KAPITOLA XXXVIII.
KRISTA ZA HOSTĚ DOSTAL
OSVÍCENÍ NÁŠE Z HŮRY JDE. O tom já sám s sebou přemyšluji, a co dál bude, čekám. A aj, zvrchu zastkví se světlo jasné, k němuž já očí pozdvihna, spatřím vrchní to okno plné blesku, v kterémž, aj, blesku spouští se ke mně dolů jakýsi, postavou sic podobný nám lidem, ale jasností právě Bůh. Jehož oblíčej, ačkoli se náramně stkvěl, očím však lidským snesitedlný byl; aniž z něho hrůza šla, ale líbost jakási, jíž sem podobného v světě nikdež neznamenal. Ten tedy, sama vlidnost, sama ochotnost, těmito nejprv ke mně přemilými slovy promluvil:
KDEŽ VŠEHO SVĚTLA A POTĚŠENÍ STUDNICE. "Vítej, vítej, můj synu a bratře milý!" A to pověděv, objal mne přívětivě a políbil. Z něhož mne přepochotná jakási vůně projala a nevypravitedlnou radostí tak sem projat, že slzy tekly z očí mých; aniž sem na to takové nenadálé přivítání co věděl odpovědíti, kromě že sem z hluboka vzdechna, pokornýma na něj očima vzhlédl. Kterýž radostí mne zděšeného vida, takto ke mně dále promluvil: "Kdežs pak byl, synu můj? Kdes byl tak dlouho? Kudys chodil? Čehos v světě hledal? Potěšení? I kdežs ho hledati měl než v Bohu? a kde Boha než v chrámě jeho? a který chrám Boha živého, než chrám živý, kterýž on sobě sám připravil, srdce tvé vlastní? Díval sem se, synu můj, kdyžs bloudil: ale již sem se déle dívati nechtěl, přivedl sem tě k sobě, tebe do tebe uveda. Nebo tu sem sobě zvolil palác k bydlení svému: chceš-li tu bydliti se mnou, najdeš tu, čehožs v světě nadarmo hledal, pokoj, utěšení, slávu a sytost všeho. Toť slibuji, synu můj, zklamán nebudeš jako tamto."
ODDÁNÍ SE PÁNU JEŽÍŠI CELÉ. Já ty řeči slyše, a že to můj Spasitel Ježíš Kristus, o němž sem i prvé v světě povrchně něco slýchal, jest, srozuměv, ne jako v světě s bázní a pochybováním, ale s plným potěšením a celou dověrností ruce sepna a jemu podávaje, řekl sem: "Teď jsem, Pane můj Ježíši! Vezmi mne sobě, tvůj chci býti a zůstávati na věky. Mluv služebníku svému a dej, ať poslouchám; pověz, co chceš, a dej, ať oblibuji; vzlož, coť se líbí, a dej, ať nesu; obrať mne, k čemu chceš, a dej, ať stačuji; poruč, co chceš, a co poroučíš, dej: nechť sem já ničímž, aby ty sám všecko byl."
Vysvětlivky k textu
právě: pravdivě, vskutku;
přepochotná: přelibá;
projala: prostoupila;
vzlož: vlož.
CHAPTER XXXVIII
HE RECEIVES CHRIST AS HIS GUEST.
OUR ILLUMINATION COMES FROM ABOVE. I considered these things within myself, and awaited what would follow. Behold! a bright light burst upon me from above. I looked up and saw the upper window full of dazzling light, in which brilliance I saw a man, in outward appearance like unto us men, but in his effulgence, truly God, descending toward me. His face, though dazzingly light, could yet be looked upon with the human eye; nor was it terrifying. On the contrary, such loveliness radiated from it as I had never experienced anywhere in the world. He then, all kindly, all benign, addressed me in these most gracious words.
2 THE SOURCE OF ALL LIGHT AND ALL JOY IS THERE. "Welcome, welcome, my dear son and brother!" Saying that, he embraced me affably and kissed me. He filled the air with such an exquisite fragrance that I was overcome with ineffable joy and tears gushed from my eyes; nor did I know what to reply to such an unexpected welcome, so I sighed deeply and gazed humbly at him. Seeing me so terrified with joy, he went on speaking: "Where have you been, my son? Where did you tarry so long? Where have you been wandering? What have you been seeking in the world? Happiness? Where should you have sought God but in His temple? and where is the temple of the living God but the living temple which He has prepared for Himself, your own heart? I have watched you, my son, while you were straying, but I did not wish to see you stray any longer, and have brought you to me by leading you into yourself. For here have I chosen a palace for my dwelling; and if you dwell with me, you will find here all that you sought in vain in the world--peace, happiness, glory, and an abundance of all good things. I promise you, my son, that here you shall not be disappointed as you have been in the world."
3 TOTAL CONSECRATION TO GOD. Hearing this speech and surmising that this was my Savior, Jesus Christ, of whom I had heard something even in the world, I clasped my hands joyfully and trustfully—not as formerly, fearfully and doubtfully—and stretched them toward Him. "Here I am, my Lord Jesus, take me to Thyself, " I cried. "Thine I desire to be and to remain forever. Speak to Thy servant and grant that I may obey; reveal what Thou wilt, and grant that I may find pleasure in it; lay on me what Thou pleasest, and grant that I may bear it; use me in whatever task Thou desirest, and grant that I may not fail Thee: command what Thou pleasest, and what Thou commandest, grant; may I be nothing, that Thou alone mayest be all in all."
právě: pravdivě, vskutku
přepochotná: přelibá
projala: prostoupila
vzlož: vlož