KAPITOLA VII.
POUTNÍK PROHLÉDÁ RYŇK SVĚTA
VIDÍ LIDU ROZLIČNOST. I dí mi můj vůdce: "Poněvadž všecko prohlédati máš, nejdřív jděme na ryňk," i vyvede mne. A aj, nesčislné zástupy vidím jako mhla. Nebo tu ze všeho světa jazyků a národů, všelijakého věku, zrostu, pohlaví, stavu, řádu a povolání lidé byli. Na něž nejprv hledě, vidím předivné jich sem tam motání jako při rojení včel a mnohem divněji.
S ROZLIČNÝMI POVAHAMI A POSUŇKY. Nebo jedni chodili, jiní běhali, jiní jezdili, jiní stáli, jiní seděli, jiní leželi, jiní vstávali, jiní zas léhali, jiní se rozličně vrtěli; někteří byli samotní, jiní po houfích větších nebo menších. Kroj a křtalt přerozličný byl na nich, někteří čiře nazí, s divnými všickni posuňky. Potkali-li se kteří, rozličného tu bylo kejklování, rukama, usty, koleny a jinak, k sobě se toulení a choulení, summou rozličné trety. I dí mi můj tlumočník: "Tu, hle, máš to ušlechtilé pokolení lidské, ten rozkošný, rozumem a nesmrtedlností obdařený tvor, kterýž jak neskonalého Boha obraz a k němu podobnost v sobě nosí, z rozličnosti těchto jejich neskonalých činů poznati se může: tu jako v zrcadle spatříš důstojnost pokolení svého."
POKRYTSTVÍ PŘI VŠECH. Hledím tedy sobě na ně ostřeji a spatřím nejprv, že každý v houfu mezi jinými chodě, larvu na tváři nosí, odejda pak, kde by sám neb mezi sobě rovnými byl, ji smyká; a do houfu jíti maje, zase připíná. I zeptám se, co to znamená? Odpověděl mi: "To jest, synu milý, lidská opatrnost, aby se ne všechněm každý, co jest, zjevoval. Sám u sebe může člověk býti, jakýž jest, před lidmi pak lidsky se ukazovati a věcem svým tvárnost dávati sluší." Takž mi se chuť udělá, abych pilněji, jací pak bez toho ulíčeného přikrytí jsou, pohleděl.
A DIVNÁ POTVORSTVÍ. A maje na to pozor, vidím, že všickni nejen v oblíčeji, ale i sic na těle rozličně jsou zpotvořeni. Napořád byli trudovatí, prašiví či malomocní; a mimo to některý měl svinský pysk, jiný psí zuby, jiný volové rohy, jiný osličí uši, jiný baziliškové oči, jiný liščí ocas, jiný vlčí pazoury; některé sem viděl s pávovým vysoko vytaženým krkem, jiné s dedkovým naježeným chocholem, některé s koňskými kopyty etc., nejvíc pak bylo podobných opicím. I zděsím se a řeknu: "Však pak já toto potvory jakési vidím." "Co (pry), všetýčko, pravíš, potvory?" dí tlumočník a hrozí mi pěstí. "Hleď jen zkrze okuláry dobře, spatříš, že lidé jsou." Někteří pak z mimo jdoucích zaslechli, že sem je potvorami nazval, a zastavíc se reptali a na mne se také potrhovali. Takž já srozuměv, že tu mudrovati darmo, umlkl sem, pomysle sobě: Když pak lidmi býti chtějí, nechť jsou: já však, co vidím, vidím. Bál sem se pak, aby mi bryllí lépe nepřitlačil a mne nezmámil; protože sem uložil mlčeti a tiše raději na ty tak bystré věci, jakýchž sem tu začátek spatřil, se dívati. I hledím znovu a vidím, jak někteří uměle s těmi larvami zacházeli, hbitě je zsmykajíce i vstavujíce, takže v okamžení sobě, kde viděli potřebu, jinou tvárnost dáti uměli. A tu sem již začínal běhu světa toho vyrozumívati; ale mlčel jsem.
NEDOROZUMĚNÍ SPOLEČNÁ PŘI VŠECH. Pozoruji také a slyším je k sobě rozličnými jazyky mluviti, takže na větším díle nic sobě nerozuměli, ani neodpovídali, aneb o jiném, než řeč byla, odpovídali, každý jinak. Někudy jich celá hromada stála, všickni třebas mluvili, každý své, a žádný žádného neposlouchal, ačkoli i trhali jedni druhými, vyslechnutí chtíce; však ho nebylo, spíše rvanice a pranice. I řekl sem: "Ale pro Bůh, což pak toto v Babyloně jsme? tutoť každý svou píseň hude: můž-liž větší směsice býti?"
NEUŽITEČNÝMI VĚCMI SE ZANÁŠENÍ. Málo pak tu byl kdo zahálivý, všickni se prací nějakou zanášeli: ale kteréž práce (a tohoť bych se byl nikdý nenadál) nic nebyly než aneb hřičky dětinské, aneb leda pachtování. Někteří zajisté sbírali smeti a rozdělovali mezi sebe; někteří se s kládím a kamením sem a tam váleli, aneb je po škřipcích zhůru leckams táhali a zpouštěli zase; někteří kopali zemi a převáželi neb přenášeli z místa na místo; ostatek lidu se zvonci, zrcadly, měchýři, hrkavkami a jinými titěrkami zacházeli; někteří i s svým stínem hráli, jej měříce, honíce, lapajíce. A to vše tak usilně, až mnozí stonali a potili se, někteří se i přetrhovali. A byli všudy teměř uředníci jacísi, kteříž takové věci poroučeli a rozměřovali s velikou srdnatostí, jiní jich zase s nemenší srdnatostí poslouchali. I řekl sem s podivením: "Ale ach, k tomu-liž jest člověk, aby ostrost nebeského vtipu svého na tak marné, špatné věci vynakládal?" "Co marné?" řekl tlumočník. "Zdaž se tu jako v zrcadle nespatřuje, jak, hle, všecko vtipem svým lidé přemáhají? Jeden dělá to, jiný jiné." "Ale všickni," řku já, "věci neužitečné a na tak slavnou vyvýšenost svou nepřipadající." "Nemudruj příliš," řekl zase; "vždyť ještě v nebi nejsou; než na zemi s zemskými věcmi zacházeti musejí. Vidíš mezitím, jak pořádně všecko jde."
NEŘÁDY HROZNÉ. Já pak hledě opět, vidím, že nic nespořádanějšího vymyšleno býti nemohlo. Nebo když se někdo s něčím motal a namáhal, jiný přijda pletl se mu v to: tožť svády, rvačky a pračky; pak se mířili a po chvíli opět táhali. Někdy se jich jedné věci chytilo několik, z toho nechali ji všickni, a běžel každý v svou stranu. Kteří sic pod mocí těch uředníků a dohlédačů byli, ti jakž takž k tomu, co se jim poroučelo, stáli, protože museli: však i tu spletků mnoho sem viděl. Někteří se z řádu vyráželi a prchali pryč; jiní šafářům odbreptávali, tak činiti, jak oni poroučeli, nechtíce; jiní se jim kyjů chytali a je vydírali: a sic všecko hakmak bylo. Však sem již, poněvadž to řádem slouti chtělo, nic říkati nesměl.
POHORŠENÍ A ZLÝCH PŘÍKLADŮ PLNO. Uhlédal sem také jiný neřád, slepotu a bláznovství. Celý ten ryňk (jako potom i ulice) pln byl jam, dolů a výmolů jakýchsi, též kamení a kládí, příčkem a na kříž lecjaks ležícího, a jiných zavazadel: žádný však ničeho neodložil, nezapravil, nespořádal, žádný také ničemu nevyhýbal a neobcházel; než tak mání chodili, a jednák ten, jednák onen ustrčil se, padl neb se zabil, neb ztloukl, až mi srdce trnulo na to hledě. Z nich však žádný žádného nepamatoval, než když kdo padl, smáli se mu. Já tedy vida stonek neb kládu neb jámu, na níž někdo slepě lezl, počal sem některým pamatovati: ale nedbal žádný; někteří mi se smáli, jiní láli, jiní bíti chtěli. Některý padl, až nevstal, jiný vstana šel zase, a zase kotrlce metal, třebas jedno za druhým; mozolů a modřin každý měl dost, a žádný nic nedbal: takže sem se tuposti té vynadiviti nemohl, že vlastních pádů a ztlučenín tak málo vážili; ježto jiný dotkl-li se ho (jinde sem to spatřil), hned zhůru, a do zbraně, a k boji.
NESTÁLOST A VRTKAVOST LIDSKOU PŘI VŠEM. Spatřil sem také k novinám a proměnám velikou při nich chut, v šatstvu, stavení, řeči, chodu a jiných věcech. Některé sem viděl, že nic nedělali, než převlékali se, jiný a jiný kroj na sebe berouce; jiní vymýšleli nový způsob stavení, a po chvíli bořili to zase; v pracech toho i jiného se chytali, a všeho nechávali, vše s jakousi neustalostí. Nebo jestliže kdo od svého břemene, s kterýmž se natáhal, umřel neb je opustil, hned se jiných několik našlo, kteříž se o ně táhali, vadili, rvali až ku podivu. Mezitím žádný ze všech nebyl, kterýž by něco promluvil, učinil, postavil, aby mu toho jiní nevysmáli, nezopálali, nezbořili. Někdo něco s znamenitou prací a nákladem vzdělal, znamenitě sobě se v tom zalibuje, anť mu to přijda jiný skácel, zbořil, zkazil: takže sem neviděl, aby kde kdo co v tom světě udělal, čehož by zase někdo nezkazil. Někteří ani na jiné nečekali, bořili hned po sobě sami: až sem se té bláznivé vrtkavosti a daremnímu kvaltování divil.
PÝCHA A ZPÍNÁNÍ SE NAD SEBE VESPOLEK. Viděl sem též, jak mnozí na vysokých trepkách chodili, někteří sobě i chůdy aneb štencle (aby nade všecky vyzdviženi jsouce, na všecky z vysoka hleděti mohli) sdělali a tak se procházeli. Ale čím kdo vyšší měl, tím snáze se zvrátil, aneb jemu od jiných (z závisti, za to mám) nohy podraženy: s čímž se nejedni potkávali a z sebe obecný smích udělali; takových příkladů mnoho sem viděl.
NADÝMÁNÍ A ZALIBOVÁNÍ SE SOBĚ. Item, uhlédal sem nejedny, ani se s zrcadly nosí a v nich, i s jiným mluvíc, i vadíc se, i rvouc se, i kládí válejíc, i na těch štenclích chodíc, předce se vzhlédají: a to po předu, po zadu i po stranách na se nahlédajíce a nad svou krásou, zrostem, chodem, činy svými ckajíce i jiným, aby se na ně podívali, zrcadel svých podávajíce.
SMRT VŠECKY BÍDNĚ HUBÍCÍ. Naposledy spatřil sem Smrt mezi všudy se procházející: ana kosou ostrou, lukem a střelami zaopatřena byvši, všechněch hlasem, aby se smrtedlnými býti pamatovali, napomínala. Ale jejího volání žádný neposlouchal, každý svého bláznovství a neřádu předce hleděl. Takž ona střely dobývajíc, po nich na všecky strany házela: kterýmiž jak koho v houfu, mladého, starého, chudého, bohatého, učeného, neučeného bez rozdílu trefila, tak se káceli. Kdo trefen byl, křičel, řičel, řval; jiní okolo chodící když ránu uhlédali, prchali trochu, a hned zase nedbali nic. Někteří přijdouc podívali se na raněného chroptícího, a když nohy stáhna dýchati přestal, svolajíc se, zpívali sobě okolo něho, jedli, pili, výskali; někteří při tom trošku se přišklebujíce. Potom se ho chytili, vlékli a vyhodili jej přes ohradu do tmavé té jámy, kteráž okolo světa jest. A vrátivše se odtud, hýřili opět, Smrti žádný nevyhýbal, pilně toliko, aby na ni nehleděl (ačkoli se o ně otírala), šetře.
NEMOCI ROZLIČNÉ. Viděl sem pak, že ne všickni, které postřelila, hned se káceli, některé poranila toliko, pochromila, oslepila, ohlušila neb omráčila. Někteří se po její ráně oduli jako puchýř, jiní uschli jako tříska, jiní se třásli jako osika etc., takže větší díl lidí poraněných, s hnijícími a kyšícími oudy než zdravých chodilo.
POMOCÍ PROTI TOMU DAREMNÉ SHLEDÁVÁNÍ. A spatřil sem nemálo běhajících a prodávajících na ty rány flastry, masti, traňky. I kupovali to od nich všickni, výskajíce a Smrti trucujíce. Ale ona nedbala nic, házela a kácela předce, i samy ty prodavače. Což mně lítostivé bylo divadlo, hleděti, jak k nesmrtedlnosti připravený tvor tak žalostně, tak nenadále, tak rozličnými smrtmi hyne. Zvláště když sem vyšetřil, že teměř napořád, když se kdo nejvíc živ býti strojí, přátely sobě shledává, živnost pořádá, domy staví, peníze shání a jinak se sobí a tuží, vtom šíp Smrti přiletě učiní všemu konec, a kdo sobě na světě byt stlal, vlečen bývá z něho, a stroje jeho v nic: na něž když nastupuje jiný, přihází se mu totéž; třetímu, desátému, stému jednostejně. Vida pak já tu, že té nejistoty života žádný souditi a k srdci připustiti nechce, než jako by nesmrtedlností jisti byli, tak sobě všickni, v hrdle smrti stojíce, počínají (nad čímž div lítostí srdce ve mně nepuklo), chtěl sem povýšiti hlasu, napomínati a prositi, oči aby odevřeli, na Smrt šípy nakládající aby hleděli a jim nějak vyhýbali: však rozuměl sem, poněvadž sama Smrt svým neustalým voláním a svým ustavičným na oči jim v dosti hrozné postavě lezením nic spraviti nemůž, že ovšem mé špatné mluvení daremní bude. Řekl sem však tiše: "Ach, žel buď na věky Bohu, že my bídní smrtedlní lidé k neštěstí svému tak slepí jsme!" Odpověděl mi tlumočník: "Můj milý, byla-liž by to moudrost myšlením na smrt trápiti se? zvlášť poněvadž každý ví, že ji neznikne, lépe jest nehleděti na ní: než hleděti svého a dávati sobě dobrou mysl; když přijde, přijde, v některé hodině odbude se toho, a někdy třeba v okamžení. Proto-liž by, že někdo umře, jiní veseli býti přestali? však se jich na místo jednoho kolik zase narodí." Na to se řekl: "Záleží-liť v tom moudrosť, tedyť já tomu zle rozumím;" a mlčel sem.
NEMOCÍ A SMRTI STRŮJCOVÉ SAMI SOBĚ LIDÉ. Nechť tohoto nezatajuji, že když sem tak nesčislné létajících Smrti střel množství spatřil, na mysl mi přišlo: "Kde pak ta Smrt těch šípů tak mnoho bere, že se z nich nikdý nevystřílí?" I hledím a spatřím čistě patrně, že ona žádných svých šípů neměla, než luk toliko: šípy pak od lidí brala, každý od toho, kterého ním trefiti měla. A viděl sem, že lidé šípy takové sami strojili a připravovali, někteří je všetečně a opovážlivě i sami ji vstříc nosíce, takže ona sotva, co jich zhotovených viděla, bráti a do srdce jim vstřelovati postačovala. I zkřikl sem: "Již vidím, že pravé jest: Et mortis faber est qvilibet ipse suae; vidím již, že žádný neumírá, kdo by nestředmostí, nezdrželivostí, všetečností aneb naposledy nešetrností hliz, pryskýřů, ran vnitřních i zevnitřních (nebo to sou šípové Smrti) sám na sebe nepřipravoval." Když pak já tak pilně na tu Smrt a její po lidech se shánění hledím, trhne mnou Mámil a dí: "Co pak, nemoudrý, mrtvých raději hledíš než živých? Kdo umře, ten tam: ty se živ býti stroj."
Vysvětlivky k textu
zrostu: postavy;
křtalt: tvářnost, podoba;
čiře: úplně;
trety: pošetilosti;
tvor se skloňuje jako neživotné;
larvu: masku, škrabošku;
smyká: sundává;
tvárnost: zdání;
ulíčeného: vyzdobeného;
potvorství: nestvůrnosti; nectnosti jsou symbolisovány částmi těla jednotlivých zvířat, jež jsou pokládána za představitele těchto nectností – svině necudnosti, pes nestoudnosti, vůl hlouposti, oslice umíněnosti, bazilišek zloby, liška lstivosti, vlk dravosti, páv pýchy, dudek ješitnosti, kůň bujnosti, opice napodobivosti;
dedkovým: dudkovým;
všetýčko: všetečný člověče;
bystré: pěkné;
leda pachtování: toliko pachtění;
kládí (hromadné ke "kláda");
škřipcích: kladkách;
hrkavkami: řehtačkami;
stonali: sténali;
srdnatostí: horlivostí;
nepřipadající na někoho: nehodící se pro někoho;
pořádně: podle řádu;
spletků: zmatků;
řádu: řady;
šafářům: představeným;
vydírali: vytrhovali;
hakmak: ledabyle;
příčkem: napříč;
zavazadel: překážek;
nezapravil: nezasypal, nezahradil;
mání: nazdařbůh;
ustrčil se: uhodil se;
nepamatoval: nezapomínal;
ježto: kdežto;
neustalostí: nestálostí (zde; jinak - neúnavnost);
nezopálali: nepomluvili;
znamenitou: velikou;
vzdělal: vystavěl;
trepkách (kothurnech, vysokých dřevěných střevících);
štencle: chůdy;
ani: jak;
vzhlédají se: prohlížejí se;
ckajíce: údivem pomlaskujíce, srkajíce;
kyšícími: hnisajícími;
traňky: nápoje;
živnost: zaměstnání;
se sobí a tuží: se zařizuje a vystrojuje;
stlal: strojil;
stroje: přípravy;
špatné: neumělé;
neznikne: neunikne;
čistě patrně: zcela zjevně;
Et mortis faber est qvilibet suae: I smrti své je každý strůjcem.
CHAPTER VII
THE PILGRIM EXAMINES THE MARKET PLACE OF THE WORLD
HE SEES THE DIVERSITY OF MEN. Thereupon, my guide remarked: "Since you wish to investigate all things, let us begin by visiting the market place." He immediately led me there. And behold! such countless multitudes were gathered there that they seemed like a mist. People of all nations and languages of the world, of every age, stature, class, order, and profession, as well as both sexes, were gathered there. As I gazed at them, they were milling about hither and thither like bees at swarming time, or even more strangely.
2 THEIR CHARACTERS AND GESTURES. For some were wandering about, others were running or driving, or stood still, while another group was sitting or lying down. One group was rising while anothing was lying down, or was squirming about. Some were alone, others in large or small companies. Their costume and appearance also differed most widely: some indeed were stark naked, gesticulating queerly. When some of them met, they gestured with their hands, mouths, knees and otherwise, or huddled and cuddled....they cut all kinds of capers. "Here you see the noble human kind, those delightful, reasonable, and immortal creatures, bearing the image and likeness of immortal God, as may be learned from the great variety of their glorious deeds," my companion declaimed: "here you may behold as in a mirror the dignity of your kind."
3 HYPOCRISY IN ALL OF THEM. I examined them more keenly, therefore, and observed, in the first place, that each one of those milling in the crowd wore a mask on his face, but when he was alone or with his equals, he took it off. However, as soon as he rejoined the crowd, he put it on again. I inquired what this meant. My guide answered: "That, my dear son, is human prudence, so as not to appear to everyone as one really is. Alone, one needs not constrain himself: but among people it befits one to appear decorously and to give a seemly appearance to one's affairs." I was seized by a desire to examine more diligently how these people appeared without artificial make-up.
4 THEIR DIVERSE DEFORMITIES. And watching them attentively, I saw that they were all variously disfigured, not merely in their features, but in their bodies as well. Most of them were pimply, scabby, or leprous. Besides, one had a swine lip, another dog's teeth, or ox horns, or ass ears, or basilisk eyes, or a fox tail, or wolf claws. Some, I observed, strutted about with a proudly erected peacock's neck, others with an erect lapwing crest, or with horse-hoofs, and so on. Most of them resembled monkeys. Horrified, I exclaimed: "But I see monsters here!" "Of what monsters are you babbling, you meddler?" remarked my interpreter, threatening me with his fist; "if only you look properly through your glasses, you will recognize them as human!" Moreover, some of the passers-by overheard my calling them monsters and stopped, threatening and reviling me. I realized that it was useless to argue. Therefore I remained silent, thinking to myself: if they wish to regard themselves as human, so be it. But I see what I see. Moreover, I was afraid lest my companion should readjust the glasses and thus delude. I decided, therefore, to be quiet and rather to concentrate on those fine things of which I had seen the beginning. I looked about me again and noticed that many people were dexterous in the manipulation of their masks, quickly snatching them off and donning them again, so that in an instant they could assume any appearance which befitted their need. Then I began to understand the course of the world. Nevertheless, I held my peace.
5 THEIR MUTUAL UNDERSTANDINGS. I also observed and heard that they spoke to each other in different languages. Consequently, for the greatest part they did not understand each other, and either did not answer or replied each one differently. In some places a large crowd gathered, all speaking at the same and each holding forth, none listening to the rest, although they tried to secure a hearing for themselves by pulling others toward them. Nevertheless, even so they failed, often bringing on fights and scuffles. "In God's name, is this the Tower of Babel?" I exclaimed: "everybody plays his own fiddle, could there be any greater confusion?"
6 PREOCCUPATION WITH USELESS MATTERS. There were among them but few idlers, for the majority occupied themselves with some work or other. Yet their occupations (and I should have never suspected) were but childish games, or at most drudgery. For some of them were gathering rubbish and distributing it among themselves; others were rolling timber and stones back and forth, or hoisting them on pulleys and lowering them again; others were digging in the ground, or conveying or carrying soil from place to place; the rest were working with bells, mirrors, bellows, rattles, and other trinkets. Some were even playing with their own shadow, measuring, chasing, or grasping at it. All this was done so assiduously that many sighed and perspired, while others fainted with fatigue. Moreover, there were officers stationed everywhere who directed and allotted the tasks with great zeal, while the workers obeyed with equal alacrity. Filled with astonishment, I exclaimed: "Alas! was then man made for wasting the keenness of his divinely-given talents upon such vain and petty toil?" "What is vain about it?" retorted my interpreter; "does it not appear as in a mirror how all problems are solved by human ingenuity? One engages in one thing, another in something else." "But all, " I said, "are busied with useless drudgery which is unworthy of their glorious eminence." "Do not play the wiseacre," he replied; "they are not in heaven yet, but are still on earth and must deal with earthly things. Observe, by the way, in what an orderly fashion everything is done."
7 TERRIBLE DISORDER. Again examining them, I noticed that nothing more disorderly could be invented. For while someone was staggering and stumbling under a load, another came and meddled with him; this led to brawls, fights, and scuffles. Then they became reconciled, only to tear each other soon afterwards. Sometimes several caught hold of the same thing; then they all dropped it and ran away, each in a different direction. Those who were subject to officers and overseers did what they were told willy-nilly, because they had to; but even there I saw much confusion. Some broke ranks and fled, while others grumbled at their foremen, refusing to do what they had ordered. Some snatched the overseers' cudgels from them and robbed them. Hence, all was in a hubbub. But since they were wont to call it orderly, I dared not say them nay.
8 SCANDALS AND MANY BAD EXAMPLES. Besides, I discovered another disorder, blindness, and folly. The whole market-place (as well as the streets) was full of holes, pits, washouts, boulders, timbers, and other obstacles which lay there criss-cross and in piles. Nobody however, would straighten, clear, or fill up anything, nor would he avoid or by-pass the obstacles. All milled about thoughtlessly, bumping here and there into the obstacles; thereupon some fell, were killed, or at least injured, so that observing, one's heart bled with pity. Nobody, however, took the slightest notice of another; rather when someone fell, the rest laughed at him. Seeing some blindly rushing upon a branch, or a beam, or a pit, I began to warn them; but nobody heeded me. Indeed, some jeered at me, while others railed at me and threatened to beat me. One fell dead on the spot; another got up again and went on, only to tumble again head over heels, even several times in succession. All had bruises and black-and-blues a-plenty, but cared nothing for it, so that I could not marvel sufficiently at the indifference with which they regarded their tumbles and bruises. On the other hand (as I have observed elsewhere) if someone else but brushed against them, they were instantly up in arms, spoiling for a fight.
9 MEN'S FICKLENESS AND UNSTEADINESS IN EVERYTHING. I also observed their great liking for novelties and changes of dress, for building fashions, speech mode of walking, and for other matters. I noticed that some of them did nothing but constantly change their clothes, putting on one dress after another. Others invented new fashions in building, but after a while pulled down what they had built. They also introduced new methods of work in various crafts, but soon after abandoned them, manifesting fickleness in all things. For if anyone died under the burden of his occupations, or abandoned it, several others were immediately found to squabble, quarrel, or fight over it amazingly. On the other hand, not one of them could say or do or construct anything without its being scoffed at or slandered, or destroyed, by others. When someone finished his task with exhausting toil and at great expense and showed himself pleased with it, another came and knocked it down, destroyed or ruined it, so that nowhere have I seen a man accomplish anything that someone else did not destroy. Some did not even wait for others to destroy it but smashed it themselves, until I was amazed at their foolish instability and vain drudgery.
10 PRIDE AND BUMPTIOUSNESS. I also observed that many wore thick-soled pattens, while others walked on stilts (in order to be raised above all others and to look down upon them) and strutted about. But the higher the stilts anyone used, the easier was he upset or tripped by others (from envy, I suppose). This happened to many who thus became the butt of jeers for all. I witnessed many such instances.
11 ARROGANCE AND SMUGNESS. I also perceived not a few carrying a mirror in which they observed themselves while conversing, quarreling, fighting, rolling timber, or even walking on stilts. They looked at themselves from the front, back, or in profile, and loudly admiring their beauty, figure, gait, or actions, they offered their mirrors to others that they also might take a look.
12 DEATH MISERABLY ANNIHILATING ALL. Finally, I saw Death, carrying a sharp scythe, along with a bow and arrows, stalking among them everywhere and warning all in a loud voice to remember that they were mortal. Nevertheless, nobody heeded her, and went on with his folly and wickedness as before. Thereupon, she snatched her arrows and shot at them in all directions. Whoever in the crowd was hit, whether young or old, poor or rich, learned or simple, instantly fell to the ground. He then screamed, shrieked, or howled; the passing crowd, seeing his wound, withdrew from him, but soon thereafter ignored him altogether. Some came and gazed at the wounded and groaning man, and when he drew his legs together and ceased to breathe, a few of them gathered about him, singing; that done, they ate, drank, and shouted, although some among them grimaced a little. Then seizing the body and dragging it out, they threw it into the dark abyss that surrounds the world. Returning home, they caroused again, nobody keeping out of Death's way, but only taking good care not to look at her (even though she was brushing against them).
13 VARIOUS DISEASES. I also observed that not all whom Death had hit fell immediately; some were merely wounded, or lamed, blinded, deafened, or stunned. Some, after being hit, swelled like a blister, some dried up like a splinter, while others trembled like an aspen leaf. Thus there were walking about more wounded people with putrid, rotting limbs than those who were sound.
14 HELP VAINLY SOUGHT. Besides, I observed not a few who ran about selling plasters, ointments, and potions for the wounds. Everybody bought them, loudiy rejoicing and condemning Death. But she cared nothing and kept on shooting her darts at the people and felling them, including the merchants them selves. I found it a pitiful spectacle to witness how a creature intended for immortality, was a prey to such sorry, sudden, and multiform deaths. Especially when I discovered that someone who expected to live a long life, gathered friends about him, established himself in business, built houses, amassed wealth, and provided otherwise for his comfort, was almost invariably and suddenly felled by Death's arrows; and he who had been feathering his nest, was torn away from it and all his labors were brought to naught. Moreover, his heir fared similarly, to the third, the tenth, and the hundredth. Seeing, therefore, that none was willing to consider the uncertainty of life by taking it to heart, but on the contrary that all behaved in the very teeth of Death as if they were certain of immortality (for which my heart well-nigh burst from pity) I was about to raise my voice in warning and entreaty that men open their eyes and have a regard for Death's arrows in order to avoid them. However, when I realized that since Death, with her insistent warnings and constant efforts to frighten them by her hideous appearance, had not been able to accomplish anything, I concluded that my feeble exhortations would likewise be futile. Hence, I whispered softly: "Alas to God, what an everlasting pity that we, miserable and mortal men, are so blind to our own misfortunes!" "My dear friend," my interpreter answered, "would it be wise to torment ourselves with the thought of Death? Particularly since all know that they cannot escape her, is it not better to ignore her and cheerfully attend to our own business? When Death comes, she comes; it will take but an hour to die, at times only a moment. Should others cease to be merry because someone has died? Several others have been born in the meantime to take his place." "If wisdom consists of this, then I understand it but poorly," I answered, and fell silent.
15 ILLNESSES AND DEATH SELF-INFLICTED BY MEN. I shall not conceal that when I saw the countless flying arrows of Death, the thought occurred to me to find out where she obtained such a large supply of them that they were never exhausted. I looked and saw plainly that she had no arrows of her own at all, but the bow only: for she obtained the arrows from the very people whom she intended to strike down. I also observed that these people fashioned and prepared the arrows themselves, some even having the effrontery and foolhardiness to offer them to her, so that she could hardly find them to take all of those she saw ready and to shoot them into people's hearts. "Now I see the truth of the saying, Et mortis faber est quilibet ipse suae," I exclaimed; "I see that nobody dies but such as by his own intemperance, incontinence, lack of prudence, or carelessness has brought upon himself festering abscesses, sores, and internal as well as external wounds (for these are the arrows of Death)." While I was thus diligently observing Death and her pursuit of men, Mr. Delusion pulled me away, saying: "You fool, would you observe the dead rather than the living? He who dies is gone; better that you prepare to live."
Notes
Et mortis faber est quilibet ipse suae: From Sallust, Duae epistolae de republica ordinanda, I, 1.
zrostu: postavy
křtalt: (from Gestalt) tvářnost, podoba; čí, čeho podoba, vzhled (vzezření) n. způsob (povaha).
čiře: úplně
trety: pošetilosti
tvor se skloňuje jako neživotné
larvu: masku, škrabošku
smyká: sundává
tvárnost: zdání
ulíčeného: vyzdobeného
potvorství: nestvůrnosti; nectnosti jsou symbolisovány částmi těla jednotlivých zvířat, jež jsou pokládána za představitele těchto nectností – svině necudnosti, pes nestoudnosti, vůl hlouposti, oslice umíněnosti, bazilišek zloby, liška lstivosti, vlk dravosti, páv pýchy, dudek ješitnosti, kůň bujnosti, opice napodobivosti
dedkovým: dudkovým
všetýčko: všetečný člověče
bystré: pěkné
leda pachtování: toliko pachtění
kládí (hromadné ke "kláda")
škřipcích: kladkách
hrkavkami: řehtačkami
stonali: sténali
srdnatostí: horlivostí
nepřipadající na někoho: nehodící se pro někoho
pořádně: podle řádu
spletků: zmatků
řádu: řady
šafářům: představeným
vydírali: vytrhovali
hakmak: ledabyle
příčkem: napříč
zavazadel: překážek
nezapravil: nezasypal, nezahradil
mání: nazdařbůh
ustrčil se: uhodil se
nepamatoval: nezapomínal
ježto: kdežto
neustalostí: nestálostí (zde; jinak - neúnavnost)
nezopálali: nepomluvili
znamenitou: velikou
vzdělal: vystavěl
trepkách (kothurnech, vysokých dřevěných střevících)
štencle: chůdy
ani: jak
vzhlédají se: prohlížejí se
ckajíce: údivem pomlaskujíce, srkajíce
kyšícími: hnisajícími
traňky: nápoje
živnost: zaměstnání
se sobí a tuží: se zařizuje a vystrojuje
stlal: strojil
stroje: přípravy
špatné: neumělé
neznikne: neunikne
čistě patrně: zcela zjevně
Et mortis faber est qvilibet suae: I smrti své je každý strůjcem
Et mortis faber est quilibet ipse suae: From Sallust, Duae epistolae de republica ordinanda, I, 1.