XXX. Poutník na palácu Moudrosti obžalován (The Pilgrim is Accused at the Palace of Wisdom)

KAPITOLA XXX.

POUTNÍK NA PALÁCU MOUDROSTI OBŽALOVÁN

POUTNÍK PŘED KRÁLOVNU SVĚTA MOUDROST POSTAVEN. I uvedli mne na nějakou velikou síň, na níž mne nejprv světlo oblesklo neobyčejné: nejen proto, že oken plno bylo, ale více pro drahé (jakž pravili) kamení, jimž stěny vysazeny byly vůkol, a půda postřená čalouny drahými, též od zlata se třpytícími: místo pak stropu byl oblak jakýsi či mhla. Čehož sem plně examinovati neměl kdy, protože mi oči na samu tu milou královnu ihned obráceny byly, kteráž na nejvyšším místě pod majestátem seděla, a okolo ní z obou stran stojící raddy a služebnice její, komonstvo k užasnutí velebné. I zhrozil sem se slávy té, zvláště když počaly jedna za druhou na mne vzhlédati. I dí mi Všudybud: "Nestrachůj se nic, předstup blíž, ať tě i královna Její Milost spatří: a buď srdnatý, na stud však a zdvořilost nezapomínaje." A tak mne vedl až do prostřed a kázal mi se z nízka pokloniti: což já, nevěda jak činiti, učinil sem.

A TU OBŽALOVÁN. A tlumočník můj, tlumočníkem se ode mne bez mé vůle udělav, v tato slova řeč začal: "Nejjasnější světa královno, přestkvělý Boží paprslku, Moudrosti velebná, tento teď, kteréhož sme před důstojnost obličeje tvého přivedli, mládenec, dostav štěstím jakýmsi od Osuda (rejenta Tvé Milosti) dovolení, aby všecky stavy a řády přeslavného tohoto království světa, v kterémž tebe nejvyšší Bůh na místě svém, aby v něm všecko prozřetedlností svou od končin až do končin jeho řídila, postavil, projíti a shlédnouti mohl, od nás teď, kteříž sme podlé prozřetedlnosti vůle tvé takovým za průvodčí nařízeni, skrze všecky stavy proveden jest. Avšak (což s pokorou a bolestí před tebou vyznáváme) vší naší upřímnou a věrnou prací toho sme při něm dovesti nemohli, aby sobě jistý řád oblíbě, pokojně se v něm usadil a jeden z věrných, poslušných, stálých vlasti této veřejné obyvatelů byl: nýbrž vždycky a při všem nám teskní, všecko sobě nechutná a po čemsi jiném neobyčejném dychtí. Protož my, jeho divoké žádosti za dosti učiniti, ani ji vyrozuměti nemohouc, před tvou teď velebnou jasnost jej stavíme a prozřetedlnosti tvé, co se s nim učiniti vidí, poroučíme."

A LEKAL SE. Tyto řeči (jichž sem se nenadál) slyše já, každý souditi můž, jak mi k mysli bylo. Nebo sem dobře již viděl, že sem já tu na soud přiveden: protož sem se lekal. SOK. Zvláště vida u trůnu královny ležící ukrutnou šelmu (pes-li, či rys, či drak nějaký byl, nevím dobře) a na mne jiskřícíma očima vyhlédající; jíž, viděl sem, že nebylo než pošťvání na mne potřebí. Stáli také tu dva oděnci, drabanti královny, v ženském sic rouchu, hrozní však: zvláště levý. MOC. Nebo byl v pancíři železném, špičatém jako jež (jehož i dotknouti se, viděl sem, že nebezpečno), u rukou i noh měl ocelivé pazoury, v ruce jedné oštíp a meč, v druhé luk a oheň mající. ULISNOST. Druhý mi se ne tak hrozný jako směšný zdál. Nebo měl místo pancíře liščí, na ruby obrácený kožich, místo halapartny v ruce též liščí ocas, v levé pak větev s ořechy, jimiž štěrkal, maje.

PROMLUVENÍ K NĚMU. Když odmluvil tlumočník (a ať také dím zradce) můj, královna (tvář nejsubtýlnějším kmentem přistřenou majíc) takto řečí vážnou a rozvláčitou promluvila: "Mládenče zdárný, umysl tvůj, žes všecko v světě prohlédnouti žádostiv byl, ne zle mi se líbí (čehož já každému z nejmilejších svých ráda přeji a k tomu skrze věrné tyto služebníky a služebnice své ráda napomáhám). Ale tohoť o tobě neráda slyším, že tak cosi vybíravého jsi, a učiti se jakožto novotný v světě host maje, ty se v mudrování vydáváš. Pro kterouž příčinu ač bych tě jiným na příklad v kázeň svou vzíti mohla, však poněvadž radějí obmýšlím, aby příkladové snášelivosti a dobroty nežli přísnosti mé vůbec známi byli, shovímť ještě a tuto při sobě na hradě svém tobě bytu propůjčujic povoluji, aby lépeji sobě sám a správě mé vyrozumíval. Važiž sobě této milosti mé a věziž, že se ne každému na tato tajná místa, kdež se dekrétové a usudkové světa dějí, přicházeti dostává." Což domluvivši rukou pokynula, a já podle daného návěští ustoupil v stranu, co to bude, dívati se opět žádostiv jsa.

RADDY KRÁLOVSKÉ. Mezi tím postavě se v stranu ptám se tlumočníka, jak těm raddám říkají, jaký mezi nimi řád a jaká které povinnost? I dí mi: "Ty nejblíže královny Jeji Milosti stojící jsou tajné raddy: po pravici Čistota, Bedlivost, Opatrnost, Rozmyslnost, Přívětivost, Mírnost; po levici pak Pravda, Horlivost, Opravdovost, Udatnost, Trpělivost, Stálost; a ty jakožto raddy vždycky trůnu královskému přístojí."

UŘEDNICE KRÁLOVSKÉ. "Tyto pak v nižších šraňcích stojící jsou uřednice a místodržící její v světě. Ta v šeré sukni, zavitá, jest místodržící nad dolní stranou a slove Industria, Snažnost; ta pak v zlatohlavu a nabíraném obojku pod věncem (všaks ji, za to mám, prvé již viděl) místodržící nad hradem Blahoslavenství a slove paní Fortuna. Ty obě i s svými pomocnicemi někdy tam jsou při svých řízeních, někdy zde, jakož pro postavování se na službu, tak i pro přijímání usudků a rozkazů. A ta opět každá má své podrejentí, jako paní Industria nad stavem manželským Milost, nad řemesly a živnostmi Pracovitost, nad učenci Důvtipnost, nad duchovenstvem Nábožnost, nad vrchnostmi Spravedlnost, nad soldáty Srdnatost etc."

ŽENSKÝ REGIMENT V SVĚTĚ. Já jména ta krásná slyše, a však proti tomu všecko na opak v světě vida, byl bych rád něco řekl, nesměl sem však již; pomyslil sem sobě toliko: "Divná toho světa správa! Král žena, raddy ženy, uředníci ženy, všecken regiment ženský! coť se ho kdo báti má."

DRABANTI. I zeptám se ještě na ty drabanty dva, co a k čemu jsou? On, že "i královna Její Milost své nepřátely a ukladníky má, před nimiž se hájiti musí. Tento pry v liščí zbrojí slove Ulisnost, onen druhý v železi a ohni slove Moc: kde jeden obrániti nemůž, brání druhý, oba se vespolek zastupujíce. Pes pak při nich jest místo strážného, aby, kde kdo podezřelý se blíží, štěkáním svým oznamoval a odháněl: slove u dvoru Pošta, ale kterým se povinnost jeho nehrubě líbí, přezdívají mu Sok. Ty však lelkování nechaje, poslouchej a pozorůj věcí samých, kteréž se tu díti budou." "Dobře," řekl sem, "rád."

Vysvětlivky k textu

oblesklo: ozářilo;
majestátem: baldachýnem;
raddy: rádkyně;
teď: zde;
dovesti: dokázati;
vlasti veřejné: společné země;
divoké: opovážlivé;
drabanti: osobní strážci;
špičatém: pokrytém ostny;
jež: ježek;
nejsubtýlnějším kmentem: nejjemnějším plátýnkem (batistem);
rozvláčitou: důstojně pomalou;
zdárný: ušlechtilý;
novotný: nedávno přišlý;
dekrétové: právní nálezy;
usudkové: rozsudky;
přístojí: stojí při...;
v nižších šraňcích: v nižší ohradě (jako u soudu);
v zlatohlavu: zlatem protkávané látce;
v obojku: v okruží;
podrejentí: podvladař;
Milost: Láska;
regiment: vláda;
v železi: nářeční forma;
Pošta: rychlý posel;
Sok, donašeč, pomlouvač.

CHAPTER XXX

THE PILGRIM IS ACCUSED AT THE PALACE OF WISDOM

THE PILGRIM IS BROUGHT BEFORE THE QUEEN OF WORLDLY WISDOM. They led me into a certain spacious hall where I was at first dazzled by the extraordinary brilliance of the light that streamed not only through the many windows, but was more especially reflected from the previous stones with which (I was told) the wall were studded. The floor was covered with expensive rugs resplendent with gold; instead of a ceiling, there was something that appeared like a cloud or a mist. But I had no time to examine it carefully; for my eyes rested instantly on that precious Queen herself, sitting upon a high throne, under a canopy, and was surrounded on both sides by her advisors and attendants, a retinue of an amazingly majestic mien. I was awestruck by such splendor, especially when they began, one after another, to cast glances at me. "Fear nothing, but approach closer," Mr. Ubiquitous whispered, "so that Her Majesty the Queen may see you; be of good courage, but do not forget humility and civility." He then led me to the middle of the room and ordered me to make a low bow; which, although I did not know how to do, yet I performed somehow.

2 AND IS IMPEACHED. Then the interpreter, making himself my spokesman without my consent, began his speech as follows: "Most illustrious Queen of the world, the brightest beam of God, august Wisdom! This young man, whom we have brought before your honorable countenance, had been so fortunate as to receive permission from Fate, your Grace's regent, to travel through and to examine all the groups and orders of this most glorious kingdom of the world. The Most High has placed you in His stead as the ruler of the world, that by your providence you may rule it from one end to the other. This young man, then, has been conducted by us, who have been designated by your providence for such service, through all the classes of mankind. But (we confess it with humility and pain) despite all our sincere and faithful endeavors, we have been unable to induce him to take a liking to any occupation in which he might settle peacefully and become one of the faithful, obedient, and permanent citizens of this our common land; for he has shown himself forever displeased and has found fault with everything and has a longing for some other extraordinary thing. Being unable either to understand or to satisfy this wild desire of his, we have brought him before your august Majesty and commend him to your province to do with him as you see fit."

3 AND BECAME APPREHENSIVE. Hearing this unexpected speech, I was thrown, as anyone might well imagine, into an apprehensive state of mind. I clearly saw that I had been brought here to trial, and hence was filled with fear, particularly as I perceived a ferocious beast lying near the throne of the Queen (whether it was a dog or a lynx or some dragon, I do not well know), its shining eyes riveted upon me: I noticed that a single word would have sufficed to have it spring upon me.

THE ADVERSARY. Besides, two courtiers, the Queen's guards stood there, who were indeed dressed in women's apparel, but were, nevertheless, terrible to behold; especially the one on the left.

POWER. For this guard was clad in a suit of armor studded with sharp points like a hedgehog (so that it was dangerous even to touch him, as I perceived), having steel claws on his feet and hands and held a spear and a sword in one hand, a bow and fire in the other.

CRAFTINESS. The other guard appeared more grotesque than terrible, instead of armor he wore a great coat lined with the fox fur but turned inside out: in place of a halberd, he held a fox-tail in his right hand and rattled a branch with nuts with his left.

4 When my interpreter (or shall I say, my betrayer) finished his speech, the Queen (whose face was covered with the finest veil), spoke to me in a serious and discursive tone. "My worthy youth, I am not ill-pleased with your desire and intention to examine all things in the world (for I gladly give my permission to any of my beloved servants who wishes such a boom, and gladly render him assistance therein through these my faithful servants and serving-maids). Just the same, I dislike to hear that you are so fastidious that instead of learning, as behooves you, a recent guest in the world, you give yourself over to sophistication. For which reason, although I could chastise you as a warning to others, yet in order to make my forbearance and goodness more commonly known rather than my strictness, I shall bear with you a little longer and allow you to dwell here at the castle, that you may be able to understand better both yourself and my rule. Value this my grace and know that not everybody is granted permission to visit these secret places, where the decrees and policies of the world are determined." Having finished speaking, she made a motion with her hand, in accordance with which sign I stepped aside, desirous to watch the further proceedings.

5 THE ROYAL COUNSELLORS. Having stepped aside, I inquired of my interpreter about the names, order, and duties of the counsellors. "Those nearest Her Majesty the Queen are her privy counsellors," he answered, "on her right hand stand Purity, Prudence, Deliberation, Affability and Moderation; on her left hand are Truth, Zeal, Earnestness, Valor, Patience, and Constancy; these counsellors are ever near the royal throne.

6 THE FEMALE OFFICIALS OF THE QUEEN. "The women occupying the lower level are her officials and viceregents in the world. The one in the grey skirt, veiled, is the viceregent of the lower realms and is called Industry; the other, in the gold-embroidered head-dress, wearing the folded ruff and crowned with the wreath, is the viceregent of the castle of blessings, and is named Dame Fortune (but I take it that you already know her). These two, together with their maid-servants, are sometimes at their respective stations, sometimes here, where they render service as well as receive orders and directions. Both of them have their under-regents: thus Dame Industry has placed Love over the matrimonial state, Diligence over the crafts and trades, Intelligence over the scholars, Piety over the clergy, Justice over the governing class, and Courage over the soldiers."

7 THE RULE OF WOMEN IN THE WORLD. Hearing these high-sounding names, and recalling the disorder I found in the world, I was tempted to make a testy remark, but did not dare; I merely thought to myself: "What a strange order prevails in this world! The ruler is a woman, her counsellors are women, the officials are women, the whole government is feminine! No wonder nobody fears it!"

8 THE BODYGUARDS. Thereupon, I inquired about the two guards, who they were and what their task was. My interpreter informed that "even Her Majesty the Queen has enemies and foes, against whom she must guard herself. The one dressed in fox furs is named Craftiness, while the other, clad in steel and fire, is called Force; where one fails to protect, the other comes to the rescue; thus the two co-operate. The dog also serves as a guard, for by his barking he warns against, and drives away any suspicious individual; his name at the court is Warner, but some who dislike his duties nickname him Adversary. "Nevertheless, now you had better stop your idle prattle and observe and listen to what is to take place, " he added. "Very well," I replied, "I shall gladly do so."