XXXIII. Šalomoun marnosti a šalby světa vyjevuje (Solomon Reveals the Vanities of Deceptions of the World)

KAPITOLA XXXIII.

ŠALOMOUN MARNOSTI A ŠALBY SVĚTA VYJEVUJE

ECCL. 1, 2, 15. MOUDROSTI SVĚTSKÉ LARVA ODKRYTA. Tu Šalomoun, kterýž až potud dívaje se tiše seděl, déle se již držeti nemoha, hlasem velikým volati začal: "Marnost nad marnostmi, a všecko marnost! Tak-liž co křivého jest, zpřímiti se nemůž? Nelze-liž ani nedostatků sčísti?" A postav, i zástup jeho veškeren, s hřmotem velikým, ubírá se přímo k trůnu královny (aniž tomu buď ta vzteklá Pošta, aneb drabanti z obou stran překaziti co mohli, protože křikem a bleskem jeho zaraženi byli, jako i sama s raddami svými královna). On tedy vztáhna ruku, sejme z oblíčeje jejího zastření, kteréž ač se prvé cosi drahého a stkvoucího zdálo, nenašlo se však býti než pavučinou. A aj, tvář její se ukázala bledá, však odutá, červenosti sic něco na lících, však líčené (což se odlupováním po místech znamenalo) mající; ruce tolikéž prašivé spatříny a všecko tělo nemilé, i dýchání její smrduté. Čehož sem já se zděsil i všickni přítomní, že jsme jako strnutí stáli.

I JEJÍM RADDÁM. Šalomoun pak obrátiv se k raddám domnělé té královny, zodjímal i jim larvy a řekl: "Vidím, že na místě Spravedlnosti Nespravedlnost panuje a na místě Svattosti Ohavnost. Bedlivost váše jest Podhlidavost, Opatrnost váše Chytrost, Přívětivost váše Pochlebenství, Pravda váše Tvárnost jen, Horlivost váše Vzteklost, Udatnost váše Opovážlivost, Milost váše Bůjnost, Pracovitost váše Otrocství, Důvtipnost váše Domnínka, Nábožnost váše Pokrytství etc. ECCL. 12. 14. Vy-liž na místě Boha Všemohoucího svět říditi máte? Přivedeť Bůh na soud všeliký skutek a každou věc tajnou, buďto dobrou nebo zlou. Já pak půjdu a hlásati všemu světu budu, aby se svoditi a mámiti nedali."

ŠALOMOUN MARNOSTI SVĚTA PO VŠEM SVĚTĚ ROZHLAŠUJE. A obrátiv se šel s hněvem a zástupové jeho za nim; a když po ulicích "Marnost nad marnostmi a všecko marnost" volati začal, sbíhali se odevšad národové, a lidé, a jazykové, i králové a královny z končin dalekých: a on dštil výmluvností a vyučoval je. Nebo slova jeho byla podobná ostnům a hřebíkům vbitým etc.

RADA PROTI NĚMU, ABY PŘELŠTĚN BYL. Já pak nešel za nim, ale s svými vůdci, zděšenými ještě, tu na palácu státi sem zustal, a co tu dále dálo, spatřil: jmenovitě že královna, z omráčení toho se proberuc, s raddami svými, co je dělať, raditi se začala. Kdež Horlivost, Opravdovost a Udatnost raditi chtěly, aby všecka moc sebrána a za ním poslána byla, aby jat byl. Opatrnost naproti tomu radila, že se mocí nic nespraví, poněvadž nejen sám on mocný také jest, ale i všeho teměř světa potah již po sobě má (jakož vracující se jedna za druhou pošty o tom, co se tam děje, oznamovaly): než aby poslána za ním byla Přívětivost s Ulisností, a ty aby k sobě z hradu Fortůny Rozkoš přivezmouc po něm šly, a kdekoli jest, ochalebně se k němu vinuly, krásu, slávu, líbost království tohoto ukazujíce a schvalujíce; snad že tak uloven bude, jiné cesty že ona neví naprosto žádné. I schválena ta rada, a aby ty tři hned šly, poručeno.

Vysvětlivky k textu

Eccl., 1, 2, 15: v. motto knihy;
Pošta aneb drabanti: v XXX. 3, 8;
bleskem: skvělostí;
Podhlídavost: Podezíravost, Nedůvěra;
potah: přívrženstvo;
ochalebně: úlisně.

CHAPTER XXXIII

SOLOMON REVEALS THE VANITIES OF DECEPTIONS OF THE WORLD

ECCL 1, 2, 15: THE MASK OF WORLDLY WISDOM IS UNCOVERED. Thereupon Solomon, who had been hitherto sitting quietly, observing everything, could contain himself no longer, and cried out with a loud voice: "Vanity of vanities, all is vanity! Can that which is crooked be made straight? and can the deficiencies be numbered?" Then rising, and with a great tumult, followed by all his retinue, he went directly to the throne of the Queen (for neither was the fierce Warner nor the two guards able to prevent his approach; they were intimidated by his shouting and his briliance, as was the Queen and her counsellors). He stretched out his hand and tore the veil from her face; the veil, although at first it seemed costly and splendid, was found to be nothing but a spider's web. And behold, her face appeared blanched and bloated, with painted rouge spots on her cheeks, as was apparent from the fact that they peeled off in places; her hands were scabby, her entire body loathsome and her breath mephitic. The entire company, myself included, was terrified at the sight and stood as if paralysed.

2 ALSO HER COUNSELLORS ARE UNMASKED. Solomon then turned toward the counsellors of the pretended Queen and tore their masks off as well: "I perceive that instead of Justice, Injustice reigns," he cried, "and in the place of Holiness, Abomination. Your Caution is Suspicion; your Prudence is Cunning; your Affability is Flattery; your Truth is a mere Appearance: your Zeal is Fury, your Valor is Foolhardiness; your Love is Lust; your Labor is Slavery; your Knowledge is Conjecture; your Religion is Hypocrisy. Are you worthy to rule the world on behalf of Almighty God? He will bring every act into judgement, with every hidden thing, whether it be good or evil. But I will go and proclaim to all the world that it no longer permit itself to be led astray and beguiled."

3 SOLOMON PROCLAIMS THE VANITY OF THE WORLD THROUGHOUT THE ENTIRE WORLD. And turning, he departed in anger, followed by his retinue; but when he began to cry out in the streets, "Vanity of vanities, all is vanity!" nations and peoples of various languages, kings and queens from distant lands gathered about him from all directions; and pouring out his eloquence before them, he taught them. For his words were like goads and like firmly driven nails.

4 THE COUNSEL AGAINST SOLOMON IN ORDER TO OUTWIT HIM. I did not follow him, however, but remained standing with my horror-stricken guides at the palace to see what was to follow–thereupon, the Queen recovering her stupefaction, immediately consulted with her counsellors as to what should be done. Then Zeal, Earnestness, and Valor urged that the entire force should be mobilized and sent straightway in pursuit of Solomon that he might be seized. But Prudence advised, on the contrary, that no good would come from the use of force, for not only was he himself powerful, but he had drawn almost the whole world after him (as couriers, returning one after another, reported). She advised him that Affability and Craftiness, taking with them Delight from the Castle of Fortune, be dispatched after him, and whenever they found him, should by flattery win him by exhibiting and extolling the beauty, glory, and charms of this kingdom. It might be possible to ensnare him in some such way; otherwise she professed to know of no other way whatever. This advice was approved and the three were adorned to set out at once.