XLII. Vnitřních křesťanů světlo (The Light of the Spiritual Christians)

KAPITOLA XLII.

VNITŘNÍCH KŘESŤANŮ SVĚTLO

PRAVÝCH KŘESŤANŮ DVOJE SVĚTLO. Svět, a kdož v něm tápá, domněním toliko teměř se řídí, v činech svých jedni druhých jen se držíc, omatem jako slepí všecko dělajíc, tytýž tu i tam zavazujíc a ustrkujíc. Ale těmto jasné dvoje vnitř světlo svítí, světlo rozumu a světlo víry; kteréž oboje Duch svatý řídí.

SVĚTLO ROZUMU. Neb ačkoli tam vcházejíce rozumu odkládati a odčítati se musejí, však jim jej zase Duch svatý, a to přečištěný a vybroušený, navracuje; takže jako plní očí jsou, kudykoli v světě chodí, cokoli nad sebou, pod sebou, vůkol sebe vidí, slyší, vonějí, okoušejí, všudy šlepěje Boží vidí a všecko pěkně k Boží bázni obraceti umějí. Tím jistě nade všecky světa filozofy moudřejší, kteréž Bůh spravedlivým soudem zaslepuje, aby všecko se věděti domnívajíce, nic nevěděli, ani co mají, ani čeho nemají, ani co dělají, ani čeho dělati majíce nedělají, ani kam a k jakému cíli jdou a dojdou, znamenati neuměli. Jejichž umění na šupině toliko se stavuje, to jest na zevnitřním zevlování: k vnitřnímu jádru, jenž jest všudy rozlitá Boží sláva, neproniká. Ale křesťan ve všem, což vidí, slyší, maká, voní, okouší, Boha vidí, slyší, maká, voní, okouší: všudy sebou jist jsa, že to ne domnění, ale jistá pravda jest.

SVĚTLO VÍRY. Ovšem pak světlo víry jemu jasně svítí, aby již nejen, co vidí a slyší a sobě přítomné má, ale i všecko nepřítomné a neviditedlné viděl a znal. V Slovu zajisté svém Bůh i to, co nad nebesy u výsosti a pod zemí v propasti jest, i to, co před světem a za světem bylo a bude, vyjevil. Čemuž křesťan věře, tak jako před očima jisté všecko to má, ješto svět do toho se vpraviti nemůž. Nechce svět než očitých rukou, aby co v hrsti drží, tomu věřil: křesťan pak tak směle na neviditedlné, nepřítomné, budoucí věci se spouští, že sobě pro ně přítomné ty oškliví. Svět nechce než důvodů: křesťan na holých Božích slovech dosti má. Svět závazků, základů, rukojemství, pečetí hledá: křesťan sobě za všecky jistoty samu víru staví. Svět sebe rozličně podhlédá, zkušuje, prubuje, stíhá: křesťan na Boží pravdomluvnost všecko váží. A tak kdež svět vždycky má, na čem by se zastavoval, pochyboval, dotazoval, rozpakoval, křesťan vždycky má, proč by cele věřil, poslouchal, podkloňoval se, protože jemu světlo víry svítí, aby, že tak neproměnitedlné jest a jinák býti nemůže, viděl a věděl, by pak i světlem rozumu ne všeho dosahoval.

DIVY BOŽÍ SPATŘENÉ V TOM SVĚTLE, SVĚTA BĚH. Tu sem i já, v tom světle se ohlédna, divné, předivné věci spatřil, víc než je vymluviti mohu. Napovím aspoň něco. Viděl sem před sebou svět tento jako nějaký převeliký hodinný nástroj, z rozličných viditedlných i neviditedlných materií složený, a však sklenný, prohledací a křehký všechen; a na tisíce, nýbrž tisíce tisíců větších i menších sloupků, kol, háků, zoubků a vroubků mající, an se vše hýbalo a hmýzilo jedno skrze druhé; něco tiše, něco s šustem a hrkotem rozmanitým. Uprostřed pak všeho stálo největší hlavní, neviditedlné však kolo, od něhož všech jiných rozličné to hýbání pocházelo nevystižitedlným jakýmsi způsobem. Nebo duch kola toho rozcházel se po všem a řídil všecko: což ačkoli, jak se dálo, plně mi vystihnouti možné nebylo, že se však dálo v pravdě, velmi jasně a pozorně sem viděl. Toto pak bylo mi i divné i libé náramně: že ačkoli se všecka ta kola sama, i sloupové vyvinovali se a vypadali, běh však veřejný nepřestal nikdý; protože se to divným jakýmsi tajného toho řízení způsobem dosazovalo, doplňovalo a obnovovalo všecko vždycky zase.

KTERAK TAJNÝM BOŽÍM ŘÍZENÍM VŠECKO JDE. Světleji povím. Viděl sem slávu Boží, jak moci a božství jeho plná jsou nebesa, i země, i propast, i což se ven z světa až do neskonalých stran věčností mysliti může. Viděl sem, pravím, jak všemohoucnost jeho všecko prostupovala, nýbrž za základ stála všemu: a co se koli po vší širokosti světa toho děje, vůlí toliko jeho že se děje v největších a nejmenších věcech, všecko spatřil sem.

ZVLÁŠTĚ PŘI LIDECH. A nechť o lidech obzvláště mluvím, viděl sem, jak naprosto všickni, dobří i zlí, v Bohu toliko a Bohem živi jsou, hýbají se a v bytu trvají, každé jejich hnutí a dchnutí toliko z Boží a mocí jeho se děje. Viděl sem, jak sedm očí jeho, každé tisíckrát jasnější než slunce, všecku zemi procházejí a všecko, což v světle i ve tmě, zjevně i tajně, i v nejhlubších místech se děje, spatřují a všechněm lidem ustavně do srdce hledí. Spatřil sem také, jak milosrdenství jeho rozplývá se na všecky skutky jeho, nejdivněji z té strany, kde se lidí dotýká. Nebo sem viděl, jak je všecky miluje a jejich dobrého hledá, hřešící snáší, proviňujícím promíjí, bloudících volá, navracující se přijímá, prodlévajících čeká, zpěčujícím se shovívá, dráždícím sebe přehlédá, kajícím odpouští, kořící se objímá; neumělé učí, truchlivé těší, před pádem vystříhá, po pádu zdvíhá; prosícím dává, neprosícím sám poskýtá; tlučícím odvírá, k netlučícím sám se tluče; hledajícím nalézti se dává, nehledajícím sám na oči jde.

K HRŮZI ZLÝM. Než spatřil sem zase hroznou a strašlivou k způrným a nevděčným zůřivost, jak je hněvivě prchlivostí svou stíhá a dostíhá, kamkoli se obracejí, takže ujíti ruce jeho nemožné a upadnouti v ní nesnesitedlné. Summou, tu všickni ti Bohu oddaní spatřují, jak hrůza a velebnost Boží nade vším panuje, a jeho toliko vůlí všecky největší i nejmenší věci se dějí.

Vysvětlivky k textu

omatem: ohmatáváním;
zavazujíc a ustrkujíc: narážejíce a udeřujíce se;
odčítati se: odříkati se;
šupině: slupce;
ješto: kdežto; 
očitých: s očima;
spouští se: spoléhá se;
důvodů: důkazů;
základů: zástav;
podhlédá: podezírá;
váží: sází;
podkloňoval: pokořoval;
prohledací: průhledný, tento odstavec není v rukopise;
rozcházel se: vše pronikal;
pozorně: zřetelně;
vyvinovali se: vysmekovali se;
v bytu: v bytí;
sedm očí: srov. Zjevení sv. Jana, kap. I. atd.;
ustavně: ustavičně, neustále;
rozplývá se: rozšiřuje se.

CHAPTER XLII

THE LIGHT OF THE SPIRITUAL CHRISTIANS

THE TWO-FOLD LIGHT OF TRUE CHRISTIANS. The world and those who grope in it are guided almost exclusively by mere suspicion; in their actions one follows the example of another, in everything directing themselves by touch like blind men, now and then catching themselves or colliding. But Christians have a twofold brilliant inner light; the light of reason and the light of faith; which are guided by the Holy Spirit.

2 THE LIGHT OF REASON. For although upon entering the chamber they must lay aside and surrender their reason, it is restored to them by the Holy Spirit purified and sharpened; so that they are as if full of eyes; wherever they sojourn in the world, whatever they see, hear, smell, or taste, either above, beneath, or about them, they discern everywhere the footprint of God and know well how to turn all to the fear of God. For that reason they are wiser than all the philosophers of the world, who are blinded by God in His righteous judgement so that they do not realize that even though they profess to know everything, they know nothing; neither what they possess or do not possess; neither what they do, nor what they should do and do not do; neither what goal they strive to reach or are reaching. Their knowledge contents itself with the husk, that is, the futile scanning of the exterior; but does not penetrate the inner kernel which the all-pervading glory of God. But a Christian in everything he sees, hears, touches, smells, or tastes, he sees, hears, touches, smells, and tastes God, having assurance within himself that his experience is not a mere supposition but a real truth.

3 THE LIGHT OF FAITH. Of course, the light of faith likewise illumines him brightly, so that he may see and know not only what he looks at, hears, or touches but even the intangible and the unseen. For God has revealed in His Word what is above the heavens in the highest as well as what is beneath the earth in the abyss below, and what had been before the world and shall be after. The Christian, believing this, has all plainly before his eyes, while the world cannot grasp it. For the world will accept nothing but tangible proof, so that it believes only what it grasps in its hand: while the Christian relies so boldly upon the invisible, absent and future things that he abhors those present. The world demands proofs; the Christian rests content with the bare words of God. The world demands sureties, pledges, hostages, and seals; the Christian regards faith as sufficient for all assurance. The world suspects, probes, tests, and spies: the Christian relies entirely upon God's truthfulness. Thus, where the world always has a reason for stopping and doubting, questioning, hesitating, the Christian always has a reason to believe implicitly, to obey, to submit; for the light of faith illumines him that he may see and know that all these things are immutable and cannot be otherwise, notwithstanding his inability to grasp them by the light of reason.

4 THE WONDERS OF GOD SEEN BY THIS LIGHT, THE COURSE OF THE WORLD. Looking about me by this light, I saw an astounding and most wonderful spectacle, beyond my powers of description. I shall but adumbrate it partlky. I saw this world before me as an enormous and immense clock, composed of various visible and invisible part, but made entirely of glass, transparent and brittle; it exhibited a thousand, nay a thousand thousand larger and smaller rods, wheels, hooks, teeth, and notches, all in motion and oscillation, one within another; some moved noiselessly, others with some friction or grating. In the center was placed the principal, although invisible wheel, from which motion was transmitted in an incomprehensible way to all the rest of the machinery. For the spirit of the wheel was imparted to all the others and dominated them; and although it seemed to me impossible fully to comprehend it, nevertheless I saw plainly and distinctly that it really occurred. I was greatly astonished as well as pleased to find that although many of those wheels sometimes slipped off and fell out, for the teeth and notches and even the wheels and rods themselves were occasionally loosened and dropped out, the general movement never ceased; this was done by some mysterious contrivance of its secret diretion that restored and replaced the lost parts.

5 HOW EVERYTHING IS RULED BY THE SECRET ORDINANCE OF GOD. Let me speak more clearly: I saw the glory of God, how the heavens, the earth, and the abyss, as well as everything that could be imagined beyond the earth to the infinite reaches of eternity were filled with His powe and His Godhead. I saw, I say, that His omnipotence penetrated all things and provided the foundation for all things; everything that happens throughout the breadth of the world, in all things from the vastest to the minutest, occurs only by His will. All this I myself have seen.

6 PARTICULARLY AMONG MEN. And speaking particularly of men, I saw that all men, whether good or bad, live, move, and have their being only in God and by the power of God. For every motion and breadth of their proceed from Him and occur by His power. I beheld how His seven eyes, each a thousand times brighter than the sun, range throughout the world and note everything that happens, whether in light or in darkness, in the open or in secret, even to the profoundest depths, and penetrate into the hearts of all men. Likewise I saw His mercy which floods all His deeds, particularly in His dealings with men. For I saw how He loves them all and seeks their good, shows forbearance to sinners, forgives transgressors, recalls the straying, receives the returning, awaits the procrastinating, patiently bears with the recalcitrant, is long-suffering with those who provoke Him, pardons the penitent, and embraces the obedient. He instructs the simple, comforts the sorrowing, forewarns the falling, raises the fallen, responds to those who ask and grants freely to those who ask not, opens to those who knock and of those who knock not He Himself asks admittance, permits Himself to be found by those who seek Him amd and manifests Himself to those who seek Him not.

7 FURIOUS AGAINST THE WICKED. On the other hand, I also observed His fearful and terrible fury against the rebellious and the ungrateful whom He pursues angrily in His furious wrath and overtakes them no matter where they turn: for to escape from His hand is impossible and to fall into His hand is terrible. In short, all those who surrender themselves to God see how the terror and the majesty of God reign supreme above all, so that everything from the greatest to the most insignificant takes placed by his will.