KAPITOLA XV.
POUTNÍK SPATŘUJE JURIS PRUDENTIAM
FINIS JURIS. Naposledy tedy vedli mne do jednoho ještě širokého auditorium, v němž sem víc než kde znamenitých lidí uhlédal. Ti vůkol po stěnách malované měli zdi, sruby, ploty, parkany, šraňky, příhrady a přívory; a zase skrze ně ty i jiné mezery a díry, dvéře i vrata, závory a zámky, a rozličné k nim klíče, klíčky a háky. Na to vše oni ukazujíc sobě, kde se a jak přejíti můž neb nemůž, rozměřovali. I ptám se: "Co pak ti lidé dělají?" Odpovědíno mi, že vyhlédají, jak by jedenkaždý v světě při svém ostáti, aneb také z jiného na sebe něco pokojně převésti mohl, pro zachování řádu a svornosti. Řekl sem: "To je pěkná věc;" ale podívaje se trošku, zošklivil sem ji sobě.
JUS CIRCA QVID VERSETUR. A to předně proto, že do těch šraňků, jakž sem znamenal, ani duše, ani mysl, ani tělo člověka se nezavírá, než statek toliko, příbytná při člověku věc, na níž tak mnoho přenesnadné práce vážiti, jakouž sem tu viděl, nezdálo mi se, aby za to stálo.
FUNDAMENTUM JURIS. K tomu viděl sem, že všecko to umění jen na chuti některých založeno bylo, že se tomu neb onomu to neb ono za právo ustanoviti vidělo, tak toho jiní šetří; aneb (znamenal sem to tu) jak se kterému mozku zavrtí, tak hradby neb mezeru dělá a boří. PERPLEXITAS JURIS. Protož tu mnoho bylo jednoho druhému právě na odpor; čehož k spravení a srovnání jiní divného subtylného hlav lámání užívati musili: až sem se divil, že nad ledadrobnými věcmi, z nichž se některá v tisíci sotva letech přihází a za velmi málo stojí, tak se hříli a potili; a to s nemalou hrdostí. Nebo čím kdo více hradbu probořovati, leckdes mezeru protrhnouti a zase zatarasovati uměl, tím více sobě se líbil, a jiní naň ckali. Někteří však (i oni vtip protírajíce) vstupovali oněm na odpor, že tak a ne onak se hraditi aneb mezeřiti má, volajíce. Tož byly roztržitosti a hádky, a rozstoupíce se maloval ten tak, onen onak, každý k sobě diváky vábě. A já laškování tomu se nadívaje a hlavou zatřasa, "Pospěšme odtud, již mne tu teskno," řekl sem. A tlumočník mi s hněvem: "Také-li se pak tobě v tom světě co líbiti bude? i nejušlechtilejším ty věcem, vrtkého mozku člověče, hanu najdeš." Všudybud mu odpoví: "Zdá mi se, že mu mysl nábožností zapáchá; poveďme ho, snad sobě ale tam vnadu najde."
Vysvětlivky k textu
Finis juris: účel práva;
znamenitých: slovutných;
parkany: prkenné ohrady;
příhrady: přehrady;
přívory: závory;
Jus circa qvid versetur: čím se zabývá právo;
příbytná: vedlejší, akcidens;
šetří: zachovávají;
se zavrtí: uzdá se;
perplexitas: spletitost;
ledadrobnými: nepatrnými;
hříli: rozpalovali;
protírajíce: brousíce;
roztržitosti: roztržky;
vrtkého mozku: nestálé mysli;
ale tam: aspoň tam.
CHAPTER XV
THE PILGRIM OBSERVES THE LEGAL PROFESSION
FINIS JURIS. In the last place, they led me into still another very spacious lecture room where I saw a greater number of distinguished men than anywhere else. The walls around were painted with stone walls, barriers, picket-fences, plank-fences, bars, rails, and gate staves, interspersed at various intervals by gaps and holes, doors and gates, bolts and locks, and along with it larger and smaller keys and hooks. All this they pointed out to each other, measuring where and how one might or might not pass through. "What are these people doing?" I inquired. I was told that they were searching for means how every man in the world might hold his own or might also peacefully obtain something from another's property without disturbing order and concord. "That is a fine thing!" I remarked. But observing it a while, it grew disgusting to me.
2 JUS CIRCA QUID VESETUR. For, in the first place, I noticed that the barriers enclosed neither the soul, the mind, nor the body of man, but solely his property, which is of incidental importance to him; and it did not seem to me worthy of the extremely difficult toil that was, as I saw, expended upon it.
3 FUNDAMENTUM JURIS. Besides, I observed that all this science was founded upon the mere whim of a few men to whom one or another thing seemed worthy of being enjoined as a statute and which the others now obsesrved. Moreover (as I noticed here), some erected or demolished the bars or gaps as the notion entered their heads. Consequently, there was much outright contradiction in it all, the rectification of which caused a group of them a great deal of curious and ingenious labor; I was amazed that they sweated and toiled so much upon most insignificant minutiae, amounting to very little, and occurring scarcely once in a millenium; and all with not a little pride. For the more a man broke through some bar or made an opening that he was able to wall up again, the better he thought of himself and the more was he envied by others. But some (in order to show the keenness of their wit) rose up and opposed him, contending that the bars should be set up or the gaps broken thus so. Hence arose contentions and quarrels, until finally separating, they painted each his case in his own way, at the same time attracting spectators to themselves. Observing this tomfoolery sufficiently, I shook my head, exclaiming: "Let us hurry away! I feel distressed here!" "Is there anything in the world to your liking?" my interpreter angrily retorted. "You find fault even with the noblest of callings, you weathercock!" "It seems that he is religious-minded; let us take him to see the clerical professions; perhaps he will find it to his liking, " Mr. Ubiquitous suggested.
Notes
Finis juris: The function of law
Jus circa quid vesetur: What is the concern of law?
Fundamentum juris: The foundation of law
Finis juris: účel práva
znamenitých: slovutných
parkany: prkenné ohrady
příhrady: přehrady
přívory: závory
Jus circa qvid versetur: čím se zabývá právo
příbytná: vedlejší, akcidens
šetří: zachovávají
se zavrtí: uzdá se
perplexitas: spletitost
ledadrobnými: nepatrnými
hříli: rozpalovali
protírajíce: brousíce
roztržitosti: roztržky
vrtkého mozku: nestálé mysli
ale tam: aspoň tam
Finis juris: The function of law
Jus circa quid vesetur: What is the concern of law?
Fundamentum juris: The foundation of law