XLIII. Svoboda Bohu oddaných srdcí (The Liberty of Hearts Devoted to God)

Table of Contents

KAPITOLA XLIII.

SVOBODA BOHU ODDANÝCH SRDCÍ

PRAVÍ KŘESŤANÉ NEPOHNUTÍ JSOU. Odtud jim jde to, čehož všickni nejmoudřejší světa v svých věcech darmo hledají: plná jmenovitě svoboda myslí, aby žádné věci kromě Boha podrobeni a zavázáni nebyli, proti své vůli něco činiti povinni nejsouce. Ješto v světě všudy na skrz plno bezděčnosti sem viděl: každému jinák, než vinšoval, jeho věci šly, každý se víc, než slušelo, buď sebou, buď jinými vázal a násilím buď své vlastní vůle, buď jiných tažen jsa, s sebou neb jinými vždycky boj měl. Tuto vše ticho. Nebo každý z nich Bohu se cele oddada, nic na žádnou jinou věc nedbal a žádného kromě Boha nad sebe vyššího nepoznával. Protož rozkazů světa neposlouchali, sliby jeho od sebe pryč házeli, pohrůžkám se smáli, zevnitřní všecko za špatné pokládajíce, protože vnitřním svým dobrým jisti jsou.

A NEÚSTUPNÍ. To působí, že křesťan, jinák sic přístupný, snadný, ochotný, služebný jsa, v privilejium však srdce neústupný jest. Protož se ani přátely ani nepřátely, ani pánem ani králem, ani ženou ani dětmi, ani sám sebou naposledy, tak neváže, aby jim k vůli něco z úmyslu svého, jmenovitě z bázně Boží, změniti měl: než kráčí sobě přímým krokem všudy. Co svět koli dělá, povídá, hrozí, slibuje, poroučí, prosí, radí, nutí, on sebou nikam hnouti nedá.

NEJVYŠŠÍ SVOBODA A NEJVYŠŠÍ POROBA SPOLU. Svět, jakož všudy převrácený jest a místo pravdy stín lapá, tak i tuto: svobodu v tom zakládaje, aby kdo sobě volen jest, žádnému se v ničemž nechtěl propůjčovati, buď lenost, neb pýchu, neb vášeň tím provodě. Ale křesťan daleko jinák činí; kterýž ohradě jen srdce dobře, aby se v svobodě své samému Bohu chovalo, jiné všecko k bližního potřebám obrací. Jakož sem viděl a poznal, že nad člověka Bohu oddaného nic v světě služebnějšího, a nech třeba dím, otročtějšího není: kterýž i v nejmenší služby, za něž by se světem opojený styděl, rád s ochotností se vydává. Když jen, že co bližnímu prospěti můž, vidí, nic se nerozpakuje, nic neodkládá, nic sebe nelituje, nic konané své služby nezveličuje, neodrhá, nepřestává: buď že vděčnost neb nevděčnost vidí, předce slouží pokojně vesele.

A JAK TO PĚKNÁ VĚC. Ó blahoslavená porobo synů Božích, nad niž nic svobodnějšího vymyšleno býti nemůže: kdež člověk Bohu samému se podrobuje, aby jinde všudy rozvázán byl! Ó nešťastná světa svobodo, nad niž otročtějšího nic býti nemůže: kdež člověk samotného Boha nedbaje, jiným věcem mizerně se v manství podrobovati dá; jmenovitě, kdež slouží tvorům, nad nimiž panovati měl, a odporuje Bohu, jehož poslouchati měl. Ó smrtedlní, kéž tomu rozumíme, že jediný jest, jediný toliko vyšší nad nás, Hospodin Učinitel náš a budoucí soudce: kterýž sám moc maje rozkazovati nám, nerozkazuje však jako otrokům, ale jako dítek zůve ku poslušenství svému, svobodné nás a nesvázané, i když posloucháme, míti chtěje. Jistě žeť Kristu sloužiti jest kralovati. Nýbrž manem Božím býti větší jest sláva, nežli všeho světa monarchou býti: a co pak přítelem a dítětem Božím býti bude.


Vysvětlivky k textu

snadný: povolný;
neodrhá: nevyčítá;
zůve: zve, povolává.

CHAPTER XLIII

THE LIBERTY OF HEARTS DEVOTED TO GOD

THE TRUE CHRISTIANS ARE UNMOVED. From this source they derive what the wisest of the world vainly seek in their endeavors—namely, the entire freedom of mind, that they may be subjected to or bound by nothing but God nor be bound to do anything contrary to their will. The world was full of coercion, all things having gone contrary to everyone's desires, each being inordinately bound either by himself or by others; hence he, having been compelled by the force of his or someone else's will, has ever been struggling either with himself or with others. On the contrary, here all is serene. For all having given themselves to God so completely that they care nothing else, acknowledge no one above themselves but God. Hence, they do not obey the commands of the world, and spurn its promises, laughing at its threats, regarding as inferior all external things because of the certainty of the value of their inward riches.

2 AND UNYIELDING. Consequently, the Christian, otherwise quite approachable, yielding, willing, and obliging, in the privilege of his heart is adamant. Hence he is bound neither to friends nor foes, nor to lord or king, neither to wife nor children, nor finally even to himself to such an extent that he feels obliged, for their sake, to recede in any way from his purpose, namely, from the fear of God, but rather strides steadfastedly forward. No matter what the world may do, say, threaten, promise, command, beg, advise, or urge, he does not permit himself to be moved.

3 THE GREATEST FREEDOM TOGETHER WITH THE GREATEST BONDAGE. The world, ever perverse, and grasping a shadow in place of the truth, imagines that liberty consists in being free, in serving no one, but in surrendering oneself to idleness, pride, and passions. On the contrary, the Christian acts far differently; for he, after fortifying well his own heart that it may preserve its freedom in God, employs all else in ministering to the needs of his fellows. For I have seen and learned that no greater servitude exists anywhere, and none is more enslaved, if I may use the expression, than the man devoted to God: for he performs willingly and gladly even the lowest menial services which one intoxicated with the world despises. Whenever he sees an opportunity to be of benefit to his fellows, he hesitates not or holds not back for a moment, pities not himself, exaggerates not the rendered, does not continually remind others of them, perseveres ever, and whether treateed with gratitude or not, quietly and joyfully keeps on serving.

4 AND WHAT A DELIGHT THIS IS. Oh, the blessed servitude of the sons of God, than which nothing freer can be imagined, in which man submits himself to God in order to be free everywhere else! Oh, the unhappy liberty of the world, than which no greater slavery can exist, in which men disregarding God permit themselves to become miserably enslaved by things! Particularly when they serve creatures over whom they should rule, and resist God when they should obey. Oh, mortals, would that we might understand that there is but One and only One who is higher than we; the Lord, our Maker and our future Judge! Who, having the power to command us, does not constrain us as slaves, but calls us as children to His obedience; desiring that even when we obey we may do so freely and unconstrainedly. Truly, to serve Christ is to reign; and to be a vassal of God is a greater glory than to be the monarch of all the earth; what then shall it be to be a friend and a child of God!

snadný: povolný

neodrhá: nevyčítá

zůve: zve, povolává