LII. Poutník spatřuje slávu Boží (The Pilgrim Beholds the Glory of God)

KAPITOLA LII.

POUTNÍK SPATŘUJE SLÁVU BOŽÍ

Nebo aj, u výsosti seděl na trůnu svém Pán zástupů, okolo něhož byl blesk od končin nebes až do končin jejich: a pod nohami jeho byl jako křišťál, smaragd a zafír, a trůn jeho jaspis, a vůkol něho duha krásná. Tisícové tisíců a desetkrát tisíckrát sto tisíců anjelů stálo před nim, zpívajících jedni k druhým: "Svatý, svatý, svatý, Hospodin zástupů, plná jsou nebesa i země slávy jeho!"

Tolikéž čtyrmecitma starců, kteříž padajíce před trůnem a mecíce koruny své k nohám toho, kterýž jest živý na věky věků, zpívali hlasitě: "Hoden jsi, Pane, přijíti slávu a čest i moc. Nebos stvořil všecky věci, a pro vůli tvou trvají i stvořeny sou."

Spatřím také před trůnem jiný veliký zástup, kteréhož by žádný přečísti nemohl, ze všech národů i pokolení a lidí i jazyků, jehož skrze to anjelské na světě zmrlých Božích svatých přenášení vždy víc přibývalo a hluk se množil. I volali: "Amen, požehnání a sláva, a moudrost, a díkčinění, a čest, a moc, i síla Bohu našemu na věky věkův, Amen!"

Summou, blesk, jasnost, stkvělost, slávu nevypravitedlnou sem spatřil, zvuk a hluk nevymluvný sem slyšel, vše radostnější a divnější, nežli oči, uši a srdce náše postihnouti mohou.

A zděšen byv hrůzou nebeských těch slavných věcí, padl jsem i sám před trůnem velebnosti, stydě se za svou hříšnost, že člověk poškvrněných rtů jsem, i zvolal sem: "Hospodin, Hospodin, Hospodin, Bůh silný jest, lítostivý a milostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství a pravdě, milosrdenství čině tisícům, odpouštěje nepravost a přestoupení i hřích! Hospodine, smilůj se pro Ježíše Krista i nade mnou hříšným."

Vysvětlivky k textu

čtyřmecitma starců: čtyřiadvacet (Zjev. 4, 4);
mecíce: metajíce (Zjev. 4, 10, 11);
přečísti: sečísti.

Tato kapitola je vylíčena v duchu Zjevení sv. Jana, kap. 4. a 5.

CHAPTER LII

THE PILGRIM BEHOLDS THE GLORY OF GOD

For behold! the Lord of hosts sat upon His throne on high and about Him streamed a lightning radiance from one end of heaven to the other. His feet rested as if on crystal, emerald, and sapphire, while His throne was of jasper; over it was a beautiful rainbow. A thousand of thousands and ten thousand times hundred thousand angels stood before Him, chanting one to another: "Holy, holy, holy, the Lord of host! Heaven and earth are full of His glory!"

2 Likewise the four-and-twenty elders, falling before the throne and casting their crowns at the feet of Him who lives for ever and ever, sand with a loud voice: "Worthy art Thou, O Lord, to receive glory and honor and power; for Thou hast created all things, and they exist and were created by Thy will."

3 I also saw before the throne another great multitude whom no one could count, from every nation and tribe and people and tongue, which was constantly increasing by reason of the angels' carrying up the souls of God's saints, who had died in the world, so that the sound grew louder, and they cried: "Amen! Blessing and glory and wisdom and thanksgiving and honor and power and might be to our God for ever. Amen!"

4 In short, I saw lightning,brilliance, effulgence, and ineffable glory, and heard sounds and noise overpowering, all more joyful and wonderful than our eyes, ears, or hearts can comprehend.

5 Terrified by the vision of these glorious heavenly things, I fell before the majestic throne, ashamed of my sinfulness, of being a man of unclean lips, and cried: "The Lord, the Lord, the Lord God mighty, merciful, and gracious, slow to anger and plenteous in mercy and in truth; His mercy is upon thousands, and He forgives our iniquities, trangressions, and sins!" Lord, have mercy upon me, a sinner, for the sake of Jesus Christ!