blaze up, merrily, brightly.”

	Umlknul; po sklepení jen,	He stopped; but still across the vault
	jenž nad sloupy se zdvíhá,	Rising up above the columns,
	dál, dál se hlas rozlíhá;	Further, further, the voice resounds;
	až - jakby hrůzou přimrazen -	Until - as if with horror frozen -
185	na konci síně dlouhé	Reaching the end of the great cell,
	usne v temnotě pouhé.	It slumbers there in utter dark.

	Hluboké ticho té temnosti	And the deep silence of that darkness
	zpět vábí časy pominulé,	Summons back days long ago,
	a vězeň ve svých snách dny mladosti	In dream the prisoner lives again
190	zas žije dávno uplynulé.	Those days of youth long departed.
	To vzpomnění mladistvých let	Remembrance of his youthful years
	mladistvé sny vábilo zpět;	Lures back the youthful dreams;
	a vězně oko slzy lilo,	Tears well up in the captive’s eye,
	srdce se v citech potopilo; -	His heart is drowned in feeling; -
195	marná to touha v zašlý svět.	Vain yearning for a vanished world.

	Kde za jezerem hora horu	There where, beyond the lake, hill follows
	v západní stíhá kraje,	Hill into the western lands,
	tam - zdá se mu - si v temném boru	There - he dreams - in the dark pines
	posledně dnes co dítko hraje.	He plays, become a child once more.
200	Od svého otce v svět vyhnán,	Cast out by his father into the world
	v loupežnickém tam roste sboru.	He grows to manhood with a band of thieves.
	Později vůdcem spolku zván,	And later, now the leader of that band,
	dovede činy neslýchané,	He carries out unheard-of deeds.
	všude jest jméno jeho znané,	Everywhere his name is known
205	každémuť: “Strašný lesů pán!”	To all - “the dread forests’ lord!”
	Až posléz láska k růži svadlé	Till later, love for the withered rose
	nejvejš roznítí pomstu jeho,	Inflames his vengeance to its height,
	a poznav svůdce dívky padlé	And, learning of the fallen maid’s seducer,
	zavraždí otce neznaného.	He murders his own father, unbeknown.
210	Protož jest u vězení dán;	And so is cast into the cell;
	a kolem má být odpraven	And on the wheel the dread forests’ lord
	již zítra strašný lesů pán,	Tomorrow will be executed,
	jak první z hor vyvstane den.	When dawn first rises from the hills.

	Teď na kamenný složen stůl	Now, leaning on the stony table,
215	hlavu o ruce opírá,	He rests his head upon his arms,
	polou sedě a kleče půl	There, half sitting and half kneeling,
	v hloub myšlenek se zabírá;	He ponders on, deep sunk in thought,
	po měsíce tváři jak mračna jdou,	As clouds cross the face of the moon,
	zahalil vězeň v ně duši svou,	The prisoner wraps his soul in them,
220	myšlenka myšlenkou umírá.	Thought follows thought, dying.

	“Sok - otec můj! Vrah - jeho syn,	“Rival! - my father! Murderer - his son,
	on svůdce dívky mojí! -	And he, my love’s seducer! -
	Neznámý mně. - Strašný můj čin	Unbeknown. - My fearful deed
	pronesl pomstu dvojí.	Has wrought a double vengeance.
225	Proč rukou jeho vyvržen	Why, cast out by his hand, did I
	stal jsem se hrůzou lesů?	Become the terror of the woods?
	Čí vinu příští pomstí den?	Whose guilt shall tomorrow’s day avenge?
	Čí vinou kletbu nesu?	By whose guilt do I bear the curse?
	Ne vinou svou! - V života sen	Not my own guilt! - Was I perhaps
230	byl jsem já snad jen vyváben,	Summoned here into this life
	bych ztrestal jeho vinu?	Merely to avenge his guilt?
	A jestliže jsem vůlí svou	And if it was not by my own will
	nejednal tak, proč smrtí zlou	I acted thus, why must I die
	časně i věčně hynu? -	This evil death - untimely and eternal? -
235	Časně i věčně? - věčně - čas - ”	Untimely, eternal? - Eternal - time - ”
	Hrůzou umírá vězně hlas	The prisoner’s voice in horror dies,
	obražený od temných stěn;	Reflected from the cell’s black walls;
	hluboké noci němý stín	And the deep night’s voiceless shade
	daleké kobky zajme klín,	Fills the womb of the great chamber,
240	a paměť vězně nový sen.	- The prisoner’s mind - another dream.

	“Ach - ona, ona! Anjel můj!	“Alas - she, she! My angel!
	Proč klesla dřív, než jsem ji znal?	Why did she fall, before I knew her?
	Proč otec můj? - Proč svůdce tvůj?	Why my father? - Your seducer?
	Má kletba - ” Léč hluboký žal	My curse - ” But grief too deep
245	umoří slova. Kvapně vstal;	Quells the words. He stands in haste;
	nocí řinčí řetězů hřmot,	The chains’ clatter rings loud in the night,
	a z mala okna vězně zrak	And from the narrow window his gaze
	zalétá ven za hluky vod. -	Flies o’er the water’s rage. -
	Ouplný měsíc přikryl mrak,	A cloud conceals the full moon’s face,
250	než nade temný horní stín	But now, above the dark hills’ shade,
	vychází hvězdy v noci klín;	The stars come out, into night’s lap;
	i po jezeru hvězdný svit,	And o’er the lake the starlit gleam
	co ztracené světlo se míhá.	Flits like a lost light flickering.
	Zrak vězně tyto jiskry stíhá,	The prisoner’s gaze pursues these sparks,
255	a v srdce bolný vodí cit.	Which bring a pang into the heart.
	“Jak krásnáť noc! Jak krásný svět!	“How fair the night! How fair the world!
	Jak světlo - stín se střídá!	How light and shadow follow!
	Ach - zítra již můj mrtvý hled	Alas, tomorrow my dead gaze
	nic více neuhlídá!	Will look on nothing ever more!
260	A jako venku šedý mrak	And, outside, as the dark grey cloud
	dál - dál se rozestírá:	Further, further spreads itself:
	tak - ” Sklesl vězeň, sklesl zrak,	So - ” He sank, his eyes sank too,
	řetězů řinčí hřmot, a pak	The chains’ clatter rings loud, and then
	u tichu vše umírá.	All dies away in silence.

265	Již od hor k horám mraku stín -	From hill to hill the darkness’ shade -
	ohromna ptáka peruť dlouhá -	Great pinion of a gigantic bird -
	daleké noci přikryl klín,	Cloaks the womb of spacious night,
	a šírou dálkou tma je pouhá.	And in the vastness - is utter dark.
	Slyš! za horami sladký hlas	Hear! Beyond the hills a sweet-toned voice
270	pronikl nocí temnou,	Penetrates through black of night, -
	lesní to trouba v noční čas	A forest horn at this night hour
	uvádí hudbu jemnou.	Brings its tender, touching music.
	Vše uspal tento sladký zvuk,	All is lulled by this sweet sound,
	i noční dálka dřímá.	Even night’s vastness sleeps.
275	Vězeň zapomněl vlastních muk,	The prisoner forgets his torment,
	tak hudba ucho jímá.	The music so beguiles his ear.
	“Jak milý život sladký hlas	“What dear life the voice so sweet
	v krajinu noční vdechne;	Breathes into the land of night;
	než zítřejší - ach - mine čas,	Yet, before tomorrow’s time has passed,
280	tu ucho mé ach nikdy zas	Never - alas - shall my ear ever
	těch zvuků nedoslechne!”	Hear those sounds again once more!”
	Zpět sklesne vězeň - řetěz hluk	Back he sank - the chains’ clatter
	kobkou se rozestírá; - -	Resonates about the cell; - -
	hluboké ticho. - V hloubi muk	Deep silence. And in depths of torment
285	se opět srdce svírá,	His heart is gripped once more again,
	a dálné trouby sladký zvuk	And the distant horn’s Sweet sound
	co jemný pláč umírá. - - -	Expires like tender weeping. - - -
	“Budoucí čas?! - Zítřejší den?! -	“Time to come?! - Tomorrow’s day?! -
	Co přes něj dál, pouhý to sen,	What is there beyond, mere dream,
290	či spaní je bez snění?	Or sleeping without dreaming?
	Snad spaní je i život ten,	Perhaps this life itself is sleep
	jenž žiji teď; a příští den	That I now live, and so tomorrow
	jen v jiný sen je změní?	Merely another dream will follow?
	Či po čem tady toužil jsem,	Or shall tomorrow’s day reveal
295	a co neměla šírá zem,	That which I longed for here,
	zítřejší den mi zjeví?	And all the wide earth could not give?
	Kdo ví? - Ach žádný neví .” -	Who knows? - Ah, no-one knows.” -

	A opět mlčí. Tichá noc	Again he stopped. The silent night
	kol kolem vše přikrývá.	Envelopes all around.
300	Zhasla měsíce světlá moc,	The moon’s bright power is quenched
	i hvězdný svit, a kol a kol	And starlight, all around and around
	je pouhé temno, šírý dol	Is utter dark, the broad wide vale
	co hrob daleký zívá.	Gapes open like a vast tomb.
	Umlkl vítr, vody hluk,	The wind dropped, and the water’s rage,
305	usnul i líbý trouby zvuk,	The beguiling horn’s note slept also,
	a u vězení síni dlouhé	And down the length of the dungeon cell
	je mrtvé ticho, temno pouhé.	Is deathly silence, utter dark.
	“Hluboká noc - temná je noc! -	“How deep the night! - how dark the night! -
	Temnější mně nastává - - -	But a darker is to come - - -
310	Pryč, myšlenko!!” - A citu moc	Away, thought!!” - And the power
	myšlenku překonává.	Of feeling quells his meditation.

	Hluboké ticho. - Z mokrých stěn	Deep silence. - From the wet walls
	kapka za kapkou splyne,	Drop after drop drips down,
	a jejich pádu dutý hlas	And their hollow falling notes,
315	dalekou kobkou rozložen,	Through the vast cell spreading,
	jako by noční měřil čas,	Seem to measure the night hour,
	zní - hyne - zní a hyne -	They sound - perish - sound and perish
	zní - hyne - zní a hyne zas.	Sound - perish - sound and perish again.

	“Jak dlouhá noc - jak dlouhá noc -	“How long the night - how long the night -
320	však delší mně nastává. - - -	But a longer is to come. - - -
	Pryč, myšlenko!” - A hrůzy moc	Away, thought!” - And the power
	myšlenku překonává. -	Of horror quells his meditation. -
	Hluboké ticho. - Kapky hlas	Deep silence. - And the dripping sounds,
	svým pádem opět měří čas.	Falling, measure out the hour.

325	“Temnější noc! - - - Zde v noční klín	“Darker night! - - - Here, into night’s lap,
	ba lůny zář, ba hvězdný kmit	The moonlight, or the stars’ glitter
	se vloudí - - tam - jen pustý stín,	Creeps - - but there - is mere empty shade,
	tam žádný - žádný - žádný svit,	Never - never - never a glimmer,
	pouhá jen tma přebývá.	Only utter dark is there.
330	Tam všecko jedno, žádný díl -	There all is one, without division -
	vše bez konce - tam není chvíl,	All is without end - no moment’s space,
	nemine noc, nevstane den,	No passing of night, or breaking of day,
	tam času neubývá. -	Time there has no expiration. -
	Tam žádný - žádný - žádný cíl -	Never - never - never a goal -
335	bez konce dál - bez konce jen	Onward, endless - ever endless
	se na mne věčnost dívá.	O’er me eternity gazes,
	Tam prázdno pouhé - nade mnou,	Utter emptiness - above me
	a kolem mne i pode mnou	And around me and below me
	pouhé tam prázdno zívá. -	Only utter emptiness gapes. -
340	Bez konce ticho - žádný hlas -	Endless silence - never a sound -
	bez konce místo - noc - i čas - - -	Endless space - and night - and time.
	to smrtelný je mysle sen,	That is the mortal dream of the mind,
	toť, co se ‘nic’ nazývá.	The thing that we call ‘nothingness’.
	A než se příští skončí den,	And ere tomorrow’s day has fled,
345	v to pusté nic jsem uveden. - - - ”	Into that empty nothingness I’m led. - - - ”
	Vězeň i hlas omdlívá.	The voice, the prisoner, both faint.
	A lehounce si vlnky hrají	And lightly the wavelets play
	jezerní dálkou pode věží,	Beneath the tower o’er the lake’s expanse,
	s nimi si vlnky [větry?] šepotají,	And with them the breezes whisper,
350	vězně uspávati se zdají,	Seeming to lull to sleep the prisoner,
	jenž v hlubokých mrákotách leží.	Who lies there deep in swooning.

	Strážného vzbudil strašný hřmot,	The warder, roused by the dreadful noise,
	jejž řetězů činí padání;	The clatter of falling chains,
	se světlem vstoupil. - Lehký chod	Came in with a lamp. - But his light tread
355	nevzbudil vězně z strašných zdání.	Did not wake him from his fearful dreams.
	Od sloupu k sloupu lampy svit	From pillar to pillar the lamplight’s glint
	dlouhou zalétá síní,	Flits down the great long hall,
	vzdy bledší - bledší její kmit,	Ever paler - paler its glimmer,
	až vzadu zmizí její moc,	Till at the back deprived of might,
360	a pustopustá temná noc	And dark empty, empty night
	ostatní díl zastíní.	Casts its shadow over all.
	Leč nepohnutý vězně zrak -	But motionless the captive’s gaze -
	jak by jej ještě halil mrak -	As if still wrapt in cloudy haze -
	zdá se, že nic nezírá;	Seems to look upon nothing;
365	ač strážce lampy rudá zář	Although the warder’s lamplight pours
	ubledlou mu polila tvář,	Red glow upon his pallid face,
	a tma již prchla čírá.	And darkness pure has fled.
	On na kamenný složen stůl	He, leaning on the stony table,
	hlavu o ruce opírá,	Rests his head upon his arms,
370	polou sedě a kleče půl	There, half sitting and half kneeling,
	znovu v mdlobách umírá;	He faints away in dying swoons;
	a jeví hlasu šepot mdlý,	And the murmur of his faint voice shows
	že trapnýť jeho sen i zlý.	His dream is troubled, full of woe.

	“Duch můj - duch můj - a duše má!”	“My spirit - my spirit - and my soul!”
375	Tak slova mu jednotlivá	So, from his tightly pressed lips
	ze sevřených úst plynou.	The words come singly now, and go.
	Než však dostihne ucho hlas,	Yet, ere the ear detects their sound,
	tu slova strašná ničím zas -	These dreadful words are nothing -
	jakž byla vyšla - hynou.	Just as they arose - they perish.

380	Přistoupí strážce, a lampy zář	The warder approaches, the lamplight’s glow
	před samou vězně vstoupí tvář.	Steps before the prisoner’s face.
	Obličej vězně - strašný zjev -	His countenance - a fearful sight -
	oko spočívá nehnuté	The captive’s eyes rest motionless,
	jak v neskončenost napnuté, -	Fixed, as if upon eternity,
385	po tváři slzy - pot a krev;	On it, tears - sweat - and blood;
	v ustech spí šepot - tichý zpěv.	Upon his lips - a whispered song.

	Tu k ustům vězně ucho své	Now to the prisoner’s lips the warder
	přiklonil strážce bázlivé;	Leans a timid listening ear,
	a jak by lehký větřík vál,	And, like a breath of gentle wind,
390	vězeň svou pověst šepce dál.	The captive whispers out his tale.
	A strážný vzdy se níž a níž	So the warder, ever lower, lower
	ku vězni kloní - blíž a blíž,	Bends to the prisoner - nearer, nearer,
	až ucho s usty vězně spojí.	Till ear and captive’s lips are one.
	ten šepce tíše - tíš a tíš,	He whispers softly - softer, softer,
395	až zmlkne - jak by pevně spal.	Till mute - as if in silent sleep.

	Leč strážný nepohnutě stojí,	But motionless the guard still stands,
	po tváři se mu slzy rojí,	With teardrops swarming down his cheeks,
	ve srdci jeho strašný žal. -	Within his heart a dreadful woe. -
	Dlouho tak stojí přimrazen,	Long he stood there, frozen in a trance,
400	až sebrav sílu kvapně vstal,	Till finally, gathering strength, he rose
	a rychlým krokem spěchá ven.	And hurried out with rapid tread.
	On sice - dokud ještě žil -	And though - as long as he yet lived -
	co slyšel, nikdy nezjevil,	whate’er he heard, he never said,
	než navzdy bledé jeho líce	Yet his pale cheeks forever white
405	neusmály se nikdy více.	Never gave the world another smile.

	Za strážným opět temný stín	Behind the guard once more dark shade
	zahalil dlouhé síně klín;	Enwrapped the womb of the long hall;
	hlubokou nocí kapky hlas	Through depth of night the dripping sound,
	svým pádem opět měřil čas.	Falling, measured out the hour.

410	A vězeň na kamenný stůl	The prisoner on the stony table
	složený - klečí - sedí půl.	Rests - half kneeling and half sitting.
	Obličej jeho - strašný zjev -	His countenance - a fearful sight -
	oko spočívá nehnuté,	The captive’s eyes rest motionless,
	jak v neskončenost napnuté,	Fixed, as if upon eternity,
415	po tváři slzy - pot - a krev.	On it - tears - sweat - and blood.

	A ustavičně kapky hlas	Unceasing still, the dripping sound,
	svým pádem dále měří čas.	Falling, measures out the hour.
	A kapky - vod i větrů zpěv	The drops - the wind, the waters’ song
	vězňovi blízký hlásá skon,	Sound the prisoner’s death knell,
420	jenž myšlenkami omdlívá. -	As he in thoughts lies fainting -
	Z dálky se sova ozývá,	An owl’s voice calls from afar,
	a nad ním půlnoc bije zvon.	Above him midnight strikes the bell.

	Intermezzo I.
	Půlnoc	Midnight

	(Krajina)	(The landscape)

	V rozlehlých rovinách spí bledé lůny svit,	In the widespread plains pale moonlight sleeps,
	kolem hor temno je, v jezeru hvězdný kmit,	Darkness around the hills, in the lake stars’ glimmer,
425	nad jezerem pahorek stojí.	Above the lake a hillock stands.
	Na něm se sloup, s tím kolo zdvíhá,	On it a pillar, with it rises a wheel,
	nad tím se bílá lebka míhá,	Above it glimpsed is a white skull,
	kol kola duchů dav se rojí;	All about a crowd of spirits swarms;
	hrůzných to postav sbor se stíhá.	A band of horrid shapes in self-pursuit.

	Sbor duchů	The band of spirits
430	“V půlnočních ticho je dobách;	“‘Tis silent at the midnight hour;
	světýlka bloudí po hrobách,	Will-o’-wisps roam o’er the graves,
	a jejich modrá mrtvá zář	Shining with their dead blue glow
	svítí v dnes pohřbeného tvář,	Upon the one buried here today,
	jenž na stráži - co druzí spí - *	Who on guard - while the others sleep - *
435	o vlastní křížek opřený	Here upon his own cross leaning,
	poslední z pohřbených zde dlí.	The latest burial, now remains.
	V zenitu stojí šedý mrak	At the zenith a grey cloud stands,
	a na něm měsíc složený	Resting now upon it the moon
	v ztrhaný mrtvý strážce zrak,	Shines upon the guard’s stiff
440	i v pootevřené huby	Gaze of death and in the gritted
	přeskřípené svítí zuby.”	Teeth of his half parted mouth.”

	Jeden hlas	One voice
	“Teď pravý čas! - připravte stán -	“Now’s the time! - prepare the resting place -
	neb zítra strašný lesů pán	For tomorrow the dread forests’ lord
	mezi nás bude uveden.”	Will be brought to be amongst us.”

	Sbor duchů	The band of spirits
	(sundavaje lebku)	(taking down the skull)
445	“Z mrtvého kraje vystup ven,	“Step out from the land of death,
	nabudiž život - přijmi hlas,	Take on life - receive a voice,
	buď mezi námi - vítej nám.	Be amongst us - welcome here.
	Dlouho jsi tady bydlil sám,	Long you had to dwell alone,
	jiný tvé místo zajme zas.”	Now another takes your place.”

	Lebka	The skull
	(mezi nimi kolem se točíc)	(spinning about amongst them)
450	“Jaké to oudů toužení,	“What longing is here of limbs,
	chtí opět býti jedno jen.	Which only wish to be united.
	Jaké to strašné hemžení,	What dreadful swarming here,
	můj nový sen.- Můj nový sen! -”	My dream. - ‘Tis my new dream! -”

	Jeden hlas	One voice
	“Připraven jestiť jeho stán.	“Ready is the resting place.
455	Až zítra půlnoc nastane,	When tomorrow midnight comes,
	vichr nás opět přivane.	The gust will blow us here again.
	Pak mu buď slavný pohřeb dán.”	Then let him have solemn burial.”

	Sbor duchů	The band of spirits
	“Připraven jestiť jeho stán.	“Ready is his resting place.
	Až zítra půlnoc nastane,	When tomorrow midnight comes,
460	vichr nás opět přivane.	The gust will blow us here again.
	Pak mu buď slavný pohřeb dán.”	Then let him have solemn burial.”

	Jeden hlas	One voice
	“Rozlehlým polem leť můj hlas;	“Through the wide-spread field fly my voice:
	pohřeb v půlnoční bude čas!	The burial is at the midnight hour!
	Co k pohřbu dá, každý mi zjev!”	What each will bring, now tell me!”

	Čekan s kolem	The scaffold with the wheel
465	“Mrtvému rakví budu já.”	“The dead man’s coffin I shall be.”

	Žáby z bažiny	The frogs from the marsh
	“My odbudem pohřební zpěv.”	“We shall sing the burial song.”

	Vichr po jezeru	The gust over the lake
	“Pohřební hudbu vichr má.”	“The wind shall have the burial music.”

	Měsíc v zenitu	The moon at the zenith
	“Já bílý příkrov tomu dám.”	“I shall add the white shroud.”

	Mlha po horách	The mist over the hills
	“Já truchloroušky obstarám.”	“I shall give the mourning veils.”

	Noc	Night
470	“Já černá roucha doručím.”	“I shall bring black robes.”

	Hory v kolo krajiny	The hills about the landscape
	“Roucha i roušky dejte nám.”	“Give to us these robes and veils.”

	Padající rosa	The falling dew
	“A já vám slzy zapůjčím.”	“And I shall lend you tears.”

	Suchopar	The heath
	“Pak já rozduji vonný dým.”	“I blow a fragrant vapour.”

	Zapadající mračno	Settling raincloud
	“Já rakev deštěm pokropím.”	“I sprinkle the coffin with rain.”

	Padající květ	Falling blossom
475	“Já k tomu věnce uviji.”	“I weave it garlands.”

	Lehké větry	Light breeze
	“My na rakev je donesem.”	“We bear them to the coffin.”

	Svatojánské mušky	Fire-flies
	“My drobné svíce ponesem.”	“We bring tiny candles.”

	Bouře z hluboka	The storm from the depths
	“Já zvonů dutý vzbudím hlas.”	“I waken the hollow voice of bells.”

	Krtek pod zemí	A mole from underground
	“Já zatím hrob mu vyryji.”	“I meantime dig his grave.”

	Čas	Time
480	“Náhrobkem já ho přikryji.”	“I cover it with a tomb.”

	Přes měsíc letící hejno nočního ptactva	A flock of nocturnal birds flying across the moon
	“My na pohřební přijdem kvas.”	“We shall come to his funeral feast.”

	Jeden hlas	One voice
	“Slavný mu pohřeb připraven.	“His solemn burial is ready.
	Ubledlý měsíc umírá,	The pale moon dies,
	Jitřena brány otvírá,	Morning’s star unlocks the gates,
485	již je den! již je den!”	‘Tis day! ‘tis day!”

	Sbor duchů	The band of spirits
	“Již je den, již je den!”	“‘Tis day; ‘tis day!”

	(Zmizí)	(They vanish)

	3

	Nad temné hory růžný den	Above the dark hills rosy day
	vyvstav májový budí dol,	Arising wakes the vale of May,
	nad lesy ještě kol a kol -	Above the woods around and around -
490	lehká co mlha - bloudí sen.	Like a light mist - wanders sleep.
	Modravé páry z lesů temných	From the dark woods the blue-edged vapours
	v růžové nebe vstoupají,	Rise into the rosy heaven,
	i nad jezerem barev jemných	While above the soft-hued lake
	modré se mlhy houpají;	The blue mists cradled rock;
495	a v břehu jeho - v stínu hory -	Upon the shore - in hilltop’s shade -
	i šírým dolem - dál a dál -	Down the valley - farther farther -
	za lesy - všude bílé dvory	Beyond the woods - all about white farms
	se skvějí; až - co mocný král,	Glimmer; till - like a mighty monarch,
	ohromný jako noci stín	Towering great as night’s dark shade
500	v růžový strmě nebes klín -	Into the rosy womb of heavens -
	nejzáz vrchů nejvyšší stál.	Backmost, the highest summit stands.

	Ledvaže však nad modré temno hor	But hardly above the hills’ dark blue
	brunatné slunce rudě zasvitnulo,	Did the purple sunrays redly gleam,
	tu náhle ze sna všecko procitnulo,	Than suddenly all awoke from sleep,
505	a vesel plesá vešken živý tvor.	And merrily every creature rejoiced.
	V jezeru zeleném bílý je ptáků sbor,	In the green lake is a white flock of birds,
	a lehkých člůnků běh i rychlé veslování	And light boats’ coursing, swift oars
	modravé stíny vln v rudé pruhy rozhání.	Furrow redly the blue waves’ shade.
	Na břehu jezera borový šumí háj,	On the lake’s shore the pine grove rustles,
510	z něj drozdů slavný žalm i jiných ptáků zpěv	Thrushes’ noble psalm and other birdsong
	mísí se u hlasy dolem bloudících děv;	Mingles with maidens’ voices across the vale;
	veškeren živý tvor mladistvý slaví máj.	All living creatures honour youthful May.
	A větru ranního - co zpěvu - líbé vání	The morning breeze’s sweet - songlike - wafting
	tam v dolu zeleném roznáší bílý květ,	Here in the green vale spreads white blossom,
515	tam řídí nad lesy divokých husí let,	There above the woods directs the wild geese’ flight,
	tam zase po horách mladistvé stromky sklání. -	There bends upon the hills the youthful saplings. -
	Leč výjev jediný tu krásu jitra zkalí.	One scene only sullies the morning’s beauty.
	Kde v šíré jezero uzounký ostrov sahá,	Where into the broad lake a slender islet reaches,
	z nějž města malého i bílé věže stín	Its little town and white tower’s shade
520	hlubokoť stopený v zelený vody klín,	Plunged deep into the green waters’ womb,
	náramný křik a hřmot mladým se jitrem vzmahá,	A huge cry and tumult mounts in the young morn,
	a valný zástup se z bran mala města valí.	A great throng pours from the gates of the town.
	Zdaleka spěchá lid - vzdy větší zástup ten -	People hurry from afar - ever greater the throng -
	vzdy větší - větší jest - vzdy roste tento pluk;	Ever greater - greater - ever grows this troop.
525	nesmírné množství již. - Vzdy větší jeho hluk.	Now a vast multitude. - Ever greater its noise.
	Nešťastný zločinec má býti vyveden.	The wretched criminal is about to be led out.

	Teď z mala města bran vojenský pluk vychází,	Now from the gates of the town a troop comes forth,
	povolným krokem on zločince doprovází,	Slowly marching they escort the criminal,
	jenž v středu jeho jde jak jindy ozdoben.	Who walks amidst them dressed as hitherto.
530	Utichl množství hluk - leč znovu počne zas,	The multitude’s noise falls silent - starts again,
	a mnohý v hluku tom vynikne silný hlas:	And often in the noise a loud voice rises:
	“To on, to on! Ty péra, kvítí,	“‘Tis he, he! The plumes, the flowers,
	klobouk, oko, jenž pod ním svítí!	The hat, the eye that gleams beneath,
	Ten jeho plášť, to on, to on! To strašnýť lesů pán!”	The cloak, ‘tis he! The dread forests’ lord!”
535	Tak lidem ode všech voláno bylo strán;	So from all sides the people called;
	a větší vzdy byl hluk - zbouřených jako vod -	Ever greater was their clamour - as of stormy waters -
	čím blíže zločince zdlouhavý vedl chod.	The nearer came the criminal’s loitering step.
	Kolem něj zástup jde - co nebem černý mrak,	Past goes the throng - a black cloud in the sky,
	z něho - co blesku svit - v slunci se leskne zbraň.	From it - like lightning - the weapons gleam in the sun.
540	Volně jde nešťastný - upřený v zemi zrak.	Slowly goes the wretch - gaze fixed on the ground.
	Z městečka zvonku hlas. Množství se modlí zaň.	From the town a bell’s voice. The multitude pray for him.

	Na břehu jezera malý pahorek stojí,	On the lake’s shore a hillock stands,
	na něm se dlouhý kůl, na kůlu kolo zdvíhá.	On it a lengthy stake, on the stake a wheel.
	Blíž strmí kolmý vrch, na vrchu vrchol dvojí,	Near it a steep mount, on the mount a double peak,
545	na vyšším vrcholi bílá se kaple míhá.	Glimpsed on the higher peak a white chapel.
	U volném průvodu ku kapli přišel sbor;	To the chapel all come in slow procession;
	všickni teď ustoupí - zločinec stojí sám.	Then all stand back - the criminal stands alone.
	Posledněť vyveden v přírody slavný chrám,	Led out one last time into nature’s noble temple,
	by ještě popatřil do lůna temných hor,	To look once more upon the dark hills’ womb,
550	kde druhdy veselý dětinství trávil věk;	where once he spent his childhood’s happy age;
	by ještě jedenkrát v růžový nebe klín	Once more into the heavens’ rosy womb
	na horu vyveden, před bílé kaple stín,	Led up the hill, to the white chapel’s shade,
	nebe i světů všech pánovi svůj vzdal vděk.	To thank the heavens’ and universal lord.
	Umlknul vešken hluk, nehnutý stojí lid,	The noise went silent, motionless stand the folk,
555	a srdce každého zajímá vážný cit.	Their hearts all plunged in solemn feeling.
	V soucitu s nešťastným v hlubokém smutku plál	In sympathy with the wretch in deep sadness
	slzící lidu zrak obrácen v hory výš,	The people’s eyes blazed upon the summit’s height,
	kde nyní zločinec, v přírody patře říš,	Where now the criminal, gazing into nature’s realm,
	před Bohem pokořen v modlitbě tiché stál.	Stood humbled before God in silent prayer.

560	Vyšlého slunce rudá zář	The risen sun’s red glow
	zločince bledou barví tvář,	Colours the criminal’s pale cheek,
	a slzy s oka stírá,	Wipes the tears from his eye,
	jenž smutně v dálku zírá.	Which stares sadly into the distance.
	Hluboko pod ním krásný dol,	Deep below is the lovely valley,
565	temné jej hory broubí kol,	Dark hills edging it about,
	lesů věnec objímá.	A garland of woods embracing.
	Jasné jezero dřímá	The bright lake slumbers
	u středu květoucího dolu.	Amidst the blossoming vale.
	Nejblíž se modro k břehu vine,	Nearest, the blue laps to the shore
570	dále zeleně zakvítá,	Farther off it greenly blossoms,
	vzdy zeleněji prosvítá,	Ever greener there it gleams,
	až posléz v bledé jasno splyne.	Merging afar in the pale brightness.
	Bílé dvory u velkém kolu	White farms in a great circle
	sem tam jezera broubí břeh.	Here and there edge the lake’s shore.
575	V jezeru bílých ptáků sbor,	In the lake the birds’ white flock,
	a malých člůnků rychlý běh,	And swift coursing of little boats,
	až kde jezero v temno hor	To where in the blue distance
	v modré se dálce níží.	The lake dips into the hilltops’ gloom.
	Loďky i bílé v břehu dvory -	Boats, white farms on the shore -
580	věž - město - bílých ptáků rod -	Tower - town - and white birds’ flock -
	pahorky v kolo - temné hory -	Hillocks around - and dark hilltops -
	vše stopeno v lůno vod,	All is drowned in the waters’ lap,
	jak v zrcadle se zhlíží.	Seen as reflected in a mirror.
	Tam v modré dálce skály lom	There in the blue far off a cliff edge
585	květoucí břeh jezera tíží,	Weighs on the blossoming lake shore,
	na skále rozlehlý je strom -	Upon the cliff a spreading tree -
	starý to dub - tam - onen čas,	An old oak - there - that hour,
	kde k lásce zval hrdliččin hlas,	When the turtle-dove called to love,
	nikdy se nepřiblíží. -	Will never more draw near -
590	Nejblíže pahorek se zdvíhá,	Nearest rises the hillock,
	na něm se kůl a kolo míhá.	Glimpsed on it the stake and wheel.
	Po hoře - na níž stojí - háj	Across the hill where it stands
	mladistvý hučí - smutný stesk -	- Sad sorrow - the young grove rustles,
	nad šírým dolem slunce lesk,	Above the wide vale the sun’s gleam,
595	a ranní rosa - jitřní máj.	The morning dew - the dawning May.

	To vše zločinec ještě jednou zřel,	All this the criminal sees again,
	to vše, jež nyní opustiti měl,	All that he has now to leave,
	a hluboký srdce mu žel uchvátí;	And deep grief seizes his heart;
	hluboce vzdechne - slza slzu stíhá -	he deeply sighs - tear follows tear -
600	ještě jednou - posledně - vše probíhá,	Once more - a last time - all he surveys,
	pak slzavý v nebe svůj zrak obrátí.	And turns heavenward his tearful gaze.
	Po modrém blankytu bělavé páry hynou,	Across the blue azure the white mists die,
	lehounký větřík s nimi hraje;	With them the gentle breezes play;
	a vysoko - v daleké kraje	And high above - in the vast sky
605	bílé obláčky dálným nebem plynou,	White cloudlets float to far-off lands,
	a smutný vězeň takto mluví k nim:	To them the grieving prisoner speaks:
	“Vy, jenž dalekosáhlým během svým,	“You, who in your far-reaching course
	co ramenem tajemným zemi objímáte,	Embrace the earth as with a mysterious arm,
	vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe,	Dissolved stars, blue sky’s shades,
610	vy truchlenci, jenž rozsmutnivše sebe,	Mourners, who, grieving yourselves,
	v tiché se slzy celí rozplýváte,	Dissolve entire in silent teardrops,
	vás já jsem posly volil mezi všemi.	You out of all I have chosen as messengers.
	Kudy plynete u dlouhém dálném běhu,	Wherever you float in your great course,
	i tam, kde svého naleznete břehu,	Where you find your destination’s shore,
615	tam na své pouti pozdravujte zemi.	There on your journey greet the earth.
	Ach zemi krásnou, zemi milovanou,	Ah, fair earth, beloved earth,
	kolébku mou i hrob můj, matku mou,	My cradle and my grave, my mother,
	vlasť jedinou i v dědictví mi danou,	My only homeland, for inheritance given,
	šírou tu zemi, zemi jedinou! -	This wide earth, this single earth! -
620	A až běh váš onu skálu uhlídá,	And when on your course you see the cliff,
	kde v břehu jezera - tam dívku uplakanou -”	Where on the lake shore - weeping a maid -
	Umlkl již, slza s slzou se střídá.	He fell into silence, tear pursuing tear.
	Teď s výše hory s vězněm kráčí pluk	Now from the hill’s height the troop escorts him
	širokou stezkou v středu mlada borku,	Down the wide path through the young pine-wood,
625	doleji - dole - již jsou na pahorku -	Down - farther - they reach the hillock -
	a znovu ztichl šíra množství hluk.	Again the multitude’s noise is stilled.
	Přichystán již popravce s mečem stojí,	With ready sword the executioner stands,
	jedenkrát ještě vězeň zdvihl zrak,	Once more the prisoner raised his gaze,
	pohlédl vůkolím - povzdechl - pak	Looked about - sighed - and then -
630	spustiv jej zas - k blízké se smrti strojí.	Lowered it - prepared for imminent death.
	Obnažil vězeň krk, obnažil ňádra bílé,	The captive bared his throat, bared his white chest,
	poklekl k zemi, kat odstoupí, strašná chvíle -	Knelt to the ground, the hangman backs, a dread while -
	pak blyskne meč, kat rychlý stoupne krok,	The sword gleams, he takes a forward pace,
	v kolo tne meč, zločinci blyskne v týle,	The sword cuts round, gleams at the captive’s neck,
635	upadla hlava - skok i - ještě jeden skok -	The head falls - leaps - another leap -
	i tělo ostatní ku zemi teď se skloní.	And the rest of the body falls to earth.
	Ach v zemi krásnou, zemi milovanou,	Ah, fair earth, beloved earth,
	v kolébku svou i hrob svůj, matku svou,	His cradle and his grave, his mother,
	v vlasť jedinou i v dědictví mu danou,	His only homeland, for inheritance given,
640	v šírou tu zemi, zemi jedinou,	This wide earth, this single earth,
	v matku svou, v matku svou, krev syna teče po ní.	His mother, his mother, the son’s blood flows across her.

	Po oudu lámán oud, až celé vězně tělo	Limb after limb was broken, till the whole body
	u kolo vpleteno nad kůlem v kole pnělo,	Woven in the wheel was stretched above the stake,
	i hlava nad kolem svůj obdržela stán;	And the head above the wheel found rest;
645	tak skončil života dny strašný lesů pán;	So ends his days the dread forests’ lord;
	na mrtvé tváři mu poslední dřímá sen.	On the dead cheek a last dream sleeps.
	Na něj se dívajíc - po celý dlouhý den	Gazing upon him - the whole day long
	nesmírné množství v kol mala pahorku stálo;	A vast multitude stood about the hillock;
	teprv až k západu schýlivši slunce běh	Not till the sun, dipped west in its course,
650	veselo v mrtvý zrak sťaté hlavy se smálo,	Merrily smiled on the severed head’s dead gaze,
	utichl jezera šírý - večerní břeh.	Did the broad lake fall silent - the evening shore.

	Nad dálkou temných hor poslední požár plál;	Above the dark hills’ distance a last fire flared;
	v hluboké ticho to měsíce vzešla zář,	Into the deep silence arose the moon’s glow,
	stříbřící hlavy té ubledlou mrtvou tvář	Silvering the head’s dead, pallid face,
655	i tichý pahorek, jenž v břehu vody stál.	And the silent hillock, that stood on the lake’s shore.
	Města jsou vzdálená co bílý v modru mrak,	The towns are far off like a white cloud in the blue,
	přes ně v kraj daleký nesl se mrtvý zrak,	Across them into distant lands the dead gaze flew,
	v kraj, kde co dítě on - Ó krásný - krásný věk!	To lands, where once as a child - 0 fair - fair age!
	Daleko zanesl věk onen časů vztek,	Age now carried far away by times’ rude rage,
660	dalekoť jeho sen, umrlý jako stín,	Far away is its dream, dead as a shadow’s shade,
	obraz co bílých měst u vody stopen klín,	As white towns’ image sunk in the lake’s lap,
	takť jako zemřelých myšlenka poslední,	As the last thoughts of the dead,
	tak jako jméno jich, pradávných bojů hluk,	As their names, the noise of ancient battles,
	dávná severní zář, vyhaslé světlo s ní,	Age-old northern lights, their extinguished glow,
665	zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk,	Wrecked harp’s note, torn string’s tone,
	zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit,	Vanished age’s action, dead star’s gleam,
	zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit,	Perished comet’s track, dead beloved’s feeling,
	zapomenutý hrob, věčnosti skleslý byt,	Forgotten tomb, eternity’s fallen dwelling,
	vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas,	Extinguished fire’s smoke, molten bell’s voice,
670	to jestiť zemřelých krásný dětinský čas.	That is the fair childhood age of the dead.

	Je pozdní večer - druhý máj -	It is late eve - the second in May -
	večerní máj - je lásky čas,	Eve in May - it is love’s hour,
	hrdliččin zve ku lásce hlas:	The voice of the turtle-dove calls to love: -
	“Viléme! Viléme!! Viléme!!!”	“Vilém! Vilém!! Vilém!!!”

	Intermezzo II.

675	Stojí hory proti sobě,	The hills stand opposite one another
	z jedné k druhé mrak přepnutý	From one to next a cloud is stretched
	je, co temný strop klenutý,	As if it were a dark vaulted ceiling,
	jednu k druhé pevně víže.	One to another firmly binding.
	Ouvalem tím v pozdní době	In the defile at this late hour
680	ticho, temno jako v hrobě.	Is silence, darkness of the grave.
	Za horami, kde pod mrakem	Beyond the hills, where far away
	ve vzdálí se rozstupují -	Beneath the cloud they draw apart -
	v temné dálce, něco níže	In the dark distance, somewhat lower,
	kolmé skály k sobě blíže	Steep cliffs, one to another closer
685	než hory se sestupují,	Than the hills descend,
	tak že siným pod oblakem	So that beneath the grey-blue cloud
	skály ouzkou bránu tvoří.	The cliffs create a narrow gate.
	Za tou v dálce pode mrakem	Behind, beneath the cloud far off,
	temnorudý požár hoří,	A dark red fire burns,
690	dlouhý pruh v plamenné záři	A long strip in flaming glow
	západní rozvinut stranou,	Is spread along the western edge,
	po jehožto rudé tváři	Across whose red glowing face
	noční ptactvo kola vedší,	Nocturnal birds wheeling circles
	jako by plamennou branou	As if through a flaming gate
695	nyní v dálku zalétalo.	Flew off into the distance.
	Hasnul požár - bledší - bledší,	Paler - paler - the fire dimmed,
	až se šírošíré nebe	Until the wide wide heaven
	noční rosou rozplakalo,	Wept with its nocturnal dew
	rozsmutnivši zem i sebe.	Sorrowing both earth and self.

700	V hlubokém ouvalu klínu,	In this deep defile’s lap
	ve stověkých dubů stínu,	Under age-old oak-trees’ shade,
	sbor u velkém kole sedí.	A band sits in a broad circle.
	Zahalení v pláště bílé	Wrapped about in their white cloaks,
	jsou to druzi noční chvíle.	They are the night hours’ companions.
705	Každý před se v zemi hledí	Each gazes at the earth before him
	beze slova, bez pohnutí,	Without a word, without a motion,
	jak by kvapnou hrůzou jmutí	As though, seized by a sudden dread,
	v sochy byli proměnění.	Into statues now transformed.
	Večerních co krajin pění.	Like a song of evening lands
710	tichý šepot - tiché lkání -	A quiet whisper - a silent sobbing -
	nepohnutým kolem plynul,	Went about the motionless circle,
	tichý šepot bez přestání:	A quiet whisper without ceasing:
	“Vůdce zhynul! - vůdce zhynul!” -	“Our leader’s perished! - leader’s perished!” -

	V kotouči jak vítr skučí,	In a whirlwind as the gust howls,
715	nepohnutým kolem zvučí:	It sounds around the motionless circle:
	“Vůdce zhynul! - vůdce zhynul!” -	“Our leader’s perished! - leader’s perished!” -

	Jako listů šepotání	Like the leaves’ whispering
	pode skálou při ozvěně,	Beneath the rock with an echo
	znělo kolem bez přestání,	There sounded around unceasingly
720	jednozvučně, neproměnně:	monotonously, unchangingly
	“Vůdce zhynul! - vůdce zhynul!” -	“Our leader’s perished! - leader’s perished!” -

	Zachvěly se lesy dalné,	The distant forests quivered,
	ozvaly se nářky valné:	The broad laments resounded:
	“Pán náš zhynul! - zhynul!! - zhynul!!!”	“The master’s perished! - perished!! - perished!!!”

	4

725	Krásný máj uplynul, pohynul jarní květ,	Fair May passed on, spring blossom perished,
	a léto vzplanulo; - pak letní přešel čas,	Summer blazed up; - then summer time was spent,
	podzim i zima též - i jaro vzešlo zas;	Autumn and winter too - and spring arose again;
	až mnohá léta již přenesl časů let.	Till many years’ time was carried away in flight.

	Byl asi sedmý rok, poslední v roce den;	It was about seven years, the year’s last day;
730	hluboká na něj noc. - S půlnocí nový rok	Deep night upon it. - With midnight the new year
	právě se počínal. V vůkolí pevný sen,	Was now beginning. All about was held in sleep,
	jen blíže jezera slyšeti koně krok.	Except beside the lake was heard a horse’s trot.
	Mého to koně krok. - K městu jsem nocí jel;	My horse’s trot. - I rode to the town by night;
	a přišed k pahorku, na němž byl tichý stán	And reaching the hillock, silent resting place
735	dávno již obdržel přestrašný lesů pán,	Which long ago received the dread forests’ lord,
	poprvé Viléma bledou jsem lebku zřel.	For the first time I saw pale Vilém’s skull.
	Půlnoční krajinou, kam oko jen dosáhlo,	O’er midnight’s land, where’er the eye could reach,
	po dole, po horách, lesy, jezerem, polem,	Across the vale, hills, forests, lake and field,
	co příkrov daleký sněhu se bělmo táhlo,	Like a great shroud snow’s whiteness stretched,
740	co příkrov rozstřený - nad lebkou i nad kolem.	Like a shroud outspread - above the skull and wheel.
	V hlubokých mrákotách bledý se měsíc ploužil,	In deep swoons the pale moon swimming crept,
	časem zněl sovy pláč, ba větru smutné chvění,	Sometimes an owl’s sob was heard, the wind’s sad quiver,
	a větrem na kole kostlivce rachocení,	And its rattling of the skeleton on the wheel,
	že strach i ňádra má i mého koně oužil.	Gripping with fear both my, and my horse’s, breast.
745	A tam, kde města stín, v cvál poletěl jsem s koněm,	There, toward town’s shade, I galloped my horse,
	i po kostlivci jsem hned druhý den se tázal:	And straight next day enquired about the skull;
	starý mi hospodský ku pahorku ukázal,	The old innkeeper pointed to me the hillock,
	a - již jsem dříve psal - smutnou dal zprávu o něm.	And - as I have written - told me his sad tale.

	Pak opět žití běh v šírý mě vedl svět,	Life’s course led me out into the world once more,
750	mnohý mě bouřný vír v hluboký smutek zchvátil;	Many a stormy gust drew me into deep sorrow;
	leč smutná zpráva ta vzdy vábila mě zpět,	But this sad tale always lured me back,
	až s mladým jarem jsem ku pahorku se vrátil.	Till I returned to the hillock in youthful spring.
	S západem slunce jsem tam na pahorku seděl,	In the setting sun I sat there on this hillock,
	nade mnou kolo - kůl - kostlivec - lebka bledá;	Above me the wheel - stake - skeleton - pale skull;
755	smutným jsem okem v dál krajiny jarní hleděl,	Gazing with sad eye into spring’s far landscape,
	až tam, kde po horách mlha plynula šedá.	Where across the hills the grey mist floated.

	Byl opět večer - první máj -	Again it was eve - the first in May -
	večerní máj - byl lásky čas;	Eve in May - it was love’s hour;
	hrdliččin zval ku lásce hlas,	The turtle-dove’s voice called to love,
760	kde borový zaváněl háj.	Where the pine grove wafting lay.
	O lásce šeptal tichý mech,	Love whispered soft the quiet moss;
	květoucí strom lhal lásky žel,	The blossoming tree lied love’s woe,
	svou lásku slavík růži pěl,	The nightingale sang love to the rose,
	růžinu jevil vonný vzdech.	The rose’s shown by an odorous sigh.
765	Jezero hladké v křovích stinných	Smooth the lake in shadow’d bushes
	zvučelo temně tajný bol,	Darkly sounded secret pain,
	břeh je objímal kol a kol,	The shore embraced it round and again,
	co sestru brat ve hrách dětinných.	Like brother sister in childish sport.
	A kolem lebky pozdní zář	And round the skull the sunset glow
770	se vložila, co věnec z růží;	Laid itself like a garland of roses;
	kostlivou, bílou barví tvář	Colouring the bony, white cheek
	i s pod bradu svislou jí kůží.	With its hanging skin beneath the chin.
	Vítr si dutou lebkou hrál,	The wind played through the hollow skull,
	jak by se mrtvý z hloubi smál.	As if deep down the dead one laughed.
775	Sem tam polétal dlouhý vlas,	Here and there a long hair flew
	jejž bílé lebce nechal čas,	Left to the white skull by time,
	a rosné kapky zpod se rděly,	And dew drops blushed there beneath,
	jako by lebky zraky duté,	As if the skull’s hollow eyes,
	večerní krásou máje hnuté,	Moved by May’s evening beauty,
780	se v žaluplných slzách skvěly.	Glittered there with mournful tears.

	Tak seděl jsem, až vzešlá lůny zář	And there I sat, till the moon’s risen glow
	i mou i lebky té bledší činila tvář,	Made both my face and the skull’s paler,
	a - jako příkrovu - bělost její rozsáhlá	And - like a shroud - its widespread white
	po dole - po lesích - po horách, v dál se táhla.	Stretched far across the vale - the woods - the hills.
785	Časem se zdaleka žežhulčino volání	At times far off the cuckoo’s calls
	ještě v dol rozléhá, časem již sova stůně;	Still fill the vale, at times an owl laments;
	z vůkolních dvorů zní psů výtí i štěkání.	From farms about dogs’ barks and howls resound.
	Vkol suchoparem je koření líbá vůně,	The heath is filled with sweet herbs’ scent,
	pahorkem panny jsou slzičky zkvétající.	Across the mount the virgin’s teardrops bloom.
790	Tajemné světlo je v jezera dálném lůně;	A mysterious light is in the lake’s great womb;
	a mušky svítivé - co hvězdy létající -	And glowing fire-flies - like shooting stars -
	kol kola blysknavé u hře si kola vedou.	Make rings about the wheel in flashing play.
	Časem si některá zasedši v lebku bledou,	At times one landing in the pale white skull,
	vbrzku zas odletí co slza padající.	Flies out a moment later like a falling tear.

795	I v smutném zraku mém dvě vřelé slzy stály,	In my sad eyes two hot tears likewise stood,
	co jiskry v jezeru, po mé si tváři hrály;	Like sparks in the lake, across my cheek they played;
	neb můj též krásný věk, dětinství mého věk	For my fair age, also, my fine childhood’s age
	daleko odnesl divoký času vztek.	Is now carried far away by times’ rude rage.
	Dalekoť jeho sen, umrlý jako stín,	Far away is its dream, dead as a shadow’s shade,
800	obraz co bílých měst u vody stopen klín,	As white towns’ images sunk in the lake’s lap,
	takť jako zemřelých myšlenka poslední,	As the last thought of the dead,
	tak jako jméno jich, pradávných bojů hluk,	As their names, the noise of ancient battles,
	dávná severní zář, vyhaslé světlo s ní,	Age-old northern lights, their extinguished glow,
	zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk,	Wrecked harp’s note, torn string’s tone,
805	zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit,	Vanished age’s action, dead star’s gleam,
	zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit,	Perished comet’s track, dead beloved’s feeling,
	zapomenutý hrob, věčnosti skleslý byt,	Forgotten tomb, eternity’s fallen dwelling,
	vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas,	Extinguished fire’s smoke, molten bell’s voice,
	mrtvé labutě zpěv, ztracený lidstva ráj,	Dead swan’s song, man’s lost paradise.
810	to dětinský můj věk. Nynější ale čas	That is my childhood age. But today - the time
	jinošství mého - je, co tato báseň, máj.	Of my youth - is, as this poem, May.
	Večerní jako máj ve lůně pustých skal;	Evening May in the womb of the empty rocks;
	na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal.	A light smile on the face, in the heart deep woe.

	Vidíš-li poutníka, an dlouhou lučinou	Do you see the pilgrim, who, down the long meadow,
815	spěchá ku cíli, než červánky pohynou?	Hastens towards his goal, before the sunset dies?
	Tohoto poutníka již zrak neuzří tvůj,	Never again shall your eyes see this pilgrim,
	jak zajde za onou v obzoru skalinou,	As he passes behind that rock on the horizon,
	nikdy - ach, nikdy! To budoucí život můj.	Never - ah never! That is my life to come.
	Kdo srdci takému utěchy jaké dá?	Who shall give such a heart what comfort?
820	Bez konce láska je! - Zklamánať láska má!	Love is without end! - My love’s deceived!”

	Je pozdní večer - první máj -	It is late eve - the first in May -
	večerní máj - je lásky čas;	Eve in May - it is love’s hour;
	hrdliččin zve ku lásce hlas:	The turtle-dove’s voice calls to love:
	“Hynku! - Viléme!! - Jarmilo!!!”	“Hynek! - Vilém!! - Jarmila! !!”

	- - - - - - - - - - - -	Translation © James Naughton, Oxford, May 2000

Poznamenání:

Intermezzo I

"Jenž na stráži, co druzí spí" atd.

Bylo pozdě na noc, kdy při pohřbu jednoho z svých přátel přítomen, byl jsem na hřbitově staroměstském. Hrobník spuštěnou rakev zemí zasypaje: "Dnes již žádného nepřivezou," pravil, "může státi dnes na stráži." Na dotazování své obdržel jsem nasledující ponaučení.

Jest mezi sprostým lidem pověra, že poslední na jistý hřbitov pohřbený přes noc na stráži hřbitova toho státi musí, a to sice každou noc, po celý ten čas, až opět jiný zde pohřben bývá, který pak na jeho místo nastoupí. Takže žádný hřbitov nikdy bez strážce není a že tím způsobem na hřbitově malé osady mrtvý po kolik třeba let na stráži stojí.

[Note]

Intermezzo I

"Who on guard, while the others sleep" etc.

It was late at night, when, being present at the burial of one of my friends, I was at the Old Town Cemetery. Pouring earth over the lowered coffin, the gravedigger said: "They won't bring anyone else today, this one can stand for today on guard." On questioning him I received the following information.

There is a superstition amongst the common folk, that the last one buried at a particular cemetery must stand guard over the cemetery that night, and every following night, all the time until another comes to be buried there, who then takes his place. Thus no cemetery is ever without its guard, and in this manner a dead one in the cemetery of a small settlement may stand on guard even for quite a number of years. ]

Výklad Máje:

Následující básně jest oučel hlavní slaviti májovou přírody krásu; k tím snadnějšímu dosažení oučelu tohoto postavena jest doba májová přírody proti rozdílným dobám života lidského. Tak u příkladu v čísle prvním tichá, vážná atd. láska v přírodě proti divoké, vášnivé, nezřízené lásce člověka; taktéž jiné vlastnosti májové přírody proti podobným života lidského dobám v číslech ostatních. Pověst tedy čili děj básně této nesmí se co věc hlavní považovati,nýbrž jen tolik z děje toho v báseň přijato, jak daleko k dosažení oučelu hlavního nevyhnutelně třeba. Děj se koná u města Hiršberg mezi horami, na nichž hrady Bezděz, Pernštejn, Houska a v dálce Roll k východu, západu, poledni a půlnoci okazují. - Ostatních co se oučelů dotýče, jakož i sententia moralis z celého snadněji se vyrozumí.

[Author's account for publication purposes]

The chief aim of the following poem is to celebrate the May beauty of nature; for the easier attainment of this aim the season of May beauty is set against various seasons in human life. So, for example, in the first canto, quiet, solemn etc. love in nature set against wild, passionate, ungoverned love in a human being; likewise other qualities of May nature set against similar seasons of human life in the other cantos. The story or action of this poem must not be considered the main thing, but only so much action is included in the poem as is unavoidably necessary for the attainment of the chief aim. The action takes place by the town of Hiršberg amongst the hills upon which the castles of Bezděz, Pernštejn, Houska and in the distance Roll point to the East, West, South and North. - As for the other aims, and likewise sententia moralis, these will be understood more readily from the work as a whole. ]

Quick Links