XIII. Poutník se na Rose-Crucios dívá (The Pilgrim Observes the Rosicrucians)

KAPITOLA XIII.

POUTNÍK SE NA ROSE-CRUCIOS DÍVÁ

FAMA FRATERNITATIS, ANNO 1612 LATINÈ AC GERMANICÈ EDITA. A hned tu na placu uslyším trouby zvuk, po němž ohlédna se, vidím jezdícího na koni a svolávajícího filozofy. Kteříž když se stádně odevšad valili, začal jim pěti jazyky o nedokonalosti svobodných umění a celé filozofie vypravovati: a kterak někteří slavní, od Boha na to vzbuzeni muží takové všecky nedostatky již vyšetřili a doplnili a moudrost lidskou na ten stupeň, na kterémž v ráji před pádem byla, přivedli. Zlato dělati že mezi sta kusy nejmenší u nich jest: proto že celá natura jim nahá již a odkrytá jest, kterému tvoru formu odníti aneb dáti chtějí, že mohou dle líbosti. Jazyky všech národů že umějí, co se po všem okršlku zemském i na Novém světě děje, všecko vědí a s sebou, i vzdáleni jsouce, by na tisíc míl bylo, rozmlouvati umějí. Lapidem že mají a ním všelijaké nemoci dokonále hojí i dlouhověkost dávají. Neb Hugo Alverda, jejich praepositus, že již 562 let stáří jest, a collegové jeho ne mnoho níž. A ač po tolik set let se tajili, sami toliko (sedm jich) v napravování filozofie pracujíce, nyní však, poněvadž již k dokonalosti vše přivedeno, a nad to vědí, že všemu světu reformací nastává, déle již tajiti že se nechtějí: nýbrž zjevně se ohlašujíce, s jedním každým drahými tajemstvími svými se sděliti hotovi jsou, kohož by jen hodného seznali. Ohlásí-li se jim kdo v jakémkoli jazyku a národu, že jich všecko dojde, a žádný bez laskavé odpovědi zanechán nebude. Pakli kdo nehodný bude, kterýž by z lakomství toliko neb z všetečnosti dojíti jich žádostiv byl, ten že se nedoptá nic.

VARIA DE FAMA JUDICIA. To vypověda, poštýř ten, zmizel; já pak po učencích těch hledě, všecky je teměř novinou tou zděšeně vidím. Počínají mezitím pomalu hlavy snášeti a jedni pošepmo, jiní hlasem soud o tom vynášeti. Takž já, tu i tam přistoupě, poslouchám: a aj, jedni náramně plésali, radostí kam se díti, nevědouce. Litovali předků svých, jimž se za jejich věku podobného nic nedostalo; sebe pak blahoslavili, jimž dokonalá filozofia již se plně podává. Takže bez omylu všecko věděti, bez nedostatku všeho dosti míti, bez nemocí a šedin kolik set let živ býti moci bude, kdo jen chtíti bude. A vždycky opětovali: "Šťastný, přešťastný náš věk." Jakýchž řečí já doslýchaje, počal sem i sám vesel býti, a že se i mně bohdá toho, nač se jiní brousí, dostane, naději sobě činiti. Ale spatřil sem jiné v hlubokých myšleních, kteříž, co o tom smýšleti, hrubě na rozpacích byli. A by pravé bylo to, což hlásati slyšeli, byli by rádi: ale se věci zatemnělé a rozum převyšující býti zdály. Jiní zjevně odpírali, šalbou a podvodem to býti pravíce: Byli-li pry od tolika set let, proč se prv nezjevili? jsou-li věcmi svými jisti, proč směle na světlo nevystoupí? než z kouta jen odkuds ze tmy, co netopýřové, hvízdají. Filozofia že jest dobře ustanovená a reformací nepotřebuje: dají-li sobě tu z rukou vyraziti, že nebudou míti žádné. Jiní nadto hrozně na ně láli a klnuli, za věštce, čarodějníky a vtělené ďábly je vyhlašujíce.

FRATERNITATEM AMBIENTES. Summou, hluk byl na celém placu, a každý teměř žádostí dojíti jich hořel. Protož nemálo jich supplikací spisovalo (jedni tajně, jiní zjevně) a odsílali jim: plésajíce radostí, že již také do spolku přijati budou. Ale viděl sem, že každému supplikací jeho, všecky zběhavše kouty, bez odpovědí se vrátila, a veselá naděje obracela se v tesknost: nýbrž od nedověrců oněch smích měli. Někteří psali znovu, po druhé, třetí, i víc, skrze všecky Musas, jak nejhlouběji kdo mohl a uměl, prose, ba zaklínaje, aby duše umění žádostivé nezdržovali. Někteří odkladu netrpěliví sami osobně od jednoho kraje světa k druhému běhali, na své neštěstí naříkajíce, že šťastných těch lidí najíti nemohou. Čehož vinu jeden nehodnosti své, jiný nevhodnosti oněch připisoval: a odtud jeden sobě zoufal, druhý se ohlédaje a k vyslídění jich nových cest ohleduje, znovu se trápil, až mne samého konce se dočkati nemohoucího teskno bylo.

CONTINUATIO FAMAE ROSAEORUM. Vtom, aj, opět začne se troubení: za kterýmž zvukem když jich mnoho běží, i já také, spatřím jakéhos, an krám rozkládaje, lidí k spatřování a kupování předivných tajemství nabízí, kteráž pry z pokladů nové filozofie vzatá jsou a všechněm tajné moudrosti žádostivým zadosti učiní. I byla radost, že tu již svaté Růžové bratrstvo zjevně se a štědře poklady svými sděluje; přistupovali a kupovali mnozí. Všecko pak to, což se prodávalo, zavinuté bylo v škatulích, kteréž malované byly a s všelijakými pěknými nápisy: Porta Sapientiae; Fortalitium Scientiae; Gymnasium Universitatis; Bonum Macro-micro-cosmicon; Harmonia utriusqve Cosmi; Christiano-cabalisticum; Antrum Naturae; Arx Primaterialis; Divino-magicum; Tertrinum Catholicum; Pyramis Triumphalis; Hallelujah etc. Každému pak, kdo kupoval, zapovědělo se odvírati. Nebo tajné té moudrosti že taková jest moc, že pronikáním operuje: ale kdyby se odevřela, že by vypáchla. Nicméně všetečnější někteří nezdrželi se, aby odevříti neměli: a nalezše škatule své naprosto prázdné, ukazovali jiným; kteříž když také své zodvírali, nenašel žádný nic. I křičeli: "Podvod, podvod," a zůřivě člověku tomu mluvili: ale on je pokojil, to nejtajnější tajností býti pravě, že věci ty, kromě Filiis scientiae, nespatřitedlné jsou, čehož jednomu z tisíce že se nedostává, on že tím vinen není.

EVENTUS FAMAE. I dali se tím na větším díle všickni upokojiti; za tím se on sklidil, a diváci s nejednostejnými humory, jeden sem, druhý tam, se rozcházeli: z nichž doptal-li se kdo tajností těch nových či nedoptal, nic posavád věděti nemohu. To vím toliko, že se všecko potom jaksi tišilo, i kteréž sem zprvu nejvíc běhati a těkati viděl, ty sem potom leckdes v koutě jako s zamčenými usty seděti viděl: buď že k tajnostem jsouce připuštěni (jakž se o nich někteří domýšleli), přísahu mlčelivosti byli vykonati museli, aneb že (jakž se mně mimo brylle hledícímu zdálo) za naději a vynaloženou svou práci se hanbili. Takž se tedy všecko to rozcházelo a tišilo, jako když se po bouři bez deště mračna rozcházejí. A já k průvodčím svým řekl: "A což z toho všeho nic býti má? ach mé naděje! jáť sem se, tu takové trošty vida, těšil, že příhodnou mysli své pastvu najdu!" Odpověděl tlumočník: "Kdo ví, ještěť se toho dostati můž: snad oni hodiny své vědí, kdy se komu zjeviti mají?" "Já-li na to čekati mám?" řekl sem, "nevěda, aby se z tolika tisíc učenějších, než sem já, komu zdařilo, jedinkého příkladu. Nechci po tom déle zevlovati. Poďme odtud."

Vysvětlivky k textu

Rosae-Crucii: Bratrstvo růžového kříže (symbol: růže - vzkříšení, kříž - vykoupení); veliká mystifikace z počátku XVII. století; účast J. Val. Andreae, oblíbeného autora Komenského, při této mystifikaci není dost jasná;
Lapidem: kámen mudrců;
praepositus: představený;
Varia de Fama iudicia: různé úsudky o Famě;
poštýř: posel;
snášeti: dohromady dávati;
brousí: strojí;
Fraternitatem ambientes: uchazeči o přijetí do bratrstva;
skrze Musas: při bohyních věd a umění;
nevhodnosti: nevlídnosti;
Continuatio Famae Rosaeorum: Pokračování o Famě Růžových bratří;
nadpisy knih: Brána moudrosti; Tvrz vědy; Učiliště veškerenstva; Dobro makrokosmu i mikrokosmu (velkého i malého světa); Souzvuk obojího světa; O křesťanské tajné nauce; Jeskyně Přírody; Hrad prvotní hmoty; O božské magii; Trojnásobná trojice obecná; Vítězná pyramida; Aleluja;
operuje: působí;
Filiis scientiae: synům vědy;
Eventus Famae: výsledek Famy;
s... humory: v náladě;
trošty: slibné věci.

CHAPTER XIII

THE PILGRIM OBSERVES THE ROSICRUCIANS

FAMA FRATERNITATIS, ANNO 1612 LATINE AC GERMANICE EDITA. Then I heard in the square the blare of a trumpet, and turning back I perceived a rider on horseback, calling the philosophers together. When a crowd of them gathered about him from all sides, he began to harangue them in five languages about the imperfections of the liberal arts and of philosophy generally. He announced that certain famous men, impelled by God, had ascertained and corrected all such imperfections, and restored the wisdom of mankind to the same degree of perfection which it had had in paradise before the Fall. To make gold, he said, is the least among hundreds of their accomplishments: for all nature stands naked and uncovered before them and they are able to transfer at pleasure the form of any creature to another. They know the languages of all nations, and are aware of all that is taking place everywhere in the world, including the New World, and are able to discourse among themselves even though they be thousands of miles apart. They also possess the [philosophers'] stone, with which they are able to heal perfectly all kinds of diseases, and to impart long life. Thus, for example, their president, Hugo Alverda, had attained the age of five hundred and sixty-two years, and his colleagues not much less. And although they have kept themselves hidden for so many hundreds of years, during which time seven of them devoted themselves to the improvement of philosophy, they have now, at last, brought it all to perfection. Moreover, knowing that the reformation of the whole world is about to begin, they wish no longer to keep themselves in hiding, but announce quickly their willingness to share their priceless secrets with anyone whom they should recognize as being worthy. If any such makes himself known to them, be he of whatever language or nationality, they will learn of it, and no one will be left without a kindly answer. However, if any unworthy person should apply from motives of avarice or idle curiosity, such a person will not be able to learn anything about them.

2 VARIA DE FAMA JUDICIA. Having finished his speech, the herald disappeared; looking about me at the learned, I saw them well-nigh terrified by the news. Gradually they began to put their heads together and to express their judgement about the matter, some in whispers, others aloud. Joining a group here and there, I listened: some were exceedingly glad, hardly knowing how to contain themselves for joy. They pitied their ancestors whose age had afforded them nothing comparable, and considered themselves blessed to be so freely offered a perfect philosophy: to know everything infallibly, to possess everything in abundance, and to live several hundred years without sickness or grey hairs--all to be had by anyone desiring it! They kept on repeating: "Happy, thrice happy, is our age!" Hearing thees words, I myself began to rejoice, indulging in the hope of sharing, God willing, the blessings upon which the others were counting. But I saw others buried in deep thought, greatly perplexed what to think of the news. They wished it were true, but the matter appeared to them dubious and surpassing human reason. Others openly rejected it, declaring it to be a fraud and a deceit. "If these men have lived for so many centuries, " they said, "why have they not revealed themselves sooner? If they are so sure of their cause, why do they not step out freely into the light, instead of squeaking like bats out of some obscure nook? Philosophy is well enough established and needs no reformation; should we allow it to be snatched out of our hands, we shall be left without any." Others even heaped terrible scoffing and abuse upon them, denouncing them as diviners, sorcerers, and demons incarnate.

3 FRATERNITATEM AMBIENTES. In short, the whole square was filled with clamor, and almost all burned with the desire to reach the fraternity. Therefore, not a few of them wrote their supplications, some secretly, others openly, and sent them off, full of joy in anticipation of being received into the fraternity. But I perceived that after the supplications had gone to every conceivable nook, all were returned unanswered. Then their joyful hope was turned into grief: besides, they had to endure jeers of the sceptics. Some wrote another petition, and then a second, a third or even more, begging and imploring, in the name of all the Muses and in the most affecting manner, that the fraternity decline not a mind a thirst for knowledge. Some, impatient of delay, personally undertook the journey from one end of the world to the other, but lamented their misfortune in not being able to find those happy folk. Some ascribed the reason for their failure to their own unworthiness, others to the ill-will of the fraternity. Consequently, some fell into despair, while others tortured themselves by persisting in their endeavo to discover ever new ways of ascertaining the group's whereabouts, until I myself grew weary of waiting for the final outcome.

4 CONTINUATIO Then a trumpet blared again: when many ran out to find out what the sound imported, I joined them also. I saw a man setting up a booth, inviting the bystanders to examine and to buy his most wonderful mysteries; he claimed to have taken them from the treasures of the new philosophy, and assured all desirous of the secert wisdom would find satisfaction therein. Then many rejoiced that the holy Brotherhood of the Rose had openly and liberally shared its treasures and approaching, bought the wares. All articles put up for sale were enclosed in painted boxes, bearing attractive inscriptions such as: Good Guide to the Large and the Small Cosmos; A Harmony of the Two Worlds; The Christian Cabala; The Case of Nature; The Castle of Primordial Matter; The Divin Magic; The General Tri-Trinity; The Triumphal Pyramid; Hallelujah; and so forth. But the buyers were forbidden to open the boxes. For the efficacy of the secret wisdom was said to be so powerful that it operated by penetration, and would evaporate if the box were opened. Nevertheless, some of the more inquisitive could not refrain from opening their boxes and found them entirely empty! Thereupon, they showed them to others, who also opened their boxes and likewise found nothing. Then they raised a cry of "Fraud! Fraud!" and assaulted the dealer with fury. He attempted to pacify them by saying that the most secret part of the mystery consisted in the fact that these things were invisible to all save the sons of science; and since barely one out of a thousand possessed the proper qualifications, he, the dealer, was not to blame for it.

5 EVENTUS FAMAE. The buyers for the greatest part were pacified thereby; in the meantime the dealer packed up his wares, while the spectators dispersed in very different humors, one here, another there. But whether or not anyone had discovered the new mysteries, I have hitherto been unable to learn. This only I know that thereafter everything quieted down and those who had been formerly running and rushing about the most, were found sitting in obscure corners with their mouths shut. Either they had been (as some thought) admitted to the mysteries upon an oath that theyleep them secret; or (as it appeared to me observing them from under my glasses) were ashamed of their blasted hopes and misspent effort. Thus everything passed and quieted down as clouds disperse after a rainless storm. I said to my companions: "Are all these things, then, an utter failure? Oh, my disappointed hopes! Hearing such boastful promises, I expected to find a profitable pasture for my mind." My interpreter answered: "Who knows but it might yet materialize? Perhaps they know their hoiur when and to whom to reveal themselves." "Should I wait for such an event, when I have not seen a single instance of success among so many thousands of men more learned than I am? I do not care to gape any longer: let us go away," I said.