KAPITOLA XXIX.
POUTNÍK HRAD KRÁLOVNY SVĚTA, MOUDROSTI, PROHLÉDÁ
Takž pojmouc mne vedou. A aj, hrad ten stkvěl se rozličným krásným všudy zevnitř malováním, bránu maje osazenou strážnými, aby žádný kromě úřad nějaký a vládu v světě mající pouštěn nebyl. Těm zajisté samým, jakožto královny služebníkům a nařízení jejích vykonavatelům, vcházeti a vycházeti volno: jiní, chtějí-li se na hrad podívati, zevnitř toliko zevlovati musejí. (Nebo pry všechněm tajností těch, jimiž se svět řídí, vyzvídati nesluší.) Jakož pak zevlů těch, víc usty než očima se dívajících, dosti sem tu viděl; mne pak že do brány předce vedli, tomu sem rád byl, vždy také, co za tajemství ta Moudrost světa má, vyrozuměti žádostiv jsa.
Než i tu sem bez příhody nebyl: strážní zastoupíc mi, examinovati začnou, co tu chci; nýbrž začnou zpět hnáti a strkati i opřáhati. Ale Všudybud, jakožto i tu známý, jim za mne nevím co odpověděv a za ruku ujav, předce mne provedl až na první plac.
Kdež hledě já na samo již hradu stavení, vidím zdi bělostkvoucí, kteréž pravili mi, že alabastrové jsou; ale já pilně hledě a rukama ohledávaje nic nevidím než papír a vyhlédající skulinami zde onde koudel: odkudž soudě, že stěny ty dílem dutým a vycpávaným strojeny jsou, šalbě té sem se podivil i zasmál. I přišli jsme k schodu, po němž se zhůru kamsi chodilo: a já, zboření se boje (a tuším srdce mé, co mne tam potkati má, cítilo), jíti nechtěl. Tlumočník mi: "Nač je, můj milý, ta fantazie? Boj se pak, aby se nebe nezsulo. Či nevidíš jiných množství zhůru a dolů scházeti?" Takž já, vida i tu příklady jiných, šel sem šnekem tím, kterýž vysoký byl a v kolo, že by sobě jeden závrat uhoniti mohl.
Vysvětlivky k textu
zevlů: zevlounů, zvědavců;
opřáhati: napřahovati;
schodu: schodišti.
CHAPTER XXIX
THE PILGRIM EXAMINES THE CASTLE OF THE QUEEN OF THE WORLD, WISDOM
They took me by the hand and led me to the castle, resplendent on the outside with beautiful paintings, its gate kept by sentinels so that no one but office-holders and rulers of the world be admitted. They alone, as the servants of the Queen and the executors of her commands, were free to enter and leave: others wishing to see the castle had to be satisfied with gaping at it from the outside (for it was deemed improper for everybody to spy out the secrets of the world government). Indeed I observed there a large number of gaping idlers, who made greater use of their mouths than of their eyes; I rejoiced that my guides led me to the gate, for I was eager to understand the secrets of the Wisdom of the world.
2 Even this did not pass without incident: for the sentinels barred my way and demanded what my business in the castle was; then they began to drive and push me back, threatening me with menacing gestures. But Mr. Ubiquitous, as one known to them, answered I know not what in my behalf, and taking me by the hand, led me into the first court.
3 Scanning the buildings of the castle itself, I noted its dazzling white walls which were said to be of alabaster; but when I scrutinized them more closely and touched them, I found that they consisted of nothing but paper, the cracks in which revealed the tow underneath; so I judged that the walls were hollow and stuffed with tow, and was so amazed at this piece of deception that I laughed aloud. We came to the stairs leading up somewhere: but I hesitated to go up for fear of falling through (or perhaps because my heart had a premonition of what was to befall me there). My interpreter reproached me, saying: "What kind of fantasy is this, my friend? You might as well be afraid that the sky will fall on you. Do you not see the multitudes ascending and descending?" Seeing the example of others, I began to ascend the spiral staircase which was so high that one was likely to grow dizzy.
zevlů: zevlounů, zvědavců
opřáhati: napřahovati
schodu: schodišti