Mastičkář

 

[1a] (Rubín přibíhaje říká verše:)
Sed, myſtrze, ſed yaſ k tobye byezu, 
snad ſye tobye dobrzye hozyu.

(Mastičkář:)
Uytay, myly Ydonechu!
Dawye lyudem doſty ſmyechu.
Powyeſ my, kak ty prawe gmye dyeyu, 
at ſ tobu czyele ſdyeyu.

(Rubín praví:)
Myſtrze, gſem ty dworny holomek, 
dyeyut my Rubyn z Benatek.

(Mastičkář říká verše:)
Powyes my to, Rubyne,
Czo chczes wzyety ote mne.

(Rubín praví:)
Myſtrze, od tebe chczu wzyety hymecz kyſyelyczye, 
a k tomu trzy noue lzyczye; 
moz-ly my to od tebe przygyty, 
chczu yas owſem twoy rad byty.

(Mastičkář praví:)
Rubine, to ty wſe yaſ rad dam, 
czo gſy potrzyeboual ſam.
Gedno na to wſdy ptay 
a tyech myeſt pytay, 
kde bychom mohly ſwoy kram wiklaſty 
i a ſwe draho prodaty maſty.

(Rubín praví:)
Myſtrze, hyn gſu myeſta ſdraua 
a w nych geſt kraſna upraua.
Tu racz ſwe ſedyenye gmyety 
a ſwe drahe maſty wynyety.

(Dále Rubín:)
Myſtrze, wſtupye na tuto ſtolyczyu, 
poſadyz k ſobye ſwu zenu holyczu.

(Potom zpívá píseň s Postrpalkem takto:)
Sed wem przyſel myſtr Ypokras 
de gra<tia> di<vi>na,
nenyeth horzſyeho w tento czas
i<n> arte medicina.
Komu která nemocz [1b] ſcody 
a chtyel by rad zyw byty, 
on geho chcze uſdrawity, 
zet muſy duſlye zbyty.

(Rubín říká verše;)
Poſluchayte, dobrzy lyudye, 
mnoho wam radoſty przybude, 
tyech nowyn, gyez wam powyedye, 
gyez welmy uzyteczne wyedye.
A wy, baby, ſwe ſeptanye 
puſte y wſe kleuetanye; 
w czaſ ty mylczyety neſkody. 
Poſluchaytes, dobrzye we<m> hody: 
Prziſelth ge hoſt owſem ſlawny, 
lekarſ mudri, chytry, dawny, 
wam bohda na wſy utyechu.
Nenyeth nycz podobno k ſmyechu, 
czos prawyu, wyerſte my gyſtye, 
yakſto rozcye na ſyey tyſtye.
Ny w Czechach, ny v Morawye, 
yakſto vczeny myſtrzy prawye, 
ny w Rakuſyech, ny w Uhrzyech, 
ny u Bauorzyech, any w Ruſyech,
ny u Polanyech, ny w Korutanyech –
prawyeth veſde geho gmye ſwyetye, 
kratezye rzkucze, po wſem ſwyetye, 
nykdyes gemu nenye rownye, 
kromye zet pyrdy neſkrownye.
Y gmath take drahé maſty, 
gyezth geſt przyneſl z daleke wlaſty, 
gymyſ nemoczy wſelyke, 
rany kakoſkoly welyke 
zaczyely beſ pomeſkanye.
Boh geho poraſz, ktoſ gho hanye! 
Kdos ge boden nebo ſyeczyen 
neb ſnad palyczyemy myeczen, 
neb ſnad gma-ly w ſwem uſſye zpary, 
przide-Iy k memu myſtrzy ſ dary, [2a]
moy myſtr geho tak nauczy, 
pomaže ſye, yako pes wſkuczy 
a potom ſye nahle wzpruczy.
A wy, pany, chczete-ly dobrzy byty, 
mozete gyey kygy byty.
(Skončiv to, běží mezi lidi.)

(Mastičkář:)
Rubine! Rubine!
(Rubín neodpovídá.)

(Mastičkář volá podruhé:)
Rubine, wo pyſtu?

(Rubín odpoví:)
Sed, myſtrze, dyrzy za rzyt tyſtu.

(Mastičkář znovu volá:)
Rubine, wo pyſtu queſt?

(Rubín odpoví:)
Sed, myſtrze, chlupatu tyſtu za peſd.

(Mastičkář znovu dvakrát volá:)
Rubine! Rubine!

(Rubín:)
Czo kazes, myſtrze Seuerine?

(Mastičkář mu praví:)
Myly Rubine, kde ſye tak dluho tkas, 
ze o ſwem myſtrzye nyczſe netbas?

(Rubín praví:)
Myſtrze, w onomno byech poczal lyudy leczyty, 
tu my poczyechu ſtare baby pod nos pzdyety.
Myſtrze, w onomno kutye byech, 
tu my ſye ſta dwomy ſmyech, 
rozedrzyechu my ſ puſkamy myech.
Potom ſem k tobye byezyety uchwatyl, 
abych po tobye weſken lyud obratyl.

(Mastičkář volá dvakrát:)
Rubine!
(Rubín neodpovídá. Mastičkář volá podruhé. Rubín odpovídá jako dříve.)

(Mastičkář volá potřetí:)
Rubine!
(Rubín přicházeje mluví jako dříve.)

(Mastičkář praví:)
Myly Rubíne! (Jako dříve.)

(Rubín odpoví:)
Myly myſtrze, ty wſdy na mye krzykas 
i ſwym hnyewem na mye kdykas!
V welykem ſye myſtrowſtwye znas, 
wſak proto y howna yuſ neymas.

(Mastičkář praví:)
Tot ge ot ſtarych ſlychano 
y u pyſmye take geſt tho pſano: 
acz czo z blaſnem kdy ulowys, 
ale nerownye ſ nym rozdyelis.

(Rubín praví:)
Tak ſye muſſy weſdy ſtaty, [2b] 
zet ſye ſlob zloby obraty;
a dobre dobrym ſye oplaty; 
ktos zle myſly, ten wſdy ztraty.

(Mastičkář praví:)
Rubine, puſtwye tento hnyew na ſtranu.
Howyeyſ lepe ſwemu panu!
Budewye w ten czas bohata, 
myne nayu wſye zla ztrata.

(Rubín praví:)
Takos, myly myſtrze, tako, 
tyehnyewye oba za gednako!
Wſe po nayu wolu bude, 
potom nama dyabel ſhude.

(Mastičkář volá třikrát:)
Rubine!

(Rubín přicházeje odpoví:)
Czo kazes, miſtrze Seuerine?

(Mastičkář k němu:)
Rubine, rozproſtrzy moy kram, 
at ſye yas ſde lyudem znaty dam.

(Rubín odpovídá:)
Praw tho kaſdy yuſ waſ druh k druhu, 
ze ke wſelykemu neduhu 
i ke wſelykey nemoczy 
meho myſtra maſty mohu ſpomoczy. 
Ktos gma kteru nádchu w nozye, 
od thohot gma mleko kozye.
A ktos gma zymnyczy w tylu 
neb ſnad neſkrownu kylu, 
neb ſnad gmu dna lama uſſy, 
neb gma ſnad czyrwy w duſſy, 
to wſe moy miſtr uſdrawy 
y wſye nemoczy zbawy.

(Mastičkář praví:)
Rubine, ſkoro-ly me maſty budu?

(Rubín praví:)
Gednak, myſtrze, przyed tobu budu, 
az gych z pytlyka dobudu.

(Mastičkář praví:)
Rubine, yuſt ge poczal mazanec quiſty.
Racz my maſty ſyem me wiczyſty.

(Ten praví:)
Kto chczete rady ſlyſyety, 
mozete ſyem rady hledyety.

(Rubín:)
Pozehnay mye bozy ſynu i ſwaty duſſe, 
at mne dyabel nepokuſſye. [3a]

(Dále praví:)
Totho ty ge, miſtrze, pyrwa puſka, 
od teth ſye poczyna wole iako hruſka; 
naypyrueth bude yako dynye, 
a pothom bude yako ſkrzynye.
Totho ge, myſtrze, puſka druha, 
od teth zpleſkagyu wole tuha.
Czot ona pyrua neduha zapudy, 
a tatoth wyecze neduha zbudy.
A totho ty geſt puſka trzetye,
pro thut baby [ſ] ſcrzyetkem k czertu wzletye
Totho ty ge, myſtrze, puſka cztwyrta,
tath pohrzychu yako nebozyeze<m> wirtha.
A v patey myel gſem trzy ſwyrczky
a polcztwertha komara:
tu ge ſnyedla onano baba ſtara.
Tato ty geſt, myſtrze, maſt z Babylonye, 
w nyeyt ye taka draha wuonye, 
ktos gye kupy, tako twyrdye, 
poyde od nye pzdye a pyrdye.
A totho ſy geſt maſt tak draha,
zeth gye neyma Wyednye any P<ra>ha;
Czynyla yu pany mlada,
wſe ſ komaroweho ſadla,
pzdyn k nyey malo przyczynyla,
aby byrzo nezwyettrzyela;
tuth my wſyczkny naylepe chwale.
Pompkny gye tam k ſobye dale, 
at gye kazdy nepokuſye: 
tath gedno k myloſty ſluſye.
A thatot, myſtrze, naylepe wonye, 
znamenay, czo gye do nye: 
bych gye komu w zuby podal, 
ze bych tho warn wydyety dal, 
wſdy by ſye drzewe zathoczyl, 
neſ by gednu nohu kroczyl.
A tuto maſt czynyl mnych w chyſcze, [3b] 
mnych, ſedye na gyeptyſczye; 
ktos gye z was okuſſy koly, 
wſtane gmu yako pol zebraczye holy.
A to geſt maſt nade wſye maſty, 
ale nenyet gye w teyto wlaſty: 
tlukut gyu zaczy na ſkolnem p<ra>ſye, 
lecz bud w teple, lecz na mrazye; 
ale nemoſ ty gye zwaty, 
gedno oblu w zywot czpaty.
Ale tho z was kaſda wyes, 
zeth pyekne leczy beſ penyes; 
pakly nepyekna przyde ſ dary, 
teyt lacznyey dadye pary, 
bud od czyrta, bud od chlapa, 
i poſlednyey dadye kwapa.
A pakly gye w kterey nemoczy, 
kaſte gyey przygyty na trzy noczy, 
budet ſdraua yako rybba, 
neb tu maſtyu nebyua chyba.
A gynych maſty gmas doſty,
prodawayſ gye, azt nyekto ſtepe twe koſty.

(Rubín k Postrpalkovi:)
Byrzo maſty natlucz doſty, 
po czas budem myety hoſty.
Drzewes my gye byl dal malo, 
az ſye gye mnohym nedoſtalo.
Przykydnys my gye ſye<m> wyecze, 
ath neczakayu ſtogyecze.
Gynych, myſtrze, puſſek gmas pyln kram 
a z tyech uczynys, czo chczes ſam.

(Ihned běží mezi lid. Mastičkář naň pak dvakrát volá:) 
Rubine! Rubi<n>e!

(Mastičkář praví:)
Hy, Rubine, zeth wran oka newyklyne, 
ze moy tyrh czny pro thye hyne!
Rubine, mozes prudkým, ſlym, newyerny[m] ſinem byty, 
ze kdy tebe wolagyu, a ty nechczes ke <m>nye przygyty?

(Rubín praví:)
E, zadny miſtrze! Nemluw my na hanbu mnoho, 
neb ſem nedoſtogen ſloua toho. [4a]
Neb kdes yas ſtogyu nebo chozu, 
tuth weſdy twu czeſt plozyu.

(Mastičkář praví:)
Rubine, moy wyemy ſluho,
tuto byty nemozem dluho,
nechcze k nama ygeden kupecz przygyty,
yus muſywye odſud przycz gyty.

(Rubín praví:)
E, zadny myſtrze! Racz weſel byty, 
chcze k nama dobry kupecz przygyty.
Wyzuth ondeno dobrého druha ſina 
a u nyeho geſt welyka lyſyna.
Bude nama zaplaczena tohoto poſtu wyzyna, 
gez lepſy bude nez ſ Welyky noczy kozyna.

(Mastičkář praví:)
Slyſal ſem, Rubine, zwyeſtye, 
ze gſu ſde trzy panye u myeſtye, 
a tyth, Rubine, dobrich maſty ptayu.
A ſdat ty mne, Rubine, neznayu?
Sdat my ſye, ezth ondeno ſtogye, 
ezth ſye o nych lyude brogye.
Dobyehny tam, Rubine, k nym
a czyeſtu ukaz ke mnye gym.

(Rubín praví k ženám:)
Dobroytro wamn, kraſne panye!
Wy tepyrw gdete zey ſpanye 
a neſucze hlawy yako lanye.
Slyſal gſem, ze drahych maſty ptate: 
hyn gych u meho myſtra plyn kram gmate.

(Prvá Marie ihned zpívá:)
O<mni>p<ot>e<ns> pater altiſſi<m>e, 
angelo<rum> rector mitiſſime, 
quid faciemus nos miſerrimae?
Heu, qua<ntus> e<st> n<oste>r dolor!

(První Marie říká verše:)
Hoſpodyne wſemohuczy,
Ange[l]ſky kralu zaduczy!
I czo ge nam ſobye ſdyety, 
ze nemozem tebe wydyety?

(Druhá Marie zpívá:)
Amiſim<us> e<ni>m solatiu<m>, 
Ih<esu>m Chr<istu>m, Marie ſiliu<m>. 
Ip<s>e erat no<str>a redemptio.
Heu, quantus est noster dolor!

(Potom říká verše:)
Ztrathyly ſmy miſtra ſweho,
Iheſu Criſta nebeſkeho.
Ztratyli ſmy ſwu vtyechu, [4b] 
geſto nam zydye odgyechu,
Iheſu Cr<iſt>a laſkaueho, 
przyetele owſem wyerneho, 
gens geſt tyrpyel za wſye za ny 
na ſwem tyele lutne rany.

(Třetí Marie zpívá:)
Sed eam<us> unguentu<m> emere, 
cu<m> quo b<e>n<e> poſſumus ungere 
corpus Domini sacratum.

(Potom říká verše:)
Yako ſye owczyczky rozbyehugyu, 
kdyſto paſtuſky neymayu, 
takez my bez myſtra ſweho,
Iheſu Criſta nebeſkeho, 
geſto naſ czaíto vtyeſſowal 
a mnoho nemocznych vſdrawowal.

(Mastičkář zpívá:)
Huc propius ſlentes accedite, 
hoc unguentu<m> ſi vultis emere, 
cu<m> quo b<e>n<e> poteſtis ungere 
corpus Domini sacratum.

(Marie zpívají k mastičkáři:)
Dic tu nobis, mercator iuuenis,
hoc unguen<tum> ſi tu vendideris, 
die p<re>ciu<m>, quod tibi dabi<mus>.

(Mastičkář říká verše:)
Syemo blyze przyſtupyte 
a u mne maſty cupyte.

(Dále mastičkář praví Rubínoví:) 
Wſtan, Rubine, wolay na nye! 
Wyſ vmyrlczye beſ pomeſkanye 
tyemto panyem na pokuſſenye 
a mym maſtem na pochwalenye.

(Potom předstupuje Abraham, nesa s Rubínem syna, a praví:) 
Bych mohl wzwyedyety od myſtra Seuerina, 
by my mohl vleczyty mého ſyna, 
chtyel bych gemu [daty] trzy hrzyby a pol ſyra.

(Dále praví, přicházeje před mastičkáře:)
Wytay, miſtrze czny y ſlowuthny!
Yas ſem p<rzy>ſel k tobye ſmutny, 
horzem ſam neczugyu ſebe!
Protos ſnaſnye proſſyu tebe,
by raczyl memu ſynu z myrthwich kazaty wſtaty,
Chtyelth bych mnoho zlata daty.
Pohynulo nebozatko!
Przyedywne byeſſe dyetatko, [5a]
... byely chleb gedyeſſe 
a o rzyenem nerodyeſſe.
A kdys na kampna wſſedyeſſe, 
tehdy widyeſſe,
czo ſye proztrzyed gyſtby dyegyeſſe.
Take dobru waſnyu gmyegyeſſe, 
kdys pywo uzrzyeſſe, 
na uodu oka neprodrzyeſſe.

(Mastičkář mu praví:)
Abrahame, tho ya thobye chczu rzeczy, 
ze ya tweho lina uleczyu, 
acz my das trzy hrzywny zlata 
a k tomu ſwu dczers Meczu.

(Abraham praví mastičkáři:)
Miſtrze, tho ty wſe rad dam,
czos potrzyebowal ſam.

(Mastičkář praví:)
Pomahay my, bozy ſynu, 
ath yas u mey prawdye nehynu!
We ymye bozye yaſ tye mazyu, 
gyuzt chytroſty wſtaty kazyu!
I czo ty lezyſſ, Yzaku, 
czynye otczu zaloſt taku?
Wſtan, day chwalu hoſpodynu, 
swate Marzye, gegye ſynu.

(Když skončí, lijí Izákovi břečku na zadek. Izák pak vstávaje říká verše:) 
Awech, auwech, awech, ach!
Kak tho, myſtrze, doſty ſpach, 
awſak yako z myrtwych wſtach, 
k tomu ſye bezmal neoſrach.
Dyekugyu thobye, myſtrze, z toho, 
ez my uczynyl czty przyelis mnoho.
Gyny myſtrzy po ſwem prawu 
mazy ſwymy maſtmy hlawu, 
ale tyſ my, myſtrze, dobrzye zhodyl, 
ez my wſychnu rzyth maſtyu oblyl.

(Mastičkář říká verše k Mariím:)
Myle panye, ſyem vitayte, 
czo wem trzyeba, toho ptayte.
Slyſal ſem, ez dobrich maſty ptate.
Ted gych v mne pln kra<m>gmate. [5a]

(Dále mastičkář praví:)
Lethos den ſwathe Marzye 
przyneſl ſem tutho maſt z zamorzye.
Nynye u Welyky patek 
przyneſl ſem tuto maſt z Benátek; 
tath ma maſt welyku mocz, 
zeth uſdrawuge wſelyku nemocz.
Geſt-ly w uonomno kuthye ktera ſtara baba
a geſt na gegye brzyſſye kozye ſlaba,
yakſ ſye tuto maſty pomaze,
tak ſobye trzety den zwonyty kaze.
Lyczythe-ly ſye, panye, rady, 
tutho maſtyu pomazethe lyczka y brady.
Tath ſye maſt k tomu dobrzye hody, 
ale duſſyth welmy ſkody.

(Marie říkají:)
Myly myſtrze, my ſye mladym lyudem ſlubyty nezadamy,
protho take maſty nehledamy,
kromye naſ ſmutek welyky zgyewugem thobye,
ze naſ Iheſus Cr<iſtu>s pohrzeben w hrobye.
Protho bychom chtyely umazaty geho tyelo, 
aby ſye thyem ſlechetnyegye gmyelo.
Maſ-ly maſt ſ myrru a ſ tymyanem, 
s kadydlem a ſ balſanem, dobry druže, tu proday nem.

(Mastičkář praví:)
Zagyſte, panye, kdys v mne te maſty ptáte, 
ted gye v mne welyku puſku gmate.
Lethos den ſwateho Yana
czynyl ſem tuto maſt z myrry a ſ tymyana.
Przyczynyl ſem k tomu rozliczneho korzenye, 
w nyemſ geſt ſylne bozye ſtworzenye.
Geſt-ly ktere myrtwe thyelo, 
ze gye dluho w hrobye hrzbyelo, 
bude-ly thu maſtyu mazano, 
tyem bude ſlechetnyegye zachowano.

(Marie říká:)
Myly myſtrze, racz nem tho zgyewyty, 
zacz nem geſt thu maſt gmyety neb przygyety.

(Mastičkář praví:)
Zagyſte, panye, kdys ſem gyny<m> lyudem taku maſt prodawal, 
za trzy hrzywny zlata ſem yu dawal. [5b]
Ale pro welyky ſmutek wam
za dwye hrzywnye zlata dam.

(Žena mastičkářova říká k němu verše:)
I kam, myly muzy, hadas,
ze ſye mladym newyeſtkam ſlubyty zadas,
ze taku maſt za dwye hrzywnye zlata wykladas?
I czo paſſes ſam nad ſſobu
i nade mnu, chudu zenu?
Protho thy lkas chudobu 
a ya take hubena ſ tobu, 
nebo ge to me wſe vſyle 
a ya ſem wydala na nyey ſwe obyle.
A to gye neponeſſu thy panye 
drzyewe, neſ my hrzywny trzy zlata dadye.

(Mastičkář praví:)
Mnohe zeny then obyczyey gmayu, 
kdy ſye zapyv, tehdy mnoho bayu.
Takes tatho byednyczye nezwarna 
mluwy weſdy ſloua praſna.
Zapywſy ſye mluwys mnoho 
a gyus zlym vziues toho!
Nebo czo ty gmaſ do thoho, 
ze mye oprawuges welmy mnoho?
Radylt bych, aby przyeſtala, 
mnye ſ pokogem byty dala.
Pakly toho neprzyeſtanes, 
snad ode mne ſ placzem wſtanes.
Nahle oprawyey ſw[u] przyeſlyczu, 
nebth dam pyeſtyu po twem lyczu!

(Žena křičí:)
To-ly gye me k hodom noue rucho, 
ze mye tepeſſ za me ucho?
Pro me dobre dawne dyenye
dawas my polyczky za odyenye.
pro mu weſdy dobru radu
zbylſ my hlawu yako hadu.
A to ſye gyus chczu ſ tobu rozdyelyty nebo rozluczyty, 
tye wſyem czerthom poruczyty.

(Postrpalk říká verše:)
Wytayte, wy panye drahne! [6b]
Wy gſte mladym zaczkom vydyety hodne.

(Rubin praví:)
Poſtrpalku, mohl by mluwyty tyſſye, 
az by ſye oborzyly chyſſye.

(Postrpalk praví:)
Rubine, by thy moy rod znal, 
snad by na mye lepe tbal.

(Rubín k němu:)
Poſtrpalku, daſ-ly my twoy rod znaty, 
chczu ya na thye lepe tbaty.

(Postrpalk praví:)
Rubine, chczeſ-ly o mem rodye ſlyſſyety, 
to tobye chczu powyedyety.
Ma ſtrzyczye oba,
Soba i take Koba, 
prodawata hrzyby, hlywy 
i take hluſſyczye ſlywy.
Czaſto chwoſtyſtye prodawata, 
prothoth welyku czeſt gmata.

(Rubín praví:)
I czos ty, zebracze chudy,
Tkagye ſye ſudy i onudy, 
prawys my o ſwey rodynye?
Yas thobye lepſſye powyedye 
to, geſto lepſye wyedye.
Ma theta Wawrzyena 
byla w ſtodole zawrzyena 
s gednyem mnychem komendorem 
blys pod geho dworem.
A ma ſtryna Hodawa 
czaſto kyſyelyczu prodawa; 
drzyeweth geſt krupy drzyela, 
prototh geſt welyku czeſt gmyela.
Phy! Kde bych ſye ſtawyl, 
bych tobye weſ ſwoy rod wyprawil!
Thebe bych wſye czty zbawyl 
a ſſebe bych za gednu planu hnylyczu nepoprawyl. 
Nahle przyeſtan, newolay mnoho, 
nebo zlym uzywes toho!
Przyeſtan, nebo tye przyewraczu,
zyly, koſty tyemto kygyem w thobye zmlaczu!

(Mastičkář praví:)
Czne panye, na tho wy nyczſ netbayte!

Source: Jaroslav Porák, Chrestomatie k vývoji českého jazyka (13.–18. století) (Praha: SPN, 1979), p. 72-88. MS Muzejní (Muz L Ac 55).

 

Rubin přibíhaje říká verš:
Seď, mistře, seď, jáz k tobě běžu, 
snad sě tobě dobřě hoz'u.

Mastičkář:
Vítaj, milý Idonechu!
Dávě ľudem dosti smiechu!
Pověz mi, kak ti pravé jmě dějú, 
ať s tobú cěle sděju.

Rubín říká:
Mistře, jsem ti dvorný holomek, 
dějúť mi Rubín z Benátek.

Mastičkář říká verše:
Pověz mi to, Rubíne,
co chceš vzieti ote mne.

Rubín praví:
Mistře, ot tebe chcu vzieti hrnec kysělicě 
a k tomu tři nové lžícě.
Móž-li mi to ot tebe přijití, 
chcu jáz ovšem tvój rád býtí.

Mastičkář praví:
Rubíne, to ti vše jáz rád dám,
co jsi potřěboval sám.
Jedno na to všdy ptaj 
a těch miest pýtaj,
kde bychom mohli svój krám vyklásti 
a své draho prodali mastí.

Rubín praví:
Mistře, hyn jsú miesta sdravá 
a v nich jest krásná úprava.
Tu rač své seděnie jmieti 
a své drahé masti vynieti!

Dále Rubín:
Mistře, vstúpě na tuto stolicu,
posadiž k sobě svú ženu holicu. - Ticho! 

Potom ať s Postrpalkem zpívá píseň takto:
Seď, vem přišel mistr Ypokras 
de gracia divina,
nenieť horšieho v tento čas
in arte medicina.
Komu která nemoc škodí 
a chtěl by rád živ býti, 
on jeho chce usdraviti, 
žeť musí dušě zbýti.

Rubín říká verše:
Poslúchajte, dobří ludie,
mnoho vám radosti přibude, 
těch novin, jěž vám povědě, 
jěž velmi užitečné vědě.
A vy, baby, své šeptánie
puste i vše klevetáme, 
v čas ti mlčěti neškodí.
Poslúchajtež, dobřě vem hodí:
přišelť Je host ovšem slavný, 
lékař múdrý, chytrý, dávný,
vám bohdá na všu útěchu.
Nenieť nic podobno k smiechu, 
což prav'u, věřte mi jistě,
jakžto rožcě na siej tistě.
Ni v Čechách, ni u Moravě,
jakžto učení mistři pravie,
ni v Rakúsiech, ni v Uhřiech, 
ni u Bavořiech; ani v Rusiech,
ni u Polaniech, ni v Korutaniech:
právěť vešde jeho jmě světie,
krátcě řkúce,' po všem světě, 
nikdiež jemu nenie rovně,
kromě žeť prdí neskrovně.
I jmáť také drahé masti,
jěžť jest přinesl z daleké vlasti,
jimiž nemoci všeliké,
rány kakož koli veliké 
zacělí bez pomeškánie.
Bóh jeho poraz, ktož jho hanie!
Ktož je boden nebo sěčen
neb snad palicěmi měčen
neb snad jmá-li v svém ušě zpary, 
příde-li k mému mistři s dary, 
mój mistr jeho tak naučí: 
pomaže sě, jako pes vskučí
a potom sě náhle vzpručí.
A vy, páni, chcete-li dobři býtí, 
môžete jej kyji biti. - Ticho!
Skončiv vyběhne mezi lidi.

Mastičkář, Rubín však neodpovídá:
Rubíne! Rubíne!

Ať volá po druhé:
Rubíne, vo pistu?

Ten ať odpoví:
Seď, mistře, držu za řit tistu.

Mastičkář opět volá řka:
Rubíne, vo pistu kvest?

Ten ať odpoví:
Seď, mistře, chlupatú tistu za pezd.

Mastičkář znovu dvakrát volá:
Rubíne! Rubíne!

(Rubín:) .
Co kážeš, mistře Severine?

Mastičkář mu říká:
Milý Rubíne, kde sě tak dlúho tkáš,
že o svém mistřě ničse netbáš?

Rubín říká:
Mistře, v onomno biech počal ľudi léčiti, 
tu mi počěchu staré baby pod nos pzdieti.
Mistře, v onomno kútě biech,
tu mi sě sta dvorný smiech:
rozedřěchu mi s puškami měch.
Potom sem k tobě běžěti uchvátil, 
abych po tobě vešken ľud obrátil. - Ticho!

Mastičkář ať volá dvakrát řka: 
Rubíne!

Ten neodpovídá.
Volá po druhé.
Ten ať odpoví jako dříve.
Ať volá po třetí:
Rubíne!

Ten přicházeje mluví jako dříve.
Mastičkář říká:
Milý Rubíne! - Jako dříve.

Ten odpovídá řka:
Milý mistře, ty všdy na mě kříkáš 
i svým hněvem na mě kdýkáš!
U velikém sě mistrovstvě znáš,
však proto i hovna juž nejmáš.

Mastičkář říká:
Toť je ot starých slýcháno 
i u písmě také jest to psáno: 
ač co s bláznem kdy ulovíš, 
ale nerovně s ním rozdělíš.

Rubín říká:
Tak sě muší vešdy státi, 
žeť sě zlob zlobí obrátí 
a dobré dobrým sě oplatí, 
ktož zle myslí, ten všdy ztratí.

Mastičkář říká:
Rubíne, pustvě tento hněv na stranu!
Hovějž lépe svému pánu!
Budevě v ten čas bohata, 
mine najú vše zlá ztráta.

Rubín říká:
Takož, milý mistře, tako, 
tiéhněvě oba za jednako!
Vše po najú vôľu bude,
potom náma ďábel shude. - Ticho!

Mastičkář ať volá třikrát:
Rubíne!

Ten přicházeje, ať odpoví řka:
Co kážeš, mistře Severine?

Mastičkář k němu:
Rubíne, rozprostři mój krám,
ať sě jáz sde ľudem znáti dám!

Rubín odpovídá:
Prav to každý juž vás druh k druhu,
že ke všelikému neduhu 
i ke všelikéj nemoci 
mého mistra masti mohú spomoci. 
Ktož jmá kterú nádchu v nozě,
ot tohoť jmá mléko kozie.
A ktož jmá zimnicu v týlu 
neb snad neskrovnú kýlu 
neb snad jmu dna lámá uši 
neb jmá snad črvy v duši, 
to vše mój mistr usdravi
i všie nemoci zbaví.

Mastičkář fiká:
Rubíne, skóro-li mé masti budú?

Ten říká:
Jednak, mistře, před tobú budú,
až jich z pytlíka dobudu.

Mastičkář říká:
Rubíne, južť je počal mazanec kvísti.
Rač mi masti sěm mé vyčísti.

Ten říká:
Kto chcete rádi slyšěti, 
môžete sěm rádi hleděti.

Rubín:
Požehnaj mě, boží synu i svátý duše, 
ať mne ďábel nepokúšie.

Dále říká:
Toto ti je, mistře, prvá puška, 
ot téť sě počíná vole jako hruška; 
najprvéť bude jako dýně
a potom bude jako škříně.
Toto je, mistře, puška druhá, 
od téť zpleskajú vole tuhá; 
coť ona prvá neduha zapudí, 
a tatoť viece neduha zbudí.
A toto ti jest puška třetie,
pro tuť baby s skřietkem k čertu vzletie. 
Toto ti je, mistře, puška čtvrtá, 
tať pohřiechu jako nebozězem vrtá.
A u pátéj měl jsem tři svrčky
a pól čtvrtá komára:
tu je snědla onano baba stará.
Tato ti jest, mistře, mast z Babylonie, 
v niejť je taká drahá vóně,
ktož jie kúpí, tako tvrdie,
pójde od nie pzdě a prdě.
A toto ti jest mast tak drahá,
žeť jie nejmá Víedně ani Praha; 
činila ju paní mladá,
vše z komárového sádla,
pzdin k niej málo přičinila, 
aby brzo nezvětřěla; 
tuť mi všickni najlépe chválé.
Pompkni jie tam k sobě dále, 
ať jie každý nepokúšie:
tať jedno k milosti slušie.
A tatoť, mistře, najlépe vonie, 
znamenaj, co je do nie:
Bych jie komu v zuby podal, 
že bych to vám viděti dal,
všdy by sě dřéve zatočil, 
než by jednú nohú kročil.
A tuto mast činil mnich v chyšcě, 
mnich sedě na jěptišcě:
Ktož jie z vás okusí koli,
vstane jmu jako pól žebráčie holi.
A to jest mast nade všě masti, 
ale nenieť jie v tejto vlasti.
Tlukúť ju žád na školném prazě, 
leč buď v teple, leč na mrazě,
ale nemóž ti jie žváti,
jedno oblú v život cpáti.
Ale to z vás každá věz,
žeť pěkné léčí bez peněz;
pakli nepěkná přídě s dary,
tejť lacniej dadie páry,
buď od črta buď od chlapa, 
i posledniej dadie kvapa.
A pakli je v kteréj nemoci, 
kažte jiej přijití na tři noci,
budeť sdráva jako ryba,
neb tú masťú nebývá chyba.
A jiných mastí jmáš dosti,
prodávajž jě, ažť někto stepe tvé kostí. - Ticho!

Rubín k Postrpalkovi:
Brzo masti natluc dosti,
po čas budem mieti hosti.
Dřéves mi jie byl dal málo, 
až sě jie mnohým nedostalo;
přikydniž mi jie sěm viece,
ať nečakajú stojiece.
Jiných, mistře, pušek jmáš pln krám 
a z těch učiníš, co chceš sám.
Ihned ať vyběhne mezi lid.

Po těchto slovech ať mastičkář dvakrát volá řka:
Rubíne! Rubíne!

Mastičkář říká:
Hi, Rubíne! Žeť vran oka nevykline, 
že mój trh cný pro tě hyne!
Rubíne, móžeš prudkým, zlým, nevěrný, synem býti,
že kdy tebe volajú, a ty nechceš ke mně přijití!

Rubín říká:
É, žádný mistře, nemluv mi na hanbu mnoho, 
neb sem nedóstojen slova toho; 
neb kdež jáz stoju nebo choz'u,
tuť vešdy tvú čest ploz'u.

Mastičkář říká:
Rubíne, mój věrný sluho,
tuto býti nemôžem... dlúho, 
nechce k náma ijeden kupec přijíti, 
juž musívě otsud přič jíti.

Rubín říká:
É, žádný mistře, rač vesel býti, 
chce k náma dobrý kupec přijíti.
Viz'uť ondeno dobrého druha syna,
a u ňeho jest veliká lysina.
Bude náma zaplacena tohoto postu vyzína,
jež lepši bude než s veliký noci kozina.

Mastičkář říká:
Slyšal sem, Rubíne, zvěstě, 
že jsú sde tři panie u městě, 
a tyť, Rubíne, dobrých mastí ptajú.
A zdať ty mne, Rubíne, neznajú?
Zdáť mi sě, ežť ondeno stojie,
ežť sě o nich ľudé brojie.
Doběhni tam, Rubíne, k nim, 
a cestu ukaž ke mně jim.

Rubín mluví k osobám (hry):
Dobrojtro vám, krásné panie!
Vy teprv jdete zej spánie 
a nesúce hlavy jako lanie?
Slyšal jsem, že drahých mastí ptáte:
hyn jich u mého mistra pln krám jmáte. - Ticho!

Prvá Maria ať ihned zpívá:
Omnipotens pater altissime,
angelorum rector mitissime, 
quid faciemus nos miserrime?
Heu, quantus est noster dolor.

Prvá říká verše:
Hospodine všemohúcí, 
anjelský kráľu žádúcí!
I co je nám sobě sdieti, 
že nemôžem tebe viděti?

Druhá Maria ať zpívá:
Amisimus enim soladum,
Iesum Christum, Marie filium.
Ipse erat nostra redempcio.
Heu, quantus est noster dolor!

Potom říká verše:
Ztratily smy mistra svého,
Jesukrista nebeského.
Ztratily smy svú útěchu, 
ješto nám Židie odjěchu,
Jesukrista laskavého,
přietele ovšem věrného, 
jenž jest trpěl za všě za ny 
na svém těle ľutné rány.

Třetí Maria ať zpívá:
Sed eamus unguentum emere,
cum quo bene possumus ungere 
corpus Domini sacratum.

Potom říká verše:
Jako sě ovčičky rozběhujú,
kdyžto pastušky nejmajú, 
takéž my bez mistra svého,
Jesukrista nebeského, 
ješto nás často utěšoval 
a mnoho nemocných usdravoval.

Mastičkář ať zpívá:
Hue propius flentes accedite, 
hoc unguentum si vultis emere,
cum quo bene potestis ungere
corpus Domini sacratum.

Marie ať zpívají k mastičkári:
Dic tu nobis, mercator iuvenis,
hoc unguentum si tu vendideris, 
die precium, quod tibi dabimus.

Mastičkář říká verše:
Sěmo blíže přistupite
a u mne mastí kupite.

Dále mastičkář říká Rubínoví:
Vstaň, Rubíne, volaj na ně!
Viz umrlce bez pomeškánie 
těmto paniem na pokušenie
a mým mastem na pochválenie.

Potom vystoupí Abraham s Rubínem, nesa rýna. Mluví takto: 
Bych mohl vzvěděti od mistra Severina, 
by mi mohl uléčiti mého syna, 
chtěl bych jemu dáti tři hřiby a pól sýra.

Dále říká, přicházeje před mastičkáře:
Vítaj, mistře cný i slovútný!
Jáz sem přišel k tobě smutný,
hořem sám nečuju sebe!
Protož snažně prošu tebe,
by ráčil mému synu z mrtvých kázati vstáti.
Chtělť bych mnoho zlata dáti.
Pohynulo nebožátko!
Přědivné bieše děťátko, 
jen bielý chléb jědieše 
a o ržěném nerodieše.
A když na kampna vsedieše,
tehdy vidieše,
co sě prostřěd jistby dějieše.
Také dobrú vášňu jmějieše, 
když pivo uzřieše, 
na vodu oka neprodřieše.

Mastičkář mu říká:
Abrahame, to já tobě chcu řéci,
že já tvého syna uléču,
ač mi dáš tři hřivny zlata 
a k tomu svú dceř Meču.

Abraham říká mastičkáři:
Mistře, to ti vše rád dám,
cos potřeboval sám.

Mastičkář říká:
Pomáhaj mi, boží synu, 
ať jáz u méj pravdě nehynu!
Ve jmě božie jáz tě mažu, 
južť chytrosťú vstáti kážu!
I co ty ležíš, Izáku, 
čině otcu žalost takú?
Vstaň, daj chválu hospodinu, 
svaté Mařie, jejie synu.

Když skončí, lijí mu (Izákovi) břečku na zadek. 
Izák sám pak vstávaje, říká verše:
Avech, auvech, avech, ach!
Kak to, mistře, dosti spách,
avšak jako z mrtvých vstach, 
k tomu sě bezmál neosrach.
Děkuju tobě, mistře, z toho, 
ež mi učinil cti přieliš mnoho.
Jiní mistři po svém právu
mažú svými mastmi hlavu: 
ale tys mi, mistře, dobřě zhodil, 
ež mi všichnu řit masťú oblil. - Ticho!

Mastičkář říká k Mariím verše:
Milé panie, sěm vítajte!
Co vem třěba, toho ptajte.
Slyšal sem, ež dobrých mastí ptáte: 
teď jich u mne pln krám jmáte!

Dále mastičkář říká:
Letos den svaté Mařie
přinesl sem tuto masť ž zámorie.
Nynie u veliký pátek
přinesl sem tuto mast z Benátek; 
tať má mast velikú moc,
žeť usdravuje všelikú nemoc.
Jest-li v ónomno kútě která stará baba,
a jest na jejie břišě kóžě slába,
jakž sě túto masťú pomaže,
tak sobě třetí den zvoniti káže.
Líčíte-li sě, panie, rády,
túto masťú pomažete líčka i brady,
tať sě mast k tomu dobřě hodí, 
ale dušiť velmi škodí.

Marie říkají:
Milý mistře, my sě mladým ľudem sľúbiti nežádámy,
proto také masti nehledámy,
kromě náš smutek veliký zjěvujem tobě,
že náš Jezus Kristus pohřeben v hrobě.
Proto bychom chtěly umazati jeho tělo, 
aby sě tiem šlechetnějie jmělo.
Máš-li mast s myrrú a s tymiánem, 
s kadidlem a s balšánem, dobrý druže, tu prodaj nem.

Mastičkář říká:
Zajisté, panie, když u mne té masti ptáte, 
teď jie u mne velikú pušku jmáte.
Letos den svátého Jana
činil sem tuto mast z myrry a z tymiána,
přičinil sem k tomu rozličného kořenie,
v ňemž jest silné božie stvořenie.
Jest-li které mrtvé tělo, 
že je dlúho v hrobě hřbělo, 
bude-li tú masťú mazáno, 
tiem bude šlechetnějie zachováno.

Maria říká:
Milý mistře, rač nem to zjěviti,
zač nem jest tu mast jmieti neb přijied.

Mastičkář říká:
Zajisté panie, když sem jiným ľudem takú mast prodával, 
za tři hřivny zlata sem ju dával,
ale pro veliký smutek vám 
za dvě hřivně zlata dám.

Žena mastičkářova říká k němu verše:
I kam, milý muži, hádáš,
že sě mladým nevěstkám sľúbiti žádáš,
že takú mast za dvě hřivně zlata vykládáš?
I co pášeš sám nad sobú
i nade mnú, chudú ženú?
Proto ty lkáš chudobú 
a já také hubená s tobú, 
neb je to mé vše úsilé,
a já sem vydala na niej své obilé.
A to jie neponesú ty panie
dřieve, než mi hřivny tři zlata dadie.

Mastičkář říká:
Mnohé ženy ten obyčěj jmajú, 
kdy sě zap'ú, tehdy mnoho bajú.
Takéž tato biednicě nešvarná
mluví vešdy slova prázná.
Zapivši sě, mluvíš mnoho 
a juž zlým uživeš toho!
Nebo co ty jmáš do toho,
že mě opravuješ velmi mnoho?
Radilť bych, aby přěstala, 
mně s pokojem býti dala.
Pakli toho nepřěstaneš, 
snad ote mne s pláčem vstaneš.
Náhle oprávěj svú přěslicu,
nebť dám pěsťú po tvém lícu!

Žena křičí:
To-li je mé k hodóm nové rúcho, 
že mě tepeš za mé ucho?
Pro mé dobré dávné děnie 
dáváš mi políčky za oděnie.
Pro mú vešdy dobrú radu
zbils mi hlavu jako hadu.
A to sě juž chcú s tebú rozděliti nebo rozlúčiti, 
tě všěm čertóm poručiti!

Postrpalk říká verše:
Vítajte, panie vy drahné!
Vy jste mladým žáčkóm viděti hodné!

Rubín říká:
Postrpalku, mohl by mluviti tíšě,
až by sě obořily chýšě.

Postrpalk říká:
Rubíne, by ty mój roď znal,
snad by na mě lépe tbal.

K němu Rubín:
Postrpalku, dáš-li mi svój rod znátí, 
chcu já na tě lépe tbáti.

Postrpalk říká:
Rubíne, chceš-li o mém rodě slyšěti,
to tobě chcu pověděti:
Má střícě oba,
Soba i také Koba,
prodáváta hřiby, hlivy, 
i také hlušíce, slívy; 
často chvostiště prodáváta, 
protoť velikú čest jmáta.

Rubín říká:
I což ty, žebráce chudý,
tkaje sě sudy i onudy 
pravíš mi o svéj rodině?
Jáz tobě lepšie povědě 
to, ješto lepšie vědě.
Má teta Vavřěna
byla v stodole zavřěna 
s jedniem mnichem komendorem 
bliž pod jeho dvorem.
A má strýna Hodava 
často kysělicu prodává;
dřieveť jest krúpy dřěla, 
protoť jest velikú čest jměla.
Fí! Kde bych sě stavil, 
bych tobě veš svój rod vypravil!
Tebe bych všie cti zbavil
a sebe bych za jednu planú hnilicu nepopravil. 
Náhle přestaň, nevolaje mnoho, 
nebo zlým uživeš toho!
Přěstaň, nebo tě přěvrácu,
žíly, kosti tiemto kyjem v tobě zmlácu. - Ticho!

Mastičkář říká:
Cné panie, na to vy ničs nétbajte!

Source: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu, ed. Bohuslav Havránek, Josef Hrabák et al (Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957), p. 247-261. [Drama] The text can also be found in transcription in Josef Hrabák, Staročeské drama (Praha, 1950), p. 17-29.¹