XXXV. Šalomounovo tovaryšstvo rozplášeno, jímáno, smrtmi ohavnými sprovázíno (Solomon's Company is Dispersed, Captured, and Put to Gruesome Death)

KAPITOLA XXXV.

ŠALOMOUNOVO TOVARYŠSTVO ROZPLÁŠENO, JÍMÁNO, SMRTMI OHAVNÝMI SPROVÁZÍNO

ŠALOMOUNOVI TOVARYŠÍ HORLÍ. Tak zmámeného vidouce, kteříž v komonstvu jeho nejpřednější byli, Mojžíš, Eliáš, Izaiáš, Jeremiáš, horliti náramně počali, před nebem a zemí, že se ohavností těch učastny učiniti nechtí, protestujíce, nýbrž celého zástupu, aby se marnosti a bláznovství vzdálili, napomínajíce. Že pak ne jedni za příkladem Šalomounovým předce postupovali, oni tím více se horlením rozněcujíce, tím zůřivěji hřímali: zvláště Izaiáš, Jeremiáš, Báruch, Štěpán, Pavel etc. Mojžíš nad to svým meče připasovati, Eliáš ohni z nebe zstupovati, Ezechiáš všecky ty maňasy troskotati poroučel etc.

NA ULISNÉ NÁMLUVY NEDBAJÍCE. To vidouce, které k svedení Šalomouna vyslány byly, Přívětivost, Ulisnost a Rozkoš, přivezmouce i filozofy, Mammona etc., obracely se k těmto, aby se pamatovali a mírněji sobě počínali, radíc: že poněvadž nejmoudřejší ze všech, Šalomoun, rozum svůj poddal a řádům světa, jak to tu každý vidí, obvyká, proč oni vytrhovati se a přes to mudrovati mají? Ale tu žádného slyšení nebylo; čím víc, že Šalomounův příklad mnohé svozuje a mámí, znamenali, tím více horlili, běhali, volali, řvali: kteráž věc veliké přinesla zbouření.

VEŘEJNOST PROTI NIM VYZDVIŽENA. Nebo královna od svých avizována jsuc, rozeslanými patenty veřejnost všudy vyzdvíhla, a ochránce těla svého, Moc, za jenerála zřídivši, buřiče ty jímati a všechněm na odivu trestati poručila. I troubeno lermo, a sbíhalo se množství k boji hotových, nejen z stavů žoldnéřů, ale i z vrchností, úředníků, rychtářů, soudců, řemeslníků, filozofů, mediků, juristů i samých kněží, nýbrž i žen v přerozličném kroji a zbroji (nebo pravili, že proti takovým veřejným světa buřičům veřejně sobě všickni, kdo pro mladost neb pro starost můž, pomáhati mají). Já vida valicí se vojska, ptám se vůdců svých: "Co pak to bude?" Tlumočník: "Nyní ty zvíš," dí, "jak bývá těm, kteříž mudrováním svým roty a bouře v světě začínají."

BITVA, JÍMÁNÍ, MORDOVÁNÍ, PÁLENÍ A JINÉ MUKY. Vtom onino oboříc se na jednoho, druhého, třetího, desátého, bijí, sekají, porážejí, šlapají, jímají, váží, do vězení vedou, jak čí při kom vzteklost měla: nad čímž mi div lítostí srdce nepuklo. Avšak sem, ukrutnosti té se lekaje, cknouti nesměl, všecken se třesa. I uzřím, že někteří z těch jatých a ubitých ruce spínají, odprošujíce činů svých, jiní, čím více s nimi zacházíno, tím více na svém stáli. Protož někteří tu hned před očima mýma do ohně metáni, jiní do vody házíni, jiní věšeni, stínáni, na kříž rozbíjeni, kléštěmi trháni, řezáni, bodeni, sekáni, pečeni na roštích. Aniž všeho vyčísti mohu, jak ukrutné smrti jim činěny: nad čímž plésali a výskali zástupové světa.

Vysvětlivky k textu

Izaiáš, Jeremiáš: proroci, autoři starozákonních knih;
Báruch: druh Jeremiášův;
Mojžíš: "Připaš každý meč svůj k boku svému", 2. Mojž. 32, 27;
Eliáš: "Vtom spadl oheň Hospodinův (na prosbu Eliášovu)", 3. Král. 18, 38;
Ezechiáš: "stroskotal obrazy a háje posekal", 4. Král., 18;
maňasy: modly;
troskotati: rozbíjeti;
veřejnost vyzdvíhla: obecnou hotovost nařídila;
lermo: poplach;
roty: srocení;
cknouti: špetnouti;
více zacházíno: hůře nakládáno;
vyčísti: vypočítati.

CHAPTER XXXV

SOLOMON'S COMPANY IS DISPERSED, CAPTURED, AND PUT TO GRUESOME DEATH

SOLOMON'S COMPANIONS INCENSED. Seeing him so deluded, the most eminent among his retinue, such as Moses, Elijah, Isaiah, and Jeremiah, were greatly incensed, protesting before heaven and earth that they would have no part in such abominations and admonishing the whole company to leave such vanities and follies. But because not a few still followed Solomon's example, they grew more zealous in their denunciations and thundered still more fiercely: especially Isaiah, Jeremiah, Baruch, Stephen, and Paul. Besides, Moses began to gird on his sword, Elijah to call fire from heaven and Hezekiah to order the silly idols to be destroyed.

2 THEIR DISREGARD FOR FLATTERY. When those who had been sent out to seduce Solomon, Affability, Craftines, and Delight, saw this, they associated with themselves a few philosophers, such as Mammon and others, and confronting the denunciators, exhorted them not to forget themselves, and to act with greater moderation; since the wisest of men, Solomon, submitted his mind and accommodated himself to the customs of the world, as all could see, why should they stand apart and insist on playing the wiseacre? The protesters paid no heed; but seeing that Solomon's example continued to seduce and delude many, they became still more zealous and ran about, shouting and shrieking; which caused an immense uproar.

3 PUBLIC UPRISING AGAINST THEM. The Queen, having been notified by her emissaries, sent out proclamations by which she instigated a public uprising. Then naming her bodyguard Force her commander-in-chief, she ordered, as a spectacle for all, the seizure and punishment of those rebels. The alarm was sounded and a multitude quickly gathered, ready for the combat, they were recruited not only from among the soldiers but also from among the ruling class, officials, village elders, judges, craftsmen, philosophers, physicians, jurists and even the priests, indeed, even women who were clad in a great variety of costumes and were armed with different kinds of weapons; (for they said that against such public rebels who threatened the world, everybody, whether young or old, must assist). Seeing the rushing armies, I inquired of my interpreter: "What will happen now?" "You will learn what happens to those who by their philosophizing stir up riots and storms in the world!" my interpreter answered.

4 BATTLE, SEIZURE, MURDER, BURING AND OTHER TORTURES. All at once the armies fell upon the company, attacking one here, another there, then a third, a tenth; they struck and cut, felled, trampled, seized, and bound, according to the particular fury of each assailant, and dragged them off to prison: at which my heart almost burst with pity. But fearing their ferocity, I refrained from uttering the slightest sound, and trembled all over. I saw that some of those captured and fallen stretched out their clasped hands, and begged forgiveness for their deeds: but others, the more cruelly they were treated, the more firmly they held to their convictions. Some of them were cast into fire before my very eyes, others were thrown into water, or hanged, beheaded, stretched on a cross, torn with pincer, sawed asunder, pierced, hacked, roasted on gridirons. Nor am I able to enumerate all the gruesome kinds of death which they suffered, while multitudes of worldly people exulted and shouted with glee at the sight.

Note: the first part of Komenský's book The Labyrinth of the World ends at Chapter XXXV and the second part, The Paradise of Heart, begins with Chapter XXXVI. However, this is not indicated in the original manuscript.