KAPITOLA XXIII.
POUTNÍK PROHLÉDÁ HRAD FORTÚNY; A NEJPRV PŘÍSTUP K NĚMU
CTNOST ZAPADLÁ BRÁNA K SLÁVĚ. Když k tomu milému hradu přijdeme, vidím nejprv zástupy lidu ze všech města ulic se sbíhajících a obcházejících, a kudy by se zhůru dostati mohli, obhlédajících. Byla pak na ten hrad jediná, vysoká a uzká brána; ale kteráž zabořená, zaválená a trním zarostlá byla; sloula poně Ctnost. A praveno mi o ní, že před časy ona sama toliko k vcházení na hrad vystavená byla, ale že se brzy potom příhodou jakousi zabořila: protož jiných menších že naděláno a té necháno, poněvadž příliš příkro, nepřístupno a nezvolno bylo choditi skrze ní.
POSTRANNÍ FORTNY. Prolámany tedy zdi a naděláno forten z obojí strany; kteréž já prohlédaje, viděl sem nápisy jich: Pokrytství, Lež, Pochlebenství, Nepravost, Fortel, Násilí etc. Ale když sem to tak jmenoval, a kteří tudy vcházeli, slyšeli, hněvali se na mne, reptali, shoditi mne dolů chtěli: tak že sem stouliti musel. Dívaje se pak, viděl sem, že někteří předce tou starou bránou skrze rům a trní lezli; jedni prolezli, jiní nic; a ti teprv se zase do dolejších forten vraceli a jimi procházeli.
ŠTĚSTÍ KOHO NÁHODOU CHYTÍ, TOHO VYNÁŠÍ. I vejdu tam také a spatřím, že tu ještě hrad není, než plac, na němž množství lidí stojí, zhůru k vyšším palácům vzhlédajících a vzdychajících. Když sem se ptal: "Coti tu dělají?", odpovědíno mi, že jsou čekanci, laskavého paní Fortůny vzezření a na hrad puštění očekávající. "A co se ne všickni ještě tito tam dostanou? však všickni o to věrně pracovali." Odpověděl: "Přičíněti se každý můž, jak ví a umí; naposledy však na paní Fortůně, koho ona k sobě přijíti chce neb nechce, záleží. Můžeš se podívati, jak to jde." I vidím, že tam již výše žádných schodů ani bran není, než kolo jakési ustavičně se točící, k němuž kdo se připjal, zhůru na podlahu vynešen byl a tam teprv od paní Fortůny přijat a dále puštěn. Dole pak nemohl, kdo chtěl, kola se chytiti, než koho k němu uřednice paní Fortůny, jménem Náhoda, přivedla, aneb na ně vsadila: jinému každému ruce sklouzly. Ta pak rejentka Náhoda chodila mezi houfem, a koho se ji událo, toho chytila a na kolo vsadila: ježto se ji někteří velmi na oči tiskli, rukou podávali, prosili, své vynaložené práce, poty, mozoly, šrámy a jiné zasloužilosti předstírajíce. Ale já držím, že naprosto hluchá i slepá býti musila, tak se nic ani osobám nevzhlédala, ani proseb nedbala.
ČEKANCŮ NA ŠTĚSTÍ TESKLIVÝ ZPŮSOB. Mnozí tu z všelijakých stavů byli, kteréž sem prvé viděl, že v povolání svém a skrze bránu ctnosti, aneb také skrze postranní fortny, práce a potu nelitovali, avšak se štěstí dočekati nemohli: jiný, na to třeba ani nemyslící, byl za ruku ujat a zhůru nešen. Z oněch pak čekanců mnozí převelmi tesknili, že na ně pořádka přijíti nechtěla, až nejeden ošedivěl; někteří sobě zoufali, a pustíc o štěstí, vraceli se k lopotování svému; z kterýchž opět někteří roztoužíce se k hradu lezli, oči i rukou paní Fortůně podávajíc; takže expectantů těch způsob tak i jinak bídný a tesklivý sem shledal.
Vysvětlivky k textu
zabořena: pobořena;
poně: tuším;
nezvolno: úzko;
stouliti (rozuměj: ústa): mlčeti;
věrně: upřímně;
přijíti: přijmouti;
podlahu: poschodí;
ježto: ačkoliv;
držím: soudím;
se... osobám nevzhlédala: k osobám nepřihlížela;
pořádka: řada;
pustíc o štěstí: nad štěstím zoufajíce.
CHAPTER XXIII
THE PILGRIM INVESTIGATES THE CASTLE OF FORTUNE
VIRTUE, A FORGOTTEN GATE TO FAME. Arriving before that fine castle, I caught sight, first of all, of a large crowd of people gathered there from all the streets of the city, walking around it and seeking entrance into it. There was but a single steep and narrow gate leading into the castle; but it was in ruins, having been choked with debris and overgrown with thorns; it was called, I think, Virtue. I was told that in former times this had been built as the only means of access to the castle, but that it had been ruined soon afterwards in some accident; thereupon, many smaller gates were made and the original gate was abandoned on account of its steepness, inaccessibility, and difficulty of entrance.
2 SIDE-ENTRANCES. The walls, then, having been broken through, several smaller gates had been built from both sides; I scanned the names inscribed over them: Hypocrisy, Lie, Flattery, Unrighteousness, Cunning, Force, and so forth, but while I was reading them aloud, those who were entering the gates heard me and were incensed with anger against me and threatened to throw me down the hill; I was, therefore, forced to be silent. I also perceived that a few were still clambering up through the debris and the thorns to the old gate, but only a few of them were able to get through, while the rest failed; these latter returned and went to the lower gates and entered through them.
3 FORTUNE PROMOTES THOSE WHOM SHE SEIZES BY CHANCE. Having also entered, I saw that this was not the castle proper but only its forecourt, in which were multitudes of people, wistfully looking up to the higher palaces and sighing. When I inquired what they were doing, I was informed that they were awaiting a glance from the gracious Dame Fortune in order to be admitted into the castle. "But will not all these people in the end gain admittance?" I asked, "they all have toiled faithfully for that purpose." "It is up to each one to exert himself as much as he knows how or is able to," my guide answered; "in the end, however, it rests with Dame Fortune whether or not she wishes to admit him. You may observe for yourself how it works." I then noticed that there were neither steps nor gates leading higher up but only a large wheel perpetually in motion. By grasping it, a man could be lifted to the floor above, where he would then be received by Dame Fortune and allowed to proceed further. However, not every one below was able to grasp the wheel, but only such as had been led to it or had been placed upon it by an official of Dame Fortune, Chance by name: it slipped out of the grasp of all the rest. This regent, Chance, walked among the crowd, selecting people in a haphazard fashion and seating them on the wheel: but although others pressed themselves into her view or stretched their hands toward her and begged her, pleading their past toil, sweat, callouses, scars, or other deserts, it was all in vain. I hold that she must have been totally deaf and blind, for she neither looked at anyone nor heeded his pleading.
4 THE SAD CASE OF THOSE WHO SEEK FORTUNE. Many people of various classes entered by means of their profession through the gate of Virtue or through the side-gates; as I had observed them previously, they had spared no toil or trouble, but awaited happiness in vain; yet another, who perhaps had not been even thinking about the matter, was taken by the hand and lifted up. Many of these who waited were filled with utter despondency that their turn would not come, so that now a few of them grew grey in the meantime; many in despair gave up all hope of happiness and returned to their drudgery; but some were again seized with longing and returned to the castle, pushing themselves before the eyes and within the reach of Dame Fortune; thus I observed that in either case the state of these people as wretched and miserable.
zabořena: pobořena
poně: tuším
nezvolno: úzko
stouliti (rozuměj: ústa): mlčeti
věrně: upřímně
přijíti: přijmouti
podlahu: poschodí
ježto: ačkoliv
držím: soudím
se... osobám nevzhlédala: k osobám nepřihlížela
pořádka: řada
pustíc o štěstí: nad štěstím zoufajíce