KAPITOLA XLVII.
BEZPEČNOST BOHU ODDANÝCH LIDÍ
STRÁŽ ANJELSKÁ. Ačkoli pak nic ve světě tak obnažené a všelijakým nebezpečenstvím poddané nezdá, jako pobožných obor, na něž ďábel i svět škaredě hledí, tepou, bijí; já však velmi sem je zaopatřené viděl. Nebo i sama společnost jejich veřejně obehnána byla ohnivou zdí, kterouž, když sem blíž přistoupil, hýbati se spatřil sem: nebo nebyla jiného nic než otočení mnoha tisíc tisíců anjelů vůkol, pro něž žádnému nepříteli ani přistoupiti možné nebylo. I mimo to každý z nich jednoho měl od Boha sobě přidaného a zřízeného anjela ochránce, kterýž by na něj pozor měl a před nebezpečenstvími a osídly, jamami a zálohami, pastmi a nástrahami jakýmikoli bránil a hájil. Jsou zajisté (poznal sem to a spatřil) milovníci lidí, jakožto spoluslužebníků svých, když je k povinnosti, k níž od Boha stvořeni, státi vidí: těm oni rádi slouží, před ďáblem a zlými lidmi i nešťastnými příhodami střehou, i na rukou, kde potřeba, nosíce, od urazu hájí. A tu sem porozuměl, jak na pobožnosti mnoho záleží, poněvadž krásní ti a čistí duchové tu toliko, kde vůni ctností cítí, se drží, smradem hříchů a nečistot odháníni bývají.
ANJELÉ PRECEPTOŘI NÁŠI. Viděl sem také (čehož zatajiti nesluší) jiný užitek svatého toho neviditedlného tovaryšstva: že jmenovitě oni nejen místo strážných, ale místo preceptorů jsou vyvoleným; jimž o těch i jiných věcech často tajná návěští dávají, i hlubokým, skrytým tajemstvím Božím vyučují. Nebo poněvadž oni na tvář vševědoucího Boha vždycky hledí, nemůže před nimi nic ze všech věcí, jichž nábožný člověk žádati můž, skryto býti, a oni, co sami znají a ku potřebě vyvolených přináleží, za dovolením Božím jim zjevují. Odtud jest, že často srdce pobožných, i což se jinde děje, cítí, v žalostných věcech truchlivé, v potěšených veselé se nacházeje. Odtud jest, že skrze sny a jiná vidění aneb i tajná vnukání to neb jiné, což se buď stalo, neb děje, neb díti bude, v mysli se jim maluje. Odtud i jiné jakékoli darů Božích v nás se množení, bystrá, užitečná přemyšlování, rozličné divné invencí, jimiž člověk často sám sebe převyšuje, a odkud mu to jde, neví. Ó blahoslavená školo synů Božích! Toť jest, což často všecku světskou moudrost k strnutí přivodí, když vidí, an někdy prostý človíček divná tajemství mluví, budoucí světa a církve proměny, jako by na ně hleděl, předzvěstuje, ještě na svět nezrodilé krále a hlavy světa zejména jmenuje, a jiné věci, jichž by se žádným hvězd zpytováním ani jinák lidským vtipem domysliti lze nebylo, předoznamuje a hlásá. Kteréž všecky věci takové jsou, že se za ně dosti Bohu, opatrovníku svému, vyděkovati a těch nebeských poučovatelů svých dosti namilovati nemůžeme. Ale navraťme se k bezpečnosti pobožných.
BŮH SVÝM PAVÉZA. Spatřil sem pak, že nejen anjelskou ochranou, ale i velebnou Boží přítomností ohražen byl každý z nich, takže z nich hrůza šla těm, kteříž se jich přes vůli Boží dotýkati chtěli. Viděl sem na některých zázraky, kteříž házíni byli do vody, do ohně, lvům a zvěři divoké k sežrání etc., nic se jich však nechytila žádná rána. Na některé lidská vsteklost hanebně dorážela, zástupové tyranů a katanů obstupovali i s množstvím náhončí jiných, takže někdy mocní králové a celá království až do unavení se s nimi, zkaziti chtíce, namáhali, jim však nebylo nic, stáli sobě neb chodili, svého povolání hledíce vesele. A tu sem porozuměl, co to jest, Boha míti za štít svůj, kterýž když služebníkům svým jisté věci na světě k vyřízení poroučí a oni to zmužile konají, on v nich a vůkol nich přebývaje, jich sobě jako zřítedlnice oka svého šetří, aby ne dříve, leč po vyřízení, proč na svět posláni byli, padnouti mohli.
SVATÁ POBOŽNÝCH HONOSNOST. Což oni také znají a na tu Boží ochranu vesele se spouštějí. Slyšel sem tu některé z nich chlubiti se, že se nebojí, by stín smrti tu stál, by tisícové tisíců vůkol nich se kladlo, by se všecken svět bouřil, by se země podvracela do prostřed moře, by ten svět pln ďáblů byl etc. Ó přešťastná, v světě neslýchaná bezpečnosti, když člověk tak v ruce Boží zavřený a schovaný, všechněm jiným věcem z moci vyňatý jest! Rozumějmež tomu, ó všickni upřímí Kristovi služebníci, že strážného, ochránce a obhájce přebedlivého máme, samého všemohoucího Boha: blaze nám!
Vysvětlivky k textu
obor: družina;
veřejně: společně;
zálohami: úklady;
veselé se nacházeje: veselé jsouc (srdce);
zejména: jménem.
CHAPTER XLVII
THE SECURITY OF MEN COMMITTED TO GOD
ANGELS AS GUARDIANS. Although nothing seems so vulnerable and subjected to every kind of danger as the society of the devout—they being ill-regarded, buffeted, and beaten both the devil and the world—nevertheless I saw that they were well guarded. For their group was perceptibly surrounded by a fiery wall which, when I approached it, I noted it to be moving. For it was nothing less than a circle of many thousand of thousands of angels, who made it impossible for all their enemies even to approach them. Besides, each Christian had an angel ordained and sent by God to be his guardian, whose duty it was to watch over him and protect and defend him against all manner of dangers and snares, pits and ambushes, traps and stratagems. These angels are indeed (as I myself have learned and observed) lovers of men, being their fellow-servants, particularly when they see them observe the duties for which God has created them: such they serve gladly, guarding them against the devil, wicked men, and untoward accidents, and if necessary, even carrying them in their arms to protect them from harm. Then I realized how much depends on piety, for these beautiful and pure spirits dwell only where they perceive the fragrance of virtue and are repelled by the stench of sins and of impurity.
2 ANGELS OF OUR TEACHERS. I have likewise observed (a thing not proper to conceal) another benefit derived from this invisible holy company: namely that they not only have angels as guardians, but also as teachers of the elect, to whom they often transmit secret hints and whom they teach the deep hidden mysteries of God. For since they ever look upon the face of the omniscient God, none of those things which a pious man desires to know can remain hidden from them. They, in turn, reveal what they know, with God's permission, to men, if such knowledge is needed by the elect. Hence, the heart of the devout often has a presentiment of what is happening at a distance, and finds itself sorrowful in untoward and joyful in auspicious circumstances. It follows then that through dreams and other visions, or through secret inspiration, they picture in their minds either what has happened in the past, is taking place at present, or shall come to pass in the future. From this source come the increase of the gifts of God within us, the penetrating, beneficient meditations, and the astounding inventions with which man often surpasses himself, not knowing where they have originated. Oh, the blessed school of the sons of God! This is what often brings all the wisdom of the world to utter amazement, when it sees some simple insignificant person proclaim deep mysteries and foretell future changes in the world and in the Church, as if he saw them before his eyes, and name yet unborn kings and heads of states, and predict and announce other matters which could not possibly be learned from any study of the stars or from any exercise of human ingenuity. All these things are of such great benefit that we can never sufficiently thank our protector, God, for them or ever love sufficiently those heavenly teachers. Let us, however, return to the security of the devout.
3 GOD IS A SHIELD OF THE DEVOUT. I saw that each one of them was surrounded not only by the angelic protection, but also by God's own august presence, so that he inspired terror in those who attempted to attack him without God's permission. I saw miracles performed by some who had been thrown into water, fire, or to lions and wild beasts, but had suffered no harm whatever. Some had been fiercely attacked by human brutality, having been surrounded by a horde of tyrants and hangmen with their henchmen, so that sometimes powerful kings and whole kingdoms had labored assiduously for their destruction; but they had remained unhurt and had withstood it, cheerfully walking about their business. Then I realized what it is to have God for one's shield; for when He commands His servants to accomplish certain tasks in the world, and they go about their duty courageously, He, dwelling in and about them, guards them as the apple of His eye, so that they do not succumb until their alloted task is finished.
4 THE PIOUS BOASTING OF THE GODLY. They are well aware of this divine protection and cheerfully rely upon it. I heard some of them boast that they fear not even though the shadow of death fall upon them, or the whole world be risen up an the earth cast itself into the middle of the sea, or the world be full of devils. Oh, the thrice happy security, unheard of in the world, when a man is held and protected so surely in the hand of God that he is safe from the power of other things! Let understand, ye true servants of Christ, that we have a most watchful guardian and protector—the almighty God Himself. Blessed are we!
obor: družina
veřejně: společně
zálohami: úklady
veselé se nacházeje: veselé jsouc (srdce)
zejména: jménem