XVI. Poutník se na promocí mistrů a doktorů dívá (The Pilgrim Observes the Promotion of Masters and Doctors)

KAPITOLA XVI.

POUTNÍK SE NA PROMOCÍ MISTRŮ A DOKTORŮ DÍVÁ

Ale aj, vtom trouby zvuk zavzní, jako svolávajících se k slavnosti; a Všezvěd srozuměje, co bude, dí: "Navraťme se ještě medle, tu se bude nač podívati." "I což to bude?" dím já. On: "Academia bude korunovati ty, kteříž nad jiné byvše pilnější, vrchu umění dosáhli: ti, pravím, jiným na příklad korunováni budou." Já tedy věc tak zvláštní viděti žádostiv jsa a houfy sbíhajících se vida, vejdu za jinými také: a aj, tu pod filozofickým nebem jakýsi stál s papírovým sceptrum, k němuž zprostřed houfu někteří přistupovali, svědectví vysokého umění žádajíce. On žádost jejich, že slušná jest, schváliv, poručil, aby, co umějí a nač stvrzení žádají, na cedulce poznamenané dali. I odvozovali jeden filozofie summu, jiný medicíny, jiný jurisprudentiae: měšcem přitom, aby to hladčeji šlo, podmazujíce.

On tedy jednoho za druhým bera, každému na čelo titul: Toto jest svobodných umění mistr; toto medicíny doktor; toto práv obojích licenciát etc. přilepil a pečetí přitvrdil, pod nemilostí bohyně Pallady všechněm přítomným i nepřítomným poroučeje, aby jich na potkání žádný jinák nejmenoval. A s tím je i zástupy rozpustil. I řekl sem: "Bude-liž co více?" "A což tobě ještě dosti není?" dí tlumočník. "Či nevidíš, jak jim všickni ustupují?" Jakož pak ustupovali.

Nicméně já, chtěje vždy, co pak dále z nich bude, viděti, hledím po jednom tom umění mistru, anť mu teď počítati cos poroučejí, on neuměl; poroučejí měřiti, neuměl; poroučejí hvězdy jmenovati, neuměl; poroučejí syllogismy dělati, neuměl; poroučejí cizími jazyky mluviti, neuměl: poroučejí svým jazykem řečňovati, neuměl; poroučejí naposledy čísti a psáti, neuměl. "Ký pak hřích," řekl sem já, "mistrem sedmerého umění se psáti, a žádného neuměti?" Tlumočník odpověděl: "Neumí-li ten, umí druhý, třetí, čtvrtý; nemůž všudy plně býti." "Tedy já rozumím," řekl sem, "že po strávení v školách věku, po vynaložení na to statku, po přivěšení titulů a pečetí naposledy zeptati se potřebí, učil-li se čemu? Bopomozi té správy." "Ty muderlantství nepřestaneš," dí on, "leč sobě něco utržíš, žvi jen předce, přisahámť, že se s něčím potkáš." "I nu tedy," řekl sem, "nechť sou třeba sedmdesatera sedmera umění mistří a doktoří, a nech třeba všecka umějí aneb žádného, říkati nic víc nechci: jen poďme odtud."

Vysvětlivky k textu

Academia: vysoké učení;
pod filozofickým nebem: na rektorském trůně;
sceptrum: množné číslo latinské sceptra, jinak nesklonné, žezlo, jinde vláda;
slušná: spravedlivá;
odvozovali: dovozovali;
práv obojích: církevního i civilního;
licenciát: hodnost universitní nižší než doktorská;
Pallady: Athény, ochránkyně učenců;
syllogismy: úsudky, předepsané postupy usuzování;
sedmera umění: jde o znalost sedmera umění: aritmetiky (počítati), geometrie (měřiti), astronomie (hvězdy jmenovati), dialektiky (syllogismy dělati), gramatiky (cizími jazyky mluviti), rétoriky (řečňovati), místo muziky je však čísti a psáti;
bopomozi: pomáhej Pán Bůh, citoslovce;
správy: pořádku;
žvi jen předce: jen žvaň déle.

CHAPTER XVI

THE PILGRIM OBSERVES THE PROMOTION OF MASTERS AND DOCTORS

But behold! a trumpet sounded as if summoning the people for a celebration; Mr. Searchall, divining what was to happen, suggested: "Let us return for a moment; there will be something worth seeing." "What will it be?" I inquired. He answered: "The Academy is going to crown those who, having exercised superior diligence, have attained the summit of learning; these, I say, are to be crowned as an example to all others." Desirous to see such a rare spectacle, and seeing the multitudes rushing thither, I followed after the crowd; here, under the "philosophical sky," stood a personage holding a paper sceptre, to whom some from among the crowd presented themselves, requesting an attestation of their high learning. He approved their request as proper and commanded them to present in writing what they knew and to which they desired certification. Thereupon one expounded a summary of philosophy; another, of medicine; another, of law; but at the same time, in order to make the progress smoother, they greased the way with their purses.

2 The personage then, taking the candidates ones by one, pasted a title on their foreheads: this is a Master of Liberal Arts; this is a Doctor of Medicine; this is a Licentiate of Both Laws, etc. Then he confirmed these titles with his seal, and commanded all, whether present or absent, on pain of the disfavor of the goddess Pallas Athene, not to address them otherwise, when they met them, except by those titles. Therewith he dismissed both them and the multitude. "Is there something more to follow?" I asked. "Isn't that enough for you?" retorted my interpreter. "Don't you see how everybody gives way before them?" And indeed, they did give way.

3 However, wishing to learn how they fared afterwards, I observe one of those masters of arts: they asked him to figure out something, he could not; to measure something, he could not; to name the stars, he could not; to make syllogisms, he could not; to speak in foreign languages, he could not; to deliver an oration in his own tongue, he could not; at last they bade him read and write, but he could not. "What a shame," I exclaimed, "to subscribe oneself a master of the seven arts but to know none of them!" "If this one does not know them," my interpreter answered, "another or a third or fourth does; all cannot be equally proficient." "Do I understand, then," I replied, "that after one has spent his youth and his substance in schools, after he has been loaded with titles and seals, it is necessary to ask whether he has learned anything? May God save us from such a pass!" "You will never cease playing the wiseacre," he retorted, "until you catch something! Just keep on babbling like that, and I swear that you will surely suffer for it." "Well, then," I replied, "even if they be masters or doctors of seventy-seven arts, and know them all or none, I will not say a word; only let us go away."