V. Poutník se z výsoka na svět dívá (The Pilgrim Looks Upon the World from Above)

KAPITOLA V.

POUTNÍK SE Z VÝSOKA NA SVĚT DÍVÁ

VEN Z SVĚTA NIC NENI. To když já přemýšlím, anť my se (nic nevím jak) na jakéms náramně vysoké věži octneme, takže sem se sobě pod oblaky býti zdál; z níž já dolů pohlédna, vidím na zemi město jakési, na pohledění pěkné a stkvělé a široké velice, však jehož sem vždy terminy a meze ze všech stran znamenati mohl. A bylo okrouhle vystavené, zdmi a valy opatřené, a místo příkopy hlubina jakási tmavá, ani břehů, ani dna, jakž mi se zdálo, nemající. Nebo jen nad městem světlo bylo, za ohradou dále čirá tma.

POLOŽENÍ SVĚTA. Město pak samo rozdělené sem viděl na nesčislné ulice, ryňky, domy a stavení, větší i menší, a všudy plno lidu jako hmyzu. K východní straně viděl sem stojící bránu jakous, z níž ulička šla do jiné brány, vše již k západu hledě; a z té druhé brány teprv se do rozličných ulic města vcházelo; kterýchž ulic nejpřednějších sem šest počítal, vše od východu k západu vedle sebe běžících; a uprostřed nich byl plac aneb ryňk velmi veliký, okrouhlý; a nejzáze k západu stál na skalnatém příkrém pahrbku vysoký jakýsi stkvělý zámek, na nějž se nejvíc všickni města obyvatelé ohlédali.

BRÁNA VÝCHODU; A BRÁNA ROZCHODU. I dí mi můj vůdce Všudybud: "Nu, tu máš, poutníče, milý ten svět, na nějžs se podívati žádostiv byl. Proto sem tě nejprve na tuto vysokost uvedl, aby sobě naň z cela nejprv pohleděl a jeho spořádání vyrozuměl. Tato východní brána jest Brána života, skrze níž všickni, kdo se na svět dostávají k bydlení, procházejí. Tato pak druhá bližší brána jest Brána rozchodu, z níž jedenkaždý, jak komu los padne, k tomu neb jinému povolání se obrací."

STAVOVÉ SVĚTA, NA ŠEST ŘÁDŮ ROZDĚLENI. "Ulice zajisté, které vidíš, jsou rozdílní stavové, řádové a povolání, v nichž se lidé usazují. Vidíš hlavních ulic šest: v oné ku poledni bydlí domovní stav, rodičové, dítky a čeládky; v vedlejší řemeslníci a všickni s živnostmi se obírající; v třetí této nejbližší ryňku bydlí stav učených, s pracemi mysli zacházejících. Z druhé pak teď strany jest stav duchovní, k nimž jiní náboženství konati vybíhají. Za tím stav vrchností a správců světa; nejzáz pak k půlnoci stav rytířský, s věcmi válečnými zacházejících. Aj, jak to ušlechtilé! Onino všecky plodí; tito všecky živí; tito všecky učí; tito se za všecky modlí; tito všecky soudí a před neřády zachovávají; tito za všecky bojují: a tak všickni sobě slouží, a všecko v svém glejchu stojí.

HRAD FORTŮNY. Hrad pak onen k západu jest Arx Fortunae, Hrad Štěstí, na němž zvláštnější lidé bydlí, bohatství tam, rozkoší a slávy užívajíce.

RYŇK OBECNÍ; A HRAD SVĚTA. Ryňk prostřední pro všecky jest. Nebo se tu ze všech stavů lidé scházejí, a co potřebí, spravují; uprostřed něho jako v centrum všeho jest residencí královny světa, Moudrosti."

ZAČÁTEK MATENÍ. I líbilo mi se to spořádání pěkné, a počal sem Pána Boha chváliti, že stavy světa tak ušlechtile rozdělil. Než to mi se nelíbilo, že sem ty ulice na mnoha místech jako protržené viděl, takže leckdes jedna do druhé vbíhala: což mi se snadného zmatení a zblouzení znamením zdálo. A k tomu když sem na tu okrouhlost světa hleděl, patrně sem cítil, že se hýbal a v kolo točil, až sem se závratu bál. Nebo když sem po něm sem tam oči obnášel, viděl sem, an se do těch nejdrobnějších věcí všecko hmýzilo; když sem ucha nastavoval, všecko tlučením, boucháním, šoustáním, šeptem a křikem naplněno bylo.

A PŘI TOM MÁMENÍ. I dí mi tlumočník můj, Mámil: "Vidíš, můj milý člověče, jak rozkošný jest ten svět, jak všecko v něm ušlechtilé? a to z daleka jen na něj hledě: co pak díš, potom jej po částkách s rozkošemi jeho prohlédaje? I komuž by na něm býti milo nebylo?" Já řekl: "Z dalekať mi se líbí; nevím, jak potom bude." "Všelijak dobře," dí, "jen věř, a již poďme."

ZPŮSOB DĚTINSKÉHO VĚKU. Všudybud dí: "Počkej, ještě mu odtud ukáži, kamž potom nepůjdem. Ohlédni se teď nazpět k východu: vidíš-li, jak se tu z té tmavé brány cosi čmýrá a sem leze?" "Vidím," řekl sem. A on zase: "To sou lidé vnově se na svět (sami odkud nevědouc) dostávající, aniž se ještě znají, a aby lidmi byli, vědí: protož jest okolo nich tma a nic, jen vřesku a pláče trochu. Ale když tou ulicí jdou, pomalu se jim šeří a svitá, až teď do této pod námi brány přijdou: tu co se děje, poďme pohledíme."

Vysvětlivky k textu

ven z světa: mimo svět;
vždy: přece;
terminy: hranice;
náboženství: pobožnosti;
v glejchu: v rovnováze;
zpravují: konají, vyřizují;
závratu: závratě;
oči obnášel: hleděl jsem;
hmýzilo: hemžilo;
šoustáním: šustěním;
čmýrá: hrabe se.

CHAPTER V

THE PILGRIM LOOKS UPON THE WORLD FROM ABOVE

BEYOND THE WORLD THERE IS NOTHING. While I was thus musing, we suddenly found ourselves (I know not how) upon an exceedingly high tower, so that I seemed to touch the clouds. Looking down from this tower, I saw a city beautiful in appearance, shining, and prodigiously wide-spread, but not so great that I could not discern its limits and boundaries all around. The city formed a circle, and was surrounded with walls and ramparts, but instead of moats there yawned a gloomy abyss, to all appearances boundless and bottomless. Light shone only above the city, while beyond the walls it was pitch dark.

2 THE SITUATION OF THE WORLD. The city itself, as I perceived, was divided into innumerable streets, squares, houses and buildings both large and small. It swarmed with people as if with insects. Toward the east I saw a gate, from which an alley ran toward another gate facing the west. The second gate opened upon the streets of the city. I counted six principal streets running from east to west, parallel with each other. In the midst of these streets was a very large ring or marketplace. Farthest toward the west, upon a steep and rocky eminence, stood a lofty, magnificent castle toward which the inhabitants of the city frequently gazed.

3 THE GATE OF ENTERING AND THE GATE OF SEPARATION. My guide, Mr. Ubiquitous, remarked: "Behold, my pilgrim, here you have that fine world that you were so anxious to see! I brought you first to this elevation that you might survey it all and thus might understand its arrangement. The eastern gate is the gate of life, through which all who dwell on earth must enter. That other gate which is nearer to us is the gate of division, where all receive their lot in life and turn toward one or another calling.

4 SIX CLASSES OF THE WORLD. "The streets which you see are the various classes, orders, and professions in which men are settled. Observe the six principal streets: in the one toward the south dwells the domestic group–parents, children and servants; in the next dwell the craftsmen and the tradesman; in the third, nearest the market-place, are found the learned professions, devoted to the intellectual labors; on the other side, opposite them, is the clerical order, to which the rest resort for religious ministrations; beyond them are the governing and magisterial classes; and farthest to the north is the order of knights engaged in military affairs. How excellent it all is! The first beget all; the second sustain all; the third teach all; the fourth pray for all; the fifth judge and preserve good order among all; and the sixth fight for all. Thus all serve one another, and all live in harmony with each other.

5 THE CASTLE OF FORTUNE. "The castle toward the west is Arx Fortunate, the Castle of Fortune, where only the most distinguished people dwell in the enjoyment of wealth, pleasure, and glory.

6 THE COMMON SQUARE AND THE CASTLE OF THE WORLD. The central square is common to all. There men of all classes come together to transact their necessary business. In the center of it, as the hub of everything else, stands the residence of Wisdom, the queen of the world."

7 THE BEGINNING OF CONFUSION. I was pleased with this excellent arrangement and began to praise God for having disposed all classes in such splendid order. But one thing I disliked, namely, that streets intersected each other in many places, so that here and there they ran together. It seemed that this might result in confusion and straying. Moreover, as I gazed at the global shape of the world, I palpably felt it move and whirl in a circle until I feared to be overcome with dizziness. For wherever I cast my glance, everything to the least mote seemd to swarm before my eyes. Moreover, when I stopped to listen, the air was filled with the sounds of pounding, striking, shuffling, whispering, and screaming.

8 THERE WAS DELUSION TOO. My interpreter, Mr. Delusion, remarked: "You see, my dear fellow, how delightful this world is, and how splendid are all things in it, even though you view it only from afar. What will you say when you examine it in detail and with all its delights? Who would not be happy to live in such a world?" "I am much pleased with it from a distance, " I answered: "how it shall be later on, I cannot tell." "All will be well, believe me, " he replied: "but now let us go."

9 THE WAYS OF CHILDHOOD. "Wait, " Mr. Ubiquitous interposed, "let me show him from here what otherwise we do not intend to visit. Turn back toward the east: do you discern something crawling out of the dark gate and creeping toward us?" "Yes, I see it, " I replied. "Those are human beings, " he continued, "just entering the world. They themselves know not whence (for as yet they are not self-conscious) nor do they know themselves to be human. Hence, darkness envelopes them, and they merely wail and cry. But as they proceed up the street, the darkness slowly disappears and the light increases, until they reach the gate beneath us. Let us now go and see what transpires there."