KAPITOLA XI.
POUTNÍK PŘIŠEL MEZI FILOZOFY
VEŘEJNĚ. I dí mi tlumočník: "Nu již tě ale mezi samy filozofy, jejichž práce jest k napravení nedostatků lidských prostředků vyhledávati, a v čem pravá moudrost záleží, ukazovati, uvedu." A já řekl: "Tuť se snad bohdá jistému něčemu naučím." On řekl: "Ovšem: nebo to sou lidé, kteříž pravdu každé věci znají, mimo jejichž vědomí ani nebe nic nedělá, ani propast ničeho neskrývá; kteříž život lidský k ctnostem ušlechtile formují, kteříž obce a krajiny osvěcují, kteříž Boha přítele mají, moudrostí svou k jeho tajnostem dosahující." "I poďmež," řekl sem, "poďme mezi ně, prosím, tím spíše." Ale jakž mne tam uvedl a já množství starců a divné jejich trety spatřil, strnul sem. Tu zajisté Bion tiše seděl, Anacharsis se procházel, Thales létal, Hesiodus oral, Platon v povětří ideas honil, Homerus zpíval, Aristoteles disputoval, Pythagoras mlčel, Epimenides spal, Archimedes zemi odstrkoval, Solon práva a Galenus recepty spisoval, Euclides měřil síň, Cleobulus budoucí věci zpytoval, Periander povinnosti rozměřoval, Pittacus válčil, Bias žebral, Epictetus sloužil, Seneca mezi tunami zlata sedě chudobu vychvaloval, Socrates o sobě každému, že nic neumí, povídal, Xenophon naproti tomu každého všemu naučiti sliboval, Diogenes z sudu vykoukaje všecky mimo jdoucí haněl, Timon všechněm zlořečil, Democritus všemu tomu se smál, Heraclitus naproti tomu plakal, Zeno se postil, Epicurus hodoval, Anaxarchus pravil, že to všecko nic není, jen že se to tak zdá. Jiných drobnějších filozůfků mnoho bylo, a každý obzvláštního něco provodil: čehož sem ani nespamatoval všeho, aniž mi se připomínati chce. Dívaje se pak na to řekl sem: "Ale toto-liž sou ti mudrcové, světlo světa? ach, ach, jáť sem se jinakších věcí nadál. Však tu jako sedláci v krčmě, každý vyje, a každý jináč." Řekl mi tlumočník: "Tys bloud, ty těm tajemstvím nerozumíš." Já slyše, že tajemství jsou, počnu o nich bedlivě přemyšlovati, a tlumočník počne mi je vykládati. V tom, aj, přistoupí jakýsi také v filozofském habitu (jmenoval se Pavlem Tarsenským), pošeptal mi do ucha: "Zdá-li se sobě kdo moudrým býti v tomto světě, budiž bláznem, aby moudrým učiněn byl. Moudrost zajisté světa tohoto bláznovství jest u Boha. Nebo psáno jest: Zná Pán přemyšlování moudrých, že jsou marná." (I. Cor. 3, 18. 19. 20.) S kterouž řečí, poněvadž sem viděl, že co mé oči a uši vidí a slyší, se srovnává, ochotně sem na tom přestal a: "Poďme někam jinam" řekl. Tlumočník pak můj bláznů mi nadal, že maje já se od moudrých něčemu naučiti, od nich utíkám. Ale já šel mlče předce.
PŘIŠEL MEZI GRAMMATIKY. I vešli sme do auditorium jakéhosi, kdež, aj, plno s rafíčkami, mladých i starých, malujících litery, čárky a puňktíky: a když jeden jinák než druhý napsal aneb vyslovil, jednák se sobě vysmívali, jednák vadili. Za tím rozvěšovali po stěnách slova a hádali se o ně, co které kterému přijde etc., a tu je skládali, rozkládali, přestavovali rozličně. Načež já nadívajíce se a nic mimo to nevida, řekl sem: "Toť jsou dětinské věci. Poďme jinam."
MEZI RETORIKY. Vešli sme tedy do jiné síně, kdež, aj, mnoho jich stálo s penžlíky, smlouvajících se, jak by slova buď napsána aneb z ust do povětří puštěná na zeleno, červeno, černo, bílo, a jak by kdo chtěl, barvena býti mohla. I ptal sem se: "Nač by to bylo?" Odpovědíno mi: "Aby se poslouchajícímu tak i jinak mozek zabarviti mohl." A já zase: "K líčení-li pak pravdy či lži těch ličidel se užívá?" On: "Co přijde," řekl. "Tak mnoho tedy tu falše a marnosti, jak pravdy a užitků," dím já: a jdu odtud.
MEZI POÉTY. Takž vstoupíme jinam: a aj, tu houf křepkých jakýchsi jonáčků, na vážkách odvažujících a na pídi odměřujících syllaby a plésajících okolo toho a skáčících. I divím se, co to jest; a tlumočník mi dí: "Ze všech umění, která z liter povstávají, není řemeslnějšího a veselejšího nad toto." "A co pak jest?" dím já. Odpověděl: "Co se prostým slov ulíčením spraviti nemůž, to se tímto jich sfaldováním spraví." Vida pak já, že ti, kteří se tomu slov faldování učí, do jakýchsi knih nahlédají, nahlédnu i já a vidím tam: de Culice; de Passere; de Lesbia; de Priapo; de Arte Amandi; Metamorphoses; Encomia; Satirae; summou, frašky, básně, freje a všelikou bůjnost. Což mi všecku tu věc jaksi zošklivilo. Zvláště vida já, že kdo těm syllaboměrcům pochleboval, všecko umění na zvelebování jeho vynakládali; kdo se jim vhod neučinil, všelijakými naň odevšad uštípkami házeli: takže se toho umění jen aneb k pochlebování, aneb k štípání užívalo. Znamenav tedy já, jak to vášniví lidé, pospíšil sem od nich chutně.
MEZI DIALEKTIKY. Jdouce tedy, vkročíme do jiného stavení, kdež dělali a prodávali perspicilla. I ptám se: "Co to jest?" a odpovědí mi, že sou Notiones secundae, kdo je má, že všecko uhlédá nejen po vrchu, ale do vnitř věci: zvláště pak do mozku jeden druhému nahlédati a v rozumu jemu se přebírati že můž. I přicházeli mnozí a kupovali ty brylle, a mistři je učili, jak nastrkovati, a kde potřebí, nakrucovati mají. Mistři pak, kteříž je dělali, obzvláštní na to byli, dílny své po koutech majíce: ale nedělali jednostejných. Někdo dělal hrubé, jiný malé; někdo okrouhlé, jiný hranaté; a každý své chválil a kupce vábil, a hádali se neukojitedlně i házeli na sebe. Některý od každého koupil a všecky sobě nosu spřipínal, někdo jen jedny vybral a přilepil. Tu pak někteří pravili, že předce nemohou viděti tak hluboko; jiní pravili, že vidí, a ukazovali sobě až za mozk ještě a za všecky rozumy. Ale z těch nejedny sem viděl, že když postupovati začali, hned přes kamení a špalky a do dolů (o nichž sem prv pověděl, že jich všudy plno bylo) padali. I ptal sem se: "Jak pak to, poněvadž se skrze ty brylle všecko vidí, že těm ustrkům nevyhýbají?" Odpovědíno mi, že ne brylle, než ti, kdo jich užívati neumějí, vinni sou. Mistři pak pravili, že není dosti brylle dialektiky míti, než že se zrak jasným collyrium z fyziky a matematiky vyčistiti musí. Protož aby do jiných auditorií šli a zrak sobě propravili. Šli tedy, jeden sem, druhý tam. A já svým vůdcům: "Poďmež i my" řekl. Ale toho sem neobdržel dříve, než až sem také ponoukáním Všezvěda několikery ty brylle sobě zjednal a spřipínal: a zdáloť mi se, pravda jest, že cosi víc vidím, a některá věc několikerým způsobem vidína býti mohla. Ale sem vždy, abychom dále šli, že já toho collyrium, o němž tu mluvili, zkusiti chci, dotíral.
MEZI FYZIKY. I šli sme, a uvedli mne na nějaký plac, uprostřed něhož uzřím veliký rozložitý strom, na němž všelijaké listí a všelijaké ovoce (v škořepinách všecko) rostlo: pravili mu Natura. Filozofů vůkol něho zástup byl, vzhlédajících a ukazujících sobě, jak které ratolesti, listu a ovoci říkají. I řekl sem: "Tito, slyším, že se jmenovati těch věcí učí, ale aby přirození stíhati měli, ještě nevidím." Odpověděl mi tlumočník: "S to ne každý býti můž; než hleď na tyto." I vidím některé větvoví ulamovati a lístí i ovoce rozvínati, a kde na ořech přišlo, zubami hrýzti, až jimi třeskotali; ale oni pravili, že to škořepiny praští; a přebírajíce se v nich chlubili se, že jádro mají, tajně jedni druhým, ale řídkým ukazujíce. Já pak, nahlédaje také mezi ně pilně, patrně sem viděl, že zevnitřní sic šupinu a kůru zhmožděnou a rozmačkanou měli, nejtvrdší však škořepina, v níž zavinuté jádro leželo, ještě byla celá. Vida já tu tedy i marnou honosnost, i daremné kvaltování (viděl sem zajisté, jak někteří i oči sobě vyhleděli i zuby vylámali), pobídl sem, abychom jinam šli.
MEZI METAFYZIKY. Takž vstoupíme do nějaké síně, a aj, tu páni filozofové krávy, osly, vlky, hady a všelijakou zvěř; ptactvo, zeměplazy; též dříví, kamení, vodu, oheň, oblaky, hvězdy a planéty, až i anjely před sebou majíce, disputovali, jak by se každému tomu tvoru to, co od jiných rozdílného má, odjíti mohlo, tak aby všickni sobě podobní učiněni byli. I svlékali z nich nejprv formu, pak materii, naposledy všecky případnosti, až holé Ens zustalo. UNUM, VERUM, BONUM. A tu se hádali, jsou-li všecky ty věci jedno a též; jsou-li všecky dobré a jsou-li všecky vpravdě tím, čím jsou; a podobných na sebe víc otázek dávali. Kterýchž pozorujíc někteří, začali se diviti a vypravovati, jak lidský vtip vysoko vyšel, že, hle, všecku bytnost přesáhnouti a všech tělesných věcí tělesnost odlouštiti může a umí: až sem se i já v subtýlnostech těch kochati počal. P. RAMUS. Ale v tom jeden vystoupě volal, že to jen jsou fantazie, aby toho nechali. I potáhl některé po sobě; a jiní byli zhůru, za haeretiky je odsuzujíce, že od filozofie nejvyšší umění a jako hlavu artium odtíti chtějí. Kterýchž hadruňků já naposlouchaje se, šel sem odtud.
MEZI ARITHMETIKY. Vtom jdouce, trefíme mezi jakési, kteříž plnou síň cifer majíce, přebírali se v nich. Někteří berouc z hromady, rozsazovali je; jiní zase přehršlím shrňujíc, na hromádky kladli; jiní opět z těch hromádek díl ubírali a obzvlášť sypali; jiní opět ty díly v jedno snášeli; a jiní zase to dělili a roznášeli, až sem se tomu jejich dílu podivil. Oni mezi tím vypravovali, jak v celé filozofií jistšího umění nad toto jejich není, tu že nic chybiti, nic ujíti, nic nadbýti nemůž. "Nač pak to umění jest?" řekl sem. Oni mé hlouposti se podivíc, hned jeden přes druhého divy mi vypravovati začnou. Jeden, že mi poví, kolik husí v stádě letí, nepočítaje jich; druhý, že mi poví, v kolika hodinách čisterna pěti rourkami vyteče. Třetí, že mi poví, kolik v měšci grošů mám, nenahlédaje tam etc., až se jeden našel, kterýž se písek mořský v počet uvésti podvoloval a o tom hned knihu sepsal (Archimedes.) Jiný příkladem jeho (ale větší subtýlnosti dokázati chtěje) dal se v počítání v slunci létajícího prášku (Euclides.) I užásl sem se: a oni mi k srozumění posloužiti chtíce, ukazovali své regule, Trium, Societatis, Alligationis, Falsi; kterýmž sem jakž takž vyrozuměl. Než když mne do nejzadnější, jenž Algebra aneb Cossa slove, uvésti chtěli, takových sem tam divokých jakýchsi klik a háků hromady uhlédal, že mne o málo závrat nepopadl: a zavra já oči, prosil sem, aby mne odtud vedli.
MEZI GEOMETRY. I přijdeme k jinému auditorium, nad nímž Οὐδεὶς ἀγεωμέτρητος εἰσίτω napsáno bylo; a já zastavě se: "Budem-liž tam moci?" řekl sem, "poněvadž tam geometry toliko pouštějí?" "Poď předce," řekl Všudybud. I vejdem: a aj, tu jich množství, kteříž čáry, háky, kříže, kola, quadráty, puňkty psali, každý sobě sám tiše. Pak jeden k druhému přicházel a ukazovali sobě: některý pravil, že jinak býti má, a tento, že dobře; tož se vadili. Vynalezl-li kdo novou nějakou čáru neb kliku, výskal radostí, a svolaje jiné ukazoval; kteříž ckali, prsty a hlavami točili, a v svůj kout každý běže, také sobě takovou dělal; jeden trefil, jiný ne; takže všecka ta síň po zemi, po stěnách, po stropě plná byla čar, a nedali sobě na ně šlapati, ani se jich dotýkati.
PRAECIPUA APUD GEOMETRAS CONTROVERSIA, DE QVADRANDO CIRCULO. Kteří mezi nimi nejučenější byli, sstupovali se doprostřed a pokoušeli se očsi velmi usilně, načež viděl sem, že jiní všickni s otevřenými usty očekávají: a bylo o tom řečí mnoho, jak by to nade všeho světa subtýlnosti divnější bylo, a kdyby se vynalezlo, že by již nic nebylo nemožného. Já tedy, co to jest, věděti žádostiv jsa, přistoupil sem a spatřil, že kolo mezi sebou mají, o něž otázka jest, jak by z něho quadrát udělán býti mohl. A když se toho s nevypravitedlnou prácí vyhledávalo, rozstoupili se zase, aby každý o tom přemyšloval, sobě poručíc. JOH. SALIGER. Tožť po malé chvíli nenadále jeden vyskočí volaje: "Mám, mám, tajemství odkryté, mám." I shlukli se k němu všickni, viděti a diviti se chvátajíce. A on, vynesa velikou knihu in folio, ukazoval jim. I stali se hlasové a prokřikování, jakéž po vítězství bývá. JOH. CLAVIUS. Ale tomu plésání jiný hned brzo přítrž učinil, co hlasu měl křiče, aby se mámiti nedali, že quadrát není: a postaviv ještě větší knihu, všecky onoho domnělé quadráty zase v kola obrátil, mocně to provodě, že oč se onen pokusil, toho dovésti člověku možné není. I sklopili všickni hlavy a navrátili se k čárám a klikám svým.
MEZI GEODÉTY. My pak odtud do jiné síně sme přišli, kdež prsty, pídi, lokty, sáhy, váhy, míry, sochory, hevery, škřipce a podobné nádobí prodávali a plno bylo měřících a vážících. Někteří samu tu síň měřili, a každý teměř jinák naměřil: pak se nesnadnili a měřili znovu. Někteří měřili stín, na dýl, na šíř, na tloušť: jiní jej na váhu vážili. Summou pravili, že nic není v tom světě, ani krom světa, čeho by se oni doměřiti nemohli. Ale já, trochu se na to jejich řemeslo podívaje, poznal sem, že více pochluby než potřeby bylo. Protož sem hlavou pokyna odtud, šel.
MEZI MUZIKY. I přijdem do jiného pokoje, kdež plno hudeb a zpěvů, břinkání a hlučení rozličných nástrojů spatřím; a některé okolo nich stojící a z vrchu, z důlu, po stranách nazírající a uch nastavující, co to, kde, kudy a kam zní, jak a proč se čím zní neb nezní, vystihnouti chtíce. Někteří pravili, že již vědí, a plésali, pravíce tu Božského cosi býti a tajemství nad tajemství: protož to s velikou chutí a poskakováním rozbírali, skládali, překládali. Ale k tomu se jeden z tisíce nevydařil: jiní jen hleděli. Pakli kdo také ruky přičiniti chtěl, škřípalo to a vrzalo, jako i mně. Takž já vida některé dosti, jakž se zdálo, vzácné lidi za hřičku a maření času to míti, šel sem odtud.
MEZI ASTRONOMY. Tehdy vede mne Všudybud po schodech na jakés pavlače, kdež hromady uzřím lidí žebříky dělajících a k obloze přistavujících: pak lezoucích zhůru a lapajících hvězdy a roztahujících přes ně šňůry, pravidla, závaží, kružidla, a cesty běhů jejich měřících. O čemž někteří usadíc se regule psali, kdy, kde a jak se které scházeti neb rozcházeti mají, vyměřujíce. I podivil sem se opovážlivosti lidské, že až do nebe se zpínati a hvězdám regule dávati smějí; a zachutnav sobě to tak slavné umění, živě sem se ho i sám také chápati počal. Ale poobírav se s tím, čistě sem spatřil, že hvězdy jinák, než jim tito houdli, tancovaly. Což i oni sami znamenavše, na anomalitatem coeli naříkali, vždy jinák a jinák v řád je sobě uvésti se pokoušejíce, až i místa jim měníce, některé dolů na zem strhujíce, Zemi pak zhůru mezi ně sázejíce: summou tak i jinák hypotheses vymýšleli, an dokonále nic se netrefovati nechtělo.
MEZI ASTROLOGY. Někteří tedy nelezli tam více, než zdůlu toliko na ně vzhlédajíce, k čemu se která strojila, šetřili: a spořádajíc trigóny, quadráty, sextíle, conjunccí, opposicí a jiné aspecty, vyhlašovali budoucí, buď veřejně světu, nebo soukromě jistým osobám, štěstí a neštěstí, nativitéty a pranostiky píšíc a mezi lidi pouštějíc. Z čehož nejednou na lidech bázeň a strach, nejednou veselost se dělala, zvlášť některých: jiní nedbali nic, házeli tím v kout, spílali zhvězdlhářů, pravíc, že oni i bez pranostiky dosti se najísti, napiti, naspáti mohou. Na kterýž však postranní soud, zdálo mi se, že dbáti nesluší, jestliže jen umění samo v sobě jisté jest; ale čím sem na ně víc šetřil, tím sem jistoty méně znamenal: trefilo-li předpovídání jednou, pětkrát zato chybilo. Rozuměje já tedy, že tu i bez hvězd hádati nenesnadno, kdež uhodnouti pochvalu, chybiti výmluvu má, za marnost sem položil déle se s tím meškati.
MEZI HISTORIKY. I vyjdeme opět na jiný plac, kdež, aj, novou věc spatřím. Nebo tu nemálo jich stálo s jakýmis křivými, ohnutými trubami, jejichž jeden konec k očím sobě cpali a druhý přes rameno za hřbet sobě stavěli. Což co by bylo, když sem se ptal, odpověděl mi tlumočník, že jsou perspicille, kterýmiž se za hřbet hledí. Nebo pry kdo člověkem býti chce, musí nejen, co před nohama leží, viděti, ale i na to, co již přešlo a za hřbetem jest, se ohlédati, aby z minulého přítomnému a budoucímu se učil. Takž já za novou to věc maje (nevěděl sem zajisté předtím, aby takové oklikovaté perspicille býti mohly), prosil sem jednoho, aby mi trošku na pohlednutí zapůjčil. I podali mi jich několik: a aj, potvorná věc! skrze každé jináč a jináč viděti bylo. Skrze jedno věc některá daleko se zdála; skrze druhé tatáž blíž; skrze jedno té, skrze jiné jiné barvy; skrz třetí toho třeba ani nebylo; takže sem to vypruboval, že se tu nač ubezpečiti není, že by tak, jakž se ukazuje, bylo, než jak které perspicillum přistrojeno, tak že věc očím barví. Z nich pak viděl sem, že každý své perspectivě věří; protož se o lecos dosti trpce hádali. Což mi se nelíbilo.
MEZI ETHIKY A POLITIKY. Když mne jinam vésti počnou, ptám se: "Brzy-li pak těm učeným konec bude? však již až teskno mezi nimi se motati." "Nejlepší pozustává," řekl Všudybud. I vkročíme na nějakou síň, kteráž plná byla obrazů, po jedné straně pěkných a libých velice, po druhé straně mrzutých a přepotvorných: okolo nichž chodili filozofi, nejen na ně vzhlédajíce, ale i což oněm k kráse, těmto k mrzutosti barvami přidati mohli, přidávajíce. I ptal sem se: "Co to jest?" A tlumočník mi dí: "Co nevidíš nápisů na čelích?" A vodě mne ukazuje mi ty nápisy, Fortitudo, Temperantia, Justitia, Concordia, Regnum etc. a z druhé strany, Superbia, Gula, Libido, Discordia, Tyrannis etc. Filozofi pak prosili a napomínali všech přicházejících, ty pěkné aby milovali, škaredé v nenávist brali, onyno, jak nejvíc mohli, schvalujíce, tyto jak nejvíc mohli, hanějíce a hyzdíce. Což mi se dobře líbilo a řekl sem: "Nu, tutoť již aspoň lidi nacházím, kteříž hodnou věc pokolení svého činí." Mezitím uhlédám já, že ti milí napominatelé nic více sami k pěkným těm kontrfektům než k druhým nelnuli, ani se těchto co víc než oněch ostýchali: nýbrž nejedni velmi chutně okolo nich se omětali; a jiní to vidouc také se tam obraceli a s těmi potvorami laškování a kratochvíle sobě strojili. I řekl sem s hněvem: "Tutoť já vidím, že lidé (jakž Ezopů vlk řekl) jiné mluví a jiné činí: co usty chválí, od toho jim mysl letí, a co sobě jazykem oškliví, k tomu jim srdce lne." "A ty tuším anjelů mezi nimi hledáš?" řekl ofukna se tlumočník. "Také-li pak se tobě kdy co líbiti bude? všudy ty uhonu najdeš." Takž sem umlkl a hlavu sklopil: zvlášť vida, že i jiní všickni, kteří, že jich pozoruji, rozuměli, nelibě na mne vzhlédali. I šel sem, nechaje jich tu, ven.
Vysvětlivky k textu
Bion: kynický filosof učil, že klid je základem štěstí. Anacharsis, rovněž jeden ze sedmi mudrců, mnoho cestoval, Thales je prvním z miletské školy, Hesiodos básník, autor díla "Práce a dnové", kde básní také o orbě, adeptům pythagorského učení bylo prý nařízeno cvičit se v mlčení, Epimenides byl básník a filozof, kněz Diův a Apollonův, který prožil více než 50 let ve spánku v jeskyni diktajské. Archimedes, slavný matematik a fysik III. stol. př. n. l. když našel zákon o páce, prý prohlásil: "Dejte mi pevný bod, kde bych stanul a já pohnu zemí." Solon (VII. st. př. n. l.) byl athenským zákonodárcem, tvůrcem Solonovy ústavy. Galenus byl slavný lékař starověký, zakladatel lékařské školy. Eukleides (306 - 283) slavný matematik, zakladatel geometrie. Kleobulos, Periandros, Pittakos, Bias patřili k sedmi mudrcům. Epiktetos, stoik, byl otrokem, Seneca, rovněž římský stoik, patřil k největším římským boháčům, Timon byl známý misantrop v Athénách. Demokritos býval označován jako filozof "usměvavý", Herakleitos jako "plačtivý". Zeno byl filozof stoický, zakladatel tohoto směru, Anaxarchos, byl filozofem demokritovské školy.
provodil: provozoval;
Pavlem Tarsenským (sv. Pavlem z Tarsu v maloasijské Cilicii);
rafíčkami: pisátky;
co které kterému přijde: jak se co k čemu hodí;
co přijde: jak právě třeba;
řemeslnějšího: umělejšího;
ulíčením: vyzdobením;
de Culice atd.: latinské básně volného obsahu, hlavně A. Val. Catulla (De passere, De Lesbia) a P. Ovidia Nasona (De arte amandi, Metamorphoses);
frašky: tatrmanství;
básně: smyšlenky;
freje: milkování;
chutně: ochotně;
dialektiky (dialektika je v středověku pojímána jako návod k disputaci, ars bene disserendi);
perspicilla: kukátka;
Notiones secundae (notiones primae, první pojmy, pojmy věcí samých o sobě; notiones secundae, pojmy věcí, jak je vnímá lidská mysl);
neukojitedlně: nesmiřitelně;
do dolů: jam;
collyrium: oční mast;
propravili: vyčistili;
fyziky: zkoumateli přírody;
rozvínati: rozbalovati;
dříví: stromy;
odjíti: odejmouti;
forma: materia atd.: jde o aristotelsko-scholastické chápání jsoucna;
případnosti (akcidence) jsou nepodstatné znaky, které mohou býti odňaty, aniž se tím podstata věci poruší, na př. barva;
Ens je nejzákladnější znak věcí, totiž, že jsou; dalšími znaky jsou hmota, z níž věc je, a forma, v níž se hmota projevuje;
odlouštiti: odděliti;
Petrus Ramus: Pierre de la Ramée, 1515 až 1572, byl ve svém mládí prudkým odpůrcem aristotelovské logiky; proti její umělkovanosti tvořil v "Dialecticae partitiones" 1543 novou, "přirozenou logiku"; o Rama byly dlouhé boje mezi učenci;
potáhl: získal, slákal;
haeretiky: kacíře;
artium: umění;
přehršlím (spojením obou dlaní);
ujíti: ztratiti se;
čisterna: kašna;
Archimedes (287 - 212 př. Kr.) ve zvláštním spise, Psammités, vyvrátil názor, že není možno spočítati počet zrn mořských;
Euclides (kol 300 př. Kr.), svými Elementa tvůrce geometrie;
Trium: trojčlenka;
Societatis: počet spolkový, úměrné dělení jisté veličiny podle daných podmínek;
Alligationis: zjišťuje hodnotu směsi ze složek různých kvalit;
Falsi: hledá řešení zkusmo;
Cossa: libovolná věc, x;
o málo ne - skoro;
Oudeis ageómetrétos eisitó: Nikdo nevcházej, kdo neznáš geometrii; nápis nad vchodem do filosofické školy Platonovy v Athénách;
ani se jich dotýkati: narážka na Archimedovo: Nedotýkej se mých kruhů;
Praecipua apud geometras atd.: hlavní rozpor mezi geometry o kvadraturu kruhu; tj. úlohu, jak proměniti kruh v stejnoplochý čtverec pravítkem a kružítkem;
Jos. Just. Scaliger: filolog, pokusil se r. 1594 v "Cyclometriae elementa duo" o řešení kvadratury kruhu; jeho názory vyvrátil jesuita Christophorus Clavius;
in folio: velikého formátu;
Christophorus Clavius (1537 - 1612): Refutatio Cyclometriae Jos. Scaligeri;
mocně: přesvědčivě;
provodě: dokazuje;
nesnadnili: svářili;
vzácné: slavné;
cesty běhů hvězd: vzájemný poměr planet a hvězd, stále se měnící, byl vysvětlován velmi složitými domněnkami;
čistě: dobře;
anomalitatem coeli: nepravidelnost nebeskou;
Astrologie vycházela pro své věštby ze vzájemné polohy (aspektů) planet, mezi něž se počítaly i slunce a měsíc a z nichž každá měla svou povahu a vliv na jistý obor lidských věcí: jsou-li od sebe o 60 stupňů, tvoří sextile, o 90 stupňů kvadrát, o 120 trigón, o 180 oposici; konjukce, sextile a trigón jsou aspekty příznivé, kvadrát a oposice nepříznivé;
nativitéty se vystavovaly dětem při narození;
pranostiky: prognostiky, vlastně věštění z hvězd;
šetřil: dával pozor;
oklikovaté: zakřivené;
ubezpečiti se: spolehnouti se;
perspectivě: způsobu nazíráni;
mrzutosti: ošklivosti;
Fortitudo atd.: Statečnost, Střídmost, Spravedlnost, Svornost, Řádná vláda - Pýcha, Obžerství, Zvůle, Nesvornost, Tyranie;
kontrfektům: obrazům;
Ezopů vlk: Ezopův: v bajce "Vlk a baba" – ve vydání Jana Albína z roku 1557 č. CXXXVI. – baba jednak hrozí vlkem dítěti, jednak je těší, že vlka zabije;
ofukna se: osopiv se.
CHAPTER XI
THE PILGRIM CAME AMONG THE PHILOSOPHERS
Then my interpreter addressed me: "Now I shall lead you among the philosophers whose task it is to discover the means of correcting all human deficiencies and to show the essence of true wisdom." "God grant that I shall at last learn something certain," said I. "Of course you will, " he replied; "for these are men who know the truth of everything, without whose knowledge neither heaven manifests itself nor does the abyss hide anything; they guide human life nobly to virtue, enlighten communities and countries, and have God for their friend; for their wisdom penetrates His secrets." "Let us hurry, please, " I urged; "let us go among them as quickly as possible." But when he brought me among these men, and I saw a crowd of these oldsters with their strange antics, I stood as if petrified. For there Bion sat still, Anacharsis strolled about, Thales flew, Hesiod plowed, Plato chased ideas in the air, Homer sand, Aristotle disputed, Pythagoras kept still, Epimenides slept, Archimedes tried to push the earth away, Solon was composing laws and Galen prescriptions, Euclid was measuring the hall, Cleobulus was peering into the future, Periander was defining duties, Pittacus was waging war, Bias was begging, Epictetus was serving, Seneca, sitting among tons of gold, was extolling poverty, Socrates was confiding to everybody that he knew nothing, Xenophon, on the contrary, was promising to teach everything to everybody, Diogenes, peering out of his barrel, was deriding all passersby, Timon was cursing all, Democritus was laughig at it all, Heraclitus, on the contrary, was weeping, Zeno was fasting, Epicurus was feasting, while Anaxarchus was holding forth that all these things were only apparent, not real. Moreover, there was a flock of smaller philosophical fry, each of whom was doing something extraordinary; but I neither remember nor care to recount it all. Observing it all, I said: "Are these, then, the wise men, the light of the world? Alas! Alas! I had hoped for better things! For these act like peasants in a tavern: they all howl, and each to a different tune." "You are a dunce," my interpreter retorted, "you do not understand such mysteries." Hearing that there were mysteries, I began to scrutinize the crowd meticulously, while my interpreter began to explain them to me. Straightway a man (called Paul of Tarsus) in a philosopher's garb, approached me and whispered into my ear: "If any man among you thinks he is wise in this world, let him become a fool that he may be wise. For the wisdom of the world is but foolishness with God. For it is written: The Lord knows the thoughts of the wise that they are futile." Perceiving that what my eyes have seen and my ears have heard agreed with this speech, I willingly acquiesced and said: "Let us go elsewhere." My interpreter scolded me for being such a fool, saying that when I might learn something among the wise, I ran away from them. But I pressed on in silence.
2 HE CAME AMONG THE GRAMMARIANS. We then entered a lecture room full of young and old, who, with pointers in their hands, were engaged in drawing letters, dashes, and dots; whenever any of them wrote or pronounced his formula differently from the rest, they either ridiculed or scolded him. Moreover, they hung some words on the wall and disputed as to what belonged to which; then they composed, separated, or transposed them variously. I looked at this for a while, but seeing nothing in it, I said: "These are but childish trivialities. Let us go elsewhere."
3 AMONG THE RHETORICIANS. Thereupon we entered another hall where many were gathered with brushes in their hands, discussing how words, either written or escaping from the mouth into the air, could be painted green, red, black, white, or any other color desired. I inquired what the purpose of this procedure. "This is done in order that the hearers' brain may be colored in different ways," my interpreter replied. "Are these disguises intended to bring out truth or falsehood?" I continued. "Either one, " he answered. "Then there is as much fraud and falsehood as truth and benefit in it," I remarked, and went out.
4 AMONG THE POETS. We then entered another place; and behold! a crowd of spry-looking adolescents weighing syllables in scales and arranging them in [metrical] feet, meanwhile rejoicing over their work and skipping about. I was amazed and inquired what it all meant. "Of all literary arts, " my interpreter explained, "this one is the most skillful and gay." "But what is it ?" I inquired. "Whatever cannot be managed by simple coloring of the words, " he answered, "is accomplished by this folding process." Noticing that those who were learning this art of word-folding consulted certain books, I also glanced into them and read their titles: De Culice, De Passere, De Lesbia, De Priapo, De arte amandi, Metamorphoses, Encomia, Satirae, or in a word, farces, poems, comedies, and all kinds of other frivolities. This made me somehow loathe the whole thing. Especially when I perceived that whenever anyone flattered those syllable-mongers, they expended all their art on his adulation; but whenever anyone displeased them, they showered him with sarcasms. Thus the art was used for nothing but flattery or defamation. Discerning what passionate folk they were, I gladly hurried away from them.
5 AMONG THE DIALECTICIANS. Entering another building, we found that lenses for glasses were ground and sold there. I inquired what they were. Notiones secundae, they told me. Whoever possessed them could see not only the exterior of things, but to their very core; especially could one look into another's brain, and scrutinize his mind. Many people came to buy these glasses, and the masters taught them how to put them on and, if need be, to readjust them. There were special master glass-grinders who had their workshops in obscure nooks; but they did not make the glasses identical. One made them lage, another small; one round, another polygonal. Each praised his own wares and tried to attract buyers, while among themselves they quarreled perpetually and heckled each other. Some buyers purchased glasses from each of the makers, and put them all on; others selected and used only one pair. Thereupon some complained that even so they could not penetrate as deeply as they had been told, while others claimed that they could, and pointed to each other beyond the mind and all reason. But I noticed that not a few of these latter, venturing to step out, stumbled over boulders and stumps and fell into ditches, of which, as I had remarked before, the place was full. "How does it happen, " I asked, "that although everything may be seen through the glasses, these people do not avoid the obstacles?" I was told that it was not the fault of the glasses, but of the people who did not know who to use them. The masters added, moreover, that it was not sufficient to possess the glasses of dialectic, but that the eyes must be cleared with the bright eye-salve of physics and mathematics. Therefore, they advised the buyers to repair to the other halls and to have their eyesight improved. Accordingly, they went, one here, another there. Thereupon, I said to my guides: "Let us follow as well." We did not go, however, until at the prompting of Mr. Searchall I had procured and put on several pairs of these glasses. It is true that I seemed able to discern somewhat more than before, and that a particular thing could be seen from several points of view. But still I insisted that we proceed to the place where I could try the eye-salve of which they had spoken.
6 AMONG THE NATURAL SCIENTISTS. So we went, and they led me to a certain square in the center of which I saw a large, wide-spreading tree bearing diversely-shaped leaves and various fruit (all in hard shells); they called it Nature. A large number of philosophers had gathered around, examining it and explaining to each other what the name of each branch, leaf, or fruit was. "These, I hear, are learning the names of these things, " I said, "but I do not perceive that they apprehend their real being." "Not every one is able to do that, " my interpreter anwered; "nevertheless, watch these men here. " I saw some of them break off the branches and open the leaves and the shell, and finding the nut, cracking it with such a force that they well-nigh broke their teeth: but they claimed to have broken the shells; then picking over the crushed mass, they boasted to have discovered the kernel, and surreptitiously showed it to a select few among the company. But when I diligently scrutinized the procedure, I perceived plainly that although they had indeed broken the outer husk and the integuement, the inner hard shell, containing the kernel, remained whole. Being thus aware of their immodest boasts and futile toil (for some of them had lost their sight and broken their teeth) I suggested that we go elsewhere.
7 AMONG THE METAPHYSICIANS. Thereupon, we entered another hall; and lo! it was full of philosophical gentlemen who were examining cows, asses, wolves, serpents, and various other beasts, birds, reptiles, as well as wood, stone, water, fire, clouds, stars, planets, and indeed even the angels; thereupon, they held disputations among themselves as to how each creature could be deprived of its distinctive characteristics so that all might become alike. They first divested them of their form, then of their substance, and finally of all their "accidents", until nothing but the "being" remained. Then they quarreled whether all these things were one and the same; or whether they were all good; or whether they really were what they appeared to be; and about many other similar questions. Some of those observing them expressed their amazement at the surpassing keenness of the human wit that was able to fathom the essence of all things and to divest all corporeal beings of their corporeality; indeed, I myself began to be fascinated by these subtleties. Just then, however, a man stepped out, crying that all these studies were but fantasies, and exhorted all to abandon them. Thereupon, some were indeed drawn after him. But others rose up and condemned them as heretics, accusing them of wishing to deprive philosophy of its highest art and, as it were, of decapitating knowledge. Having listened sufficiently to these wranglings, I went away.
8 AMONG THE ARITHMETICIANS. Then going on, we lighted upon some whose hall was filled with ciphers, which they were sorting. Some took a little from the heap and set it apart; others were scooping handfuls of it, piling it back into heaps; then some took a portion away from the pile and placed it separately; while others were engaged in gathering these fractions into one heap again. Another group divided and distributed it separately, until I was amazed at their doings. All the time they were telling each other that in the entire range of philosophy there is no science more exact than theirs, for with them there could be no lack, no loss, and no excess. "But what is the use of this science?" I asked. They, astonished at my stupidity, vied with each other in recounting to me many marvels: one offered to tell me how many geese were flying in a flock without counting them, another, in how many hours a cistern, equipped with five pipes, would empty itself: another offered to tell me how many groats I had in my purse without looking into it. Finally one was found who was willing to count the number of the sand grains of the sea, and straightway wrote a book about it. Another, following his example (wishing to exhibit his greater ingenuity) undertook to count dust flying in sunlight. I stood amazed; they, to help me comprehend it, showed me their rules: trium, societatis, alligationis, falsi, with which I became more or less acquainted. But when they wished to lead me to the farthest, called algebra or cossa, I saw there such heaps of bizarre-looking signs and hooks that I was nearly overcome with giddiness; shutting my eyes, I begged to be led away.
9 AMONG THE GEOMETRICIANS. We came to another auditorium, the inscription over the entrance of which read, Udeis ageometretos eisito. I stopped and inquired: "Shall we be permitted to enter, since only geometricians are admitted?" "Just walk in," Mr. Ubiquitous urged. We entered; and behold! a large group of men were there engaged in drawing lines, hooks, crosses, circles, squares, and points, each quietly, by himself. Then one stepped over to his neighbors and they exhibited their work to each other: one said that it should be done otherwise, the other that it was right; thereupon they quarrelled; if one discovered some new line or hook, he shouted with joy, and calling others, showed it to them. They envied him, and twirled their fingers, and wagged their heads; running back to their respective nooks, they tried to emulate the discovery; one hit on it, but another did not; thus the entire hall, the floor, the walls, and the ceiling, was covered with their lines; they permitted no one to tread on them or to touch them.
10 PRAECIPUA APUD GEOMETRAS CONTROVERSIA, DE GUADRANDO CIRCULO. The most learned among them gathered in the center, attempting very earnestly to solve a task, the accomplishment of which the rest awaited with open mouths; this problem raised a great deal of talk: it was claimed that its solution would exceed in ingenuity all the other wonders of the world, that nothing would henceforth be impossible. Curious, I approached and perceived that they stood about a circle attempting to square it. After spending a prodigious amount of labor, they dispersed, enjoining each other to ponder the problem separately. A short time after one of them suddenly jumped up: "Eureka! I have it! The mystery is revealed!" he shouted. JOHN SCALIGER. They all crowded around him, hastening to see and to admire his discovery. He, producing a large folio volume, brought forth the proof. Thereupon arose shouting and tumult such as is heard after a victory. JOHN CLAVIUS. But another man put an end to the rejoicing, shouting at the top of his voice that they should not let themselves be deluded, that it was not a square. He then produced an even larger volume in which he converted all the supposed squares into circles again, strongly maintaining that the thing attempted by his colleague was an impossible task for any man. They all hung their heads and returned to their lines and their books.
11 AMONG THE LAND SURVEYORS. Thence we passed on to another hall where there were offered for sale fingers, spans, yards, fathoms, weights, measures, levers, windlasses, pulleys, and similar implements. This hall was full of people engaged in measuring and weighing. Some measured the hall itself, and almost every one arrived at a different result. This led to disputes and renewed measuring. Some even measured the length, width, and depth of a shadow; others weighed it on scales. In short, they said that there was nothing in or out of the world which they could not measure. Watching their trade a little, I perceived that there was more boast than use in it. Therefore, shaking my head, I went away.
12 AMONG THE MUSICIANS. We entered another room which was filled with music, singing, and the strumming and jangling of various instruments; there were men standing around these instruments, scrutinizing them from above, below, and from the sides, placing their ear close to them in order to comprehend the what, where, whence, and whither of the sound, and how and why it either did or did not sound. Some said that they already understood it, and exulted over it, declaring it something divine and a mystery of mysteries; therefore, with great delight and dancing they took the sounds apart, put them together, or transposed them. But not one in a thousand succeeded in this undertaking; the rest merely looked on. Whenever any of these latter laid his hand to an instrument, it squeaked and screeched, as happened to me. Seeing that some who appeared to be men of quality regarded this profession as a mere amusement and waste of time, I went away.
13 AMONG THE ASTRONOMERS. Then Mr. Ubiquitous led me up some stairs to a kind of balcony, where l saw a great crowd of men making ladders and setting them against the sky; thereupon, they climbed up, and were catching at the stars; they stretched out their cords, rulers, plummets, and compasses over the stars and measured their orbits. Some then sat down and wrote rules prescribing when, where, and how the stars should approach or recede from each other. I was amazed at this piece of human impertinence, daring to raise itself to the skies and to give orders to the stars; but conceiving a liking for such an exalted science, I began to take a lively part in it. But after some little experience, I clearly discerned that the stars refused to dance to the astronomers’ tune. They themselves, perceiving this fact, lamented "the anomalies of the sky." Nevertheless, they persisted repeatedly in their efforts to prescribe order to the stars, even changing their locations, or pulling some down to the earth, or raising the earth among them. In general, they continued to advance one or another hypothesis, although none could be found to agree perfectly with the facts.
14 AMONG THE ASTROLOGERS. Some, therefore, climbed to the stars no more, but remaining on the ground, watched them, endeavoring to determine what each star was about to do. They arranged their trines, quartiles, sextiles, conjunctions, oppositions, and other aspects, prognosticating therefrom future fortunes or misfortunes either publicly to the whole world or privately to certain individuals. Furthermore, they read horoscopes, wrote prognostics, and distributed them among the people. Not infrequently the populace stood in fear and trembling of these prognostications, although at other times they made fun, especially of certain of them; others disregarded the prognostications altogether and threw them away, denouncing the astrologers as astro-liars saying that even without the predictions they enjoy their meat, drink and sleep well. But it appeared to me that this one-sided judgment should not be heeded, if only the science itself were reliable. However, the more I scrutinized it, the less certainty I found in it. If the predictions proved correct once, they failed five other times. Well aware that it was not difficult to guess some things even without the stars, when in the case of success one gained praise and in the case of failure one could always find an excuse, I deemed it useless to concern myself with such matters any longer.
15 AMONG THE HISTORIANS. We came out upon yet another square where I beheld a new scene. Not a few men stood there holding strangely curved and crooked tubes, one end of which they placed to their eye and the other they placed over their shoulder backwards. I inquired what these instruments were; my interpreter answered that they were telescopes with which one could see behind one’s back. "For whoever desires to be a man," he said, "needs to look not only at what lies at his feet, but must also turn to the past which is behind his back, that he may learn lessons from it for the present and the future." Regarding this as a new thing (for I did not know that such backward-curved telescopes existed) I begged one of the men to loan me his instrument for a while. They handed me several of them: and lo! what an uncanny thing! through each one I saw things differently. Through one a thing appeared distant, through another, nearer; one made things appear one color, another a different one; and through a third every thing disappeared altogether. Thus I became convinced that there was no certainty that the things I saw really were as they appeared, for it all depended upon the peculiarity of the particular telescope what color the objects appeared to the vision. I also observed that each of these men believed only his own instrument; consequently, they quarreled quite acrimoniously about some things. This I disliked.
16 AMONG THE MORALISTS AND THE POLITICIANS. When my guides led me elsewhere, I inquired: "How soon will there be an end to these learned professions? I am getting weary with floundering among them." "The best is yet to come," replied Mr. Ubiquitous. With that we stepped into a hall which was full of pictures: on one side were some very beautiful and pleasing, while on the other were some hideous and most repulsive; certain philosophers were walking about, not only gazing at the pictures, but also adding touches of color, as far as they were able, to the beauty or the repulsiveness of each respective kind. I inquired what was going on. To that my interpreter answered: "Do you not see the inscriptions on the foreheads of the portraits?" Then leading me around, he pointed out the titles, such as Fortitude, Temperance, Justice, Concord, Government, etc. On the other side were displayed Haughtiness, Gluttony, Lust, Discord, Tyranny, etc. The philosophers implored and exhorted all visitors to love the beautiful pictures and hate the ugly, extolling the former, denouncing and condemning the latter with all their might. This greatly pleased me, and I said: "At last I find men doing something to benefit their generation." But meanwhile, I perceived that those fine exhorters were no more fond of the beautiful than of the ugly pictures, nor did they give preference to the former; indeed, not a few of them keenly relished frisking about the hideous ones. Perceiving this, the rest were likewise attracted to them and began to disport and amuse themselves with those monstrosities. Thereupon, I angrily exclaimed: "Here I observe that men say one thing and do another (as Aesop’s wolf remarked); for what their mouth praises, their mind repudiates; and what their tongue professes to abhor, their heart cleaves to." "You seem to see angels among men!" my interpreter reproached me. "Will anything ever please you? You find fault everywhere!" Thereupon, I hung my head and kept silent; especially when I perceived the resentful looks of so many who were aware of my observing them. So I went out and left them.